Nedosažitelní

8. Kapitola

Večer nezastavitelně plynul. Po triumfální večeři samozřejmě nechyběla ani hudba a tanec, vítaná složka každého úspěšného bálu. Kapela nelenila, nepřestávala vybrnkávat sladké i hbitější tóny, na které se řada statečných rozhodla jít tancovat. S kolika muži již Elizabeth proplouvala sálem, nuceně, neboť, nejenže již měla dost napito a skoro ani nedržela krok tance, ale také protože bolestí zůstávala na nohou jen s velkou vervou.

S konečným tónem jedné z mnoha skladeb se uklání lordu Bastonovi, s nímž měla tu čest tancovat. Už toho měla vážně za dost, všech těch otáček, úklon, přátelských slov. Nejraději by zalezla někam do růžku a nespatřena hleděla do blba. Jenže, nemohla a nesměla. Jediným jejím útočištěm, kde by teda mohla být alespoň na chvíli v klidu, trochu si odpočinout, byl osamocený prostor na sezení u krbu. S oddechem žuchne na prázdnou židli a hned vzápětí šátrá po okraj nalité sklence s vínem, kterých je na blízkém stolku nespočetně mnoho. Jak hezky jí zchladí hrdlo, ty zmožené upovídané hlasivky. Vychutnává si trpký podtón nápoje, při čemž na chvíli zavírá svá unavená víčka.

Až teď si uvědomuje, že se po dlouhé době dobře baví. Ne na oko, ne takovým tím falešným způsobem, kdy se musíte přetvářet, aby ostatní nepoznali, jak vám uvnitř ve skutečnosti je. Opravdu si celý večer užívá i přes všechny ty věci, kvůli nimž byla nucena se na nějakou tu chvilku posadit. Jistě, se svým chotěm navštěvuje všemožné bály skotské smetánky, však na nich se nikdy necítila tak dobře. Nikdy se s těmi nabubřelými lidmi nebavila tolik zpříma a otevřeně jako s lidmi ze své domoviny.

Po chvíli otevírá oči, projíždí pohledem okolní situaci. Ještě že jsem se dostala ze Sofiina dohledu, říká si v duchu s povděkem. Ano, neměla by to tak cítit, ale nemohla tu skutečnost zastírat. Hučela do ní totiž celou večeři, vyprávěla v detailech o svém životě, což se zprvu zdálo být vskutku záživné, ale nakonec to vše bylo až moc podrobné a intimní. Ještě si pak zatoužila povídat o Harrym a to byla pro Elizabeth poslední mez.

Jak si ale tak Elizabeth bloumá očima po sále, všímá si, že právě jmenovaná dívka tancuje s vysokým zrzkem, který ji zrovna něco špitá do ouška. Tmavovlasá dívka následně vybuchne smíchy a plácá jej laškovně po rameni, koketa jedna. Hloupá důvěřivá dívka, říká si v duchu, kdyby tak prozřela a viděla jeho skutečnou povahu.

,,Lizzie, drahoušku," ocitne se zničehonic po jejím boku lady Gowlerová v rudé róbě a kloboukem, na němž dominuje masa různobarevných květin. Sedá si na vedlejší židli, kdy v sekundě napodobuje Elizabethin postoj se sklenkou vína v ruce. ,,Matka se po tobě ptala."

Nechtěla se opít, opravdu ne. V její krvi nicméně již divoce pulzoval alkohol, to omamné víno. Cítila, jak otupuje všechny smysly. Nejraději by kamsi zalehla a upadla do spánku jako dřevo. Z těchto důvodů jí chvíli trvalo, než rozluštila slova, jež k ní lady pronášela.

Chraplavým hlasem tedy odvětí: ,,Nevíte, kde teď je?" Když se jí nedostane odpovědi, pohlédne do její stále opálené tváře.

Lady upírá své tmavé oči kamsi do sálu. Tak jí Elizabeth napodobuje. Vzápětí zahlédne něco, čemu by ani za snu nevěřila. Její plavovlasá matka právě tancuje, po dlouhých dnech, kdy se pomalu ani vstřícně nezasmála. A vší galantností vede její kroky vysoký statný muž, lord Baston! ,,Já myslela, že ho nemá ráda." Musí nad tím pošetile kroutit hlavou.

,,Někdy oči nevidí to, co srdce cítí."

Překvapením se na lady znovu ohlédne. Moudrá slova, od moudré ženy. Bohužel jim ale není schopna porozumět do takové hloubky, aby zcela prozřela. A tak jen pokrčí rameny a zpozoruje, že ta melodická skladba právě končí. Zvedá se na jakýsi pokyn v hlavě, načež bez rozloučení započne hledat svou drahou matku. Proplétá se mezi lidmi, omlouvá se jim, když pouhým omylem a nešikovností šlápne na jejich ctěné nožky. Bláhově se domnívá, že má šanci zde matku najít.