,,Proč se takhle chováš?" zaječí o poznáni hlasitěji, u čehož do něj dokonce šťouchne.
,,Nechci, aby sis ho vzala!"
,,Jsi jenom malý děcko, Harry!" Přestává se ovládat. V jejích klidných zelených očích plane oheň, který je naštěstí skryt pod stínem noci. ,,Přece si nemyslíš, že kvůli tvým dětinským potřebám odmítnu takovou nabídku k sňatku!"Jakmile se na něj podívá, je jí jasné, že to přehnala. Urazila ho, neměla na jejich věkový rozdíl takto upozorňovat. Jeho hnědé oči jsou přivřené, na kulaté buclaté tváři se zračí smutek...
,,Elizabeth..." promluví jako první. Ona na něj ale stále zírá. Ty hnědé oči s dlouhými řasy, kaštanové kučery, spadající mu do čela. Akorát rysy ve tváři má ostřejší, hranatou čelist a mužnou bradu s ďolíčkem. Žasne, že ji dokonce o celou hlavu přerostl. ,,Já nevěděl, že jsi tady." I hlas se mu změnil, je hlubší a chraplavější.
,,Harry, páni ty jsi vyrostl!" Konečně se dočista probouzí z jakéhosi rozjímání a prudce jej objímá. Takovou radost snad celé měsíce, ne-li roky neměla. Její starý kamarád z dětství. Co může být lepšího?!
,,To ty taky," směje se přihlouple, jakoby ho zachvátilo stejné štěstí jako Elizabeth. ,,Páni," měří si ji na délku paží. ,,je z tebe dospělá žena."
S úsměvem od ucha k uchu dává oči v sloup a líbá ho na obě líce. ,,A z tebe dospělý muž! Je to už tolik let, co jsme se viděli naposledy."
,,Jedenáct let."
,,To se zdá být jako celá věčnost." I jejich poslední rozhovor má stále před očima, ten kdy se s ním tak pohádala. Jak moc doufá, že na něj zapomněl. Snad jej jeho chlapecké já přešlo a opomnělo.
,,Půjdeš dál na včečeři? Matka právě prostřela, bude mít velkou radost, že jsi tady."
,,Ne, to nepřipadá v úvahu," kroutí nesouhlasně hlavou, u čehož se jeho výraz stává vážnějším. ,,Jen jsem přinesl tvé matce dopis od mé matky, že se na pohřbu objevíme. Jste pak zváni k nám na oběd."
No jistě, otcův pohřeb. ,,To jsi moc hodný, děkuji."
Harryho hnědé úzké oči těkají mezi Elizabeth a dveřmi. ,,Inu, už půjdu."
Ta se mu však znovu pověsí kolem krku. ,,Tak ráda jsem tě zase viděla," vyjeví své skutečné pocity a věnuje mu upřímný úsměv.
,,Ještě se uvidíme, vlastně hned zítra. Chvíli tady pobudu, tak mi musíš povyprávět o svém novém životě." S úklonou se otáčí vzad a rychlým krokem kráčí od Luptona.
ČTEŠ
Nedosažitelní
Historical Fiction,,Chci být s tebou.." zašeptá do tmy a ještě víc se k němu přimkne. Konečně totiž porozuměla tomu, jak vypadá skutečná bezostyšná láska. Už ví, že k životu nepotřebuje víc než jeho. ,,Nic nás nemůže rozdělit, ani tvá matka, ani tvůj manžel, ani smr...
