O měsíc později

5 0 0
                                    

Ráno mě probudilo pištění maláho Davídka. Nééé .Pulka prázdnin je za mnou. Byla jsem naštvaná a zároven štastná. S Kubou se už nebavím. Je jinej. O klukách tedka nepřemýšlím. Podívala jsem se z okna a uviděla jak přijel mamčin přítel Václav.Je hodnej mám ho ráda.Šla jsem dolu pozdravit mamku i Václava-říkame mu Váno.Vána mi řekl ad jdu za ním ,mamka šla taky.

Václav-Sice máš až za měsíc narozeniny ale překvápko ti dám ted.

Já-a proč mi to nedáš jako ostatni??

Václav-nebudu tady jedu do Ameriki

Já-aha a co to je za překvápko

Mamka-(začala se smát)zlatíčko je to překvápko nemuže ti to říct

Václav-(směje se)řeknu ti to až budem na místě

Mamka-a oblíkni se něak hezky

Já-jo tak já jdu těším se a moc(obejmula jsem mamku a a plácla si s Vanou)


Strašně mo se těším.Řekla bych že pojedeme do něakýho nakupního centra.Rychle jsem vyběhla schody.Osprchovala jsem se a udělala hygienu.Hodila jsem přes sebe župan a nažehlila jsem si vlasy.Podívala jsem se na sebe do zdrcadla a řekla jsem:A jéje dneska bude potřeba se nalíčit. Rychle jsem došla k mému líčícímu stloku a začla jsem se malovat.Dala jsem si makeup pak jsem to zapudrovala dala si tvářenku,kontury a udělala jsem si obočí.Doladila jsem to jen krásným leskem na rty. Ale ted nastal malér nevěděla jsem si co si mám obléct.Dlouho jsem stála před sříní ale pak mě napadlo že si vezmu rostrhaný džíny.Oblíkla jsem si je a už jen chnápla po šedém crop topu a běžela dolu.

Já:Vano za jak dlouho pojedeme

Václav:až po obědě to jsme ti zapoměli říct??(začal se smát)

Já:jo zapoměli ale mě to nevadí.Pujdu do města.Jo?

Mamka:(donesla mi sandwich a čokoloádu)na tady máš jídlo a proč jdeš do města?

Václav:no to by mě taky zajímalo

Já:jdu si na nechty a pro něakou knížku do knihovny-v autě si vždycky čtu

Václav a mamka-aha(začali se smát a placli si )


Rychle jsem do sebe nacpala sandwich a čokoládu jsem si dala do kapsy.Obula jsem si boty vzala si kšiltovku a šla do města.


Domu jsem příšla a hned jsme vyjeli.V brně jsme byli dlouho asi do 7 večera pak jsme jeli dou protže mě se udělalo blbě.V autě jsem se poblila. Njeli jsme domu ale do nemocnice. Tam nám řekli že mám slepáka a že tady zustanu. 


Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Sep 28, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Ráno až večerKde žijí příběhy. Začni objevovat