Krajina se kolem míhá tak splašeně jako hejno rozbíhajících se laní. Její unavené oči vidí pouhé rozmazané šmouhy prázdných rozoraných polí, luk, vesnic a lesů. Tiskne tvář k vnitřní stěně kočáru, který se při každém nájezdu na kámen otřese, až všichni v něm sedící cestovatelé nadskočí.
,,Kdy už tam budeme, drahá?" ptá se útlá žena lady Gowlerové. Právě kvůli této okouzlující tmavovlásce absolvuje celá čtveřice výpravu za snad uspokojujícím cílem. Našla totiž, pro své dobré známosti a prořízlou nenasytnou pusu, hezký domek na prodej, prý kousek od Luptona. Inu, jako kousek se to vskutku nezdálo. Den se lámal v poledni i přes skutečnost, že byli nuceni vstávat se slepicemi.
,,Snad brzy. Cestovat tam je sice otřesné, ale zrovna za tamtím kopcem je vesnice, ve které se domek nachází..." ukazuje ven z okénka, díky čemuž se na onen bod v dáli všichni zaměří. Tedy, až na jeden jediný pohled.
Elizabeth vskutku nechápala, z jakých důvodů jel i druhý z Gowlerů. Že by kvůli své matce? O tom dost silně pochybovala. Harryho přítomnost ji každopádně tolik rozptylovala. Ty nenasytné pohledy, nemající konce či přestávky! Neustále cítila, jak na ni civí, probodává ji těma tmavýma očima, v kterých se často ztrácela, potápěla až na samé dno, mořila se v něm hluboko a nenávratně. Možná měla nakonec štěstí, že seděl naproti ní a ne vedle ní. To by totiž bylo zcela nesnesitelné, ještě ho vnímat z takové tělesné blízkosti!¨
To by stačilo! Očima ho nabádá, aby s tím přestal.
Neuhne pohledem. Ještě k tomu zvlní své rty do úsměvu plného výzvy a povrchnosti.
To snad ne! Pokouší si ponechat vážnou tvář. Kdyby jenom nebyl tak...roztomilý! Stěží se drží, aby se nezačala culit. Vstřebává díky němu pouze z malé části slova, jež lady Gowlerová moudře pronáší. Kývá na každé její ale, ačkoli netuší, co v předchozí větě hlesla. A že by jí měla poslouchat. Je to přeci tak nevychované někomu nenaslouchat. Tohle musí přestat! A tak ho mírně kopne do holeně.
,,Au, Harry, ty nešiko!" nařkne lady Gowlerová svého syna, při čemž si mne zasažené místo.
To tedy nebylo ani trochu mírně! Polije ji horko, tváře jí studem červenají. ,,To byla moje chyba, lady. Moc se omlouvám."
S jakýmsi nepochopením na ni vyklene obočí. Pak se naštěstí měkce usměje a tónem nic se nestalo praví: ,,To je v pořádku, drahá, to se stane."
Harry namísto slov škytá zadržovaný smích. Ruku má přes ústa, jak se pokouší ovládnout své neukáznitelné emoce.
Takhle ji ztrapňovat. Chová se jako malý nevychovaný děcko! Co mají tyhle hry znamenat? Chtějí přece, aby vše zůstalo tajemstvím, pěkně pod pokličkou, nespatřeno světem. Teď může ale její matka díky těm blbostem, které Harry vyvádí, pojmout podezření, že mezi nimi něco není v pořádku, že je něco jinak. Copak je tak bláhový? Oko vyspělé moudré ženy prozře všechno, obzvláště věc tak průsvitnou. Nebo jsem jenom paranoidní? ptá se sama sebe a nakonec usoudí, že tomu tak nejspíš bude.
Už se na něj ani nepodívá, ať mu dojde, že, když to takhle půjde dál, neujdou společně moc dlouhou cestu. Hledá východisko své pozornosti mimo prostor kolem sebe. Zcela ignoruje hovor v kočáře, i ten intenzivní pohled, jímž jí neustále upozorňuje o své přítomnosti.
ČTEŠ
Nedosažitelní
Historical Fiction,,Chci být s tebou.." zašeptá do tmy a ještě víc se k němu přimkne. Konečně totiž porozuměla tomu, jak vypadá skutečná bezostyšná láska. Už ví, že k životu nepotřebuje víc než jeho. ,,Nic nás nemůže rozdělit, ani tvá matka, ani tvůj manžel, ani smr...
