Odvaha. O té se vždy Elizabeth domnívala, že je v ní usídlená, že díky ní se nemusí bát ničeho. A také, že se nebála. Jenže s přibývajícími lety jakoby něco v ní bylo dusáno, možná i zcela udusáno. Věděla, že ji to mění a že je jiná. Své staré já už by dávno nepoznala. Na tu naivní dívenku z Luptona může jenom s melancholickým úsměvem vzpomínat.
Byla ve své domovině již pátý den, čtvrtý den od otcova pohřbu. Nenacházela ale potřebnou odvahu, aby matce sdělila ten pravý důvod svého příjezdu. Jistě, smrt otce se zdá být důležitým okamžikem pro návrat k rodině, ale ne pro Elizabethina uspěchaného a vždy zaměstnaného chotě. Nechtěla jí každopádně přidělávat další bolest, už tak byla od pohledu zdrcená. Snad každý večer totiž slýchává její utlumovaný pláč skrze tenké zdi, jež jí trhá srdce.
,,Kam jdeš tak ustrojená?" ptá se matka, jakmile zahlédne Elizabeth ve světle modrých květovaných šatech v uvítací síni. S bílým kloboukem a vlasy zapletenými do krásného účesu, vypadala nanejvýš upraveně. Konečně se znovu cítila jako šlechtična, jako člověk patřící sám sobě, se špetkou sebevědomí.
,,Jdu navštívit Harryho."
Tato stručná odpověď matku v klábosení rozhodně nezastavila a s hraným nadšeným úsměvem si to k ní láduje, aby jí zastrčila volné prameny za ucho. ,,To je od tebe milé. Lady Gowlerová si onehdy zrovna stěžovala, že je její syn ve špatném rozpoložení."
,,Ve špatném rozpoložení?" ptá se překvapená tímto slovním spojením.
,,Ach ano, ale to je u mladíků v jeho věku zcela přirozené."
S pokrčením ramen pouze líbá matku na líci a zanedlouho se plahočí cestou s proutěným košíkem plným jídla a vína na piknik, o jehož uskutečnění naivně doufá.
A tak tedy utekla. Jaká zbabělá reakce! Potřebovala ale vytáhnout paty z Luptona, alespoň se nadýchat čerstvého vzduchu, který jí snad dodá sílu. Jako obvykle nicméně její mysl jela na plné obrátky a ona opomněla čas. Prochází se rozlehlým Luptonským parkem, minuty, možná i hodiny, obchází již po několikáté dravou říčku, mezi větrem se vlnícími břízami. Ochutnává svěží chladný vzduch nadcházejícího podzimu a znamenitě si toho užívá. Svoboda. Sice jen pomyslná, pomíjivá, ale stále svoboda.
,,Počkej!" huláká rozčíleně, několik metrů za ní.
Dívka s rozpuštěnými od sluníčka vysvětlenými vlasy si plnými doušky užívá svůj náskok. Hra na babu, taková pošetilost! Těší ji ale fakt, že vyhrává. Má totiž delší nohy než udýchaný hoch za ní a také je pouhá kost a kůže, čímž ani v tuto chvíli Harry neoplývá.
,,Chyť si mě!" S vyplázlým jazykem se na něj otáčí, aby ho ještě víc vyprovokovala. Najednou se jí ale cosi dostane pod nohy a ona žuchne do vysoké trávy.
ČTEŠ
Nedosažitelní
Historical Fiction,,Chci být s tebou.." zašeptá do tmy a ještě víc se k němu přimkne. Konečně totiž porozuměla tomu, jak vypadá skutečná bezostyšná láska. Už ví, že k životu nepotřebuje víc než jeho. ,,Nic nás nemůže rozdělit, ani tvá matka, ani tvůj manžel, ani smr...
