12. leden 1612
Probouzí ji pronikavý zvuk, který nedokáže identifikovat. Narušuje její bezesné bdění. Víčka má ztěžklá a ať se snaží sebevíc, nezvládá svůj zrak rozostřit do takové míry, aby viděla víc než pouhé šmouhy.
Smrt. Bolest. Láska. Radost. Smrt. Konec. Stále se opakující slova v její hlavě, nedávající smysl stejně jako to, jak se sem dostala, do té tmavé špinavé díry plné hnilobného vlhka a pískajících myší.
Trhne úlekem, neboť se těžké železné dveře konečně otevřou. Stojí v nich silueta, vysoká a široká. Ví, co bude následovat. I tak jí v hlavě ale šrotuje poslední zbloudilá myšlenka jak uniknout. Utéct, zmizet z povrchu zemského, najít ho, naposledy obejmout. Její špinavé hubené nohy ale jakoby k ní už ani nepatřily, bezvládné, stejně jako zbytek jejího zchátralého těla. Není zkrátka schopná dát jim pokyn k pohybu.
Postava se k ní přibližuje, něco nesrozumitelně mumlá. Několikrát do ní dokonce kopne, avšak tím ničeho nedocílí, jen stenu, deroucího se jí z úst.
Zničehonic se začne pohybovat. Není to však její zásluha, nýbrž jeho, muže s černou kápí, který ji podpírá pod rameny.
Tehdy jakoby zcela procitala do reality. Její tíže na ni padá, až se chvílemi zdá, že se každou chvíli znovu skácí na zem.
Ten moment, jdoucí vstříc svému osudu, se jí zdá tak dlouhý, tak tragický. I přes to všechno nelituje, ba udělala by to znovu. Možná jí pouze sžírá skutečnost, že to nevykonala dřív a lépe. Vše obětovala lásce a to jí svým způsobem nadnáší, nese do oblak, ačkoli její cesta vede zcela opačným směrem. Přestává se obávat hrůzné temnoty, dokonce jí vychází vstříc.
To už jsou na konci chodby a před ní se otevřou další dveře. Oslní ji slunce, nevypomůže jejímu už tak mizernému zraku. Oslepí ji, leč její smysly zpozorují něco jiného, čímž ji jako lusknutím prstu opět zachvátí strach.
Hlasy. Výkřiky. Všude kolem ní...
Trvalo mi to docela dlouho, než jsem se odhodlala něco znovu zveřejnit, ale jsem zpátky! :-D tentokrát s něčím trochu jiným a snad pro Vás, čtenáře, i něčím o trochu zajímavějším. Už nepůjde o žádné pletky na dvoře, ale o čistě anglickou záležitost, jež se bude odehrávat na venkovském panství. Víc pro začátek prozrazovat nebudu :-D Nezbývá mi tedy než doufat, že tenhle prolog není úplný propadák :-)
S láskou Lilien21
ČTEŠ
Nedosažitelní
Historical Fiction,,Chci být s tebou.." zašeptá do tmy a ještě víc se k němu přimkne. Konečně totiž porozuměla tomu, jak vypadá skutečná bezostyšná láska. Už ví, že k životu nepotřebuje víc než jeho. ,,Nic nás nemůže rozdělit, ani tvá matka, ani tvůj manžel, ani smr...
