Nová generace - Sjednocení

Nic už není jako dřív

25 let poté

Bílá mlha se na město snesla hned z rána, ve vzduchu šlo cítět vlhko, které se všude kolem jen šířilo. Shannen tohle místo moc dobře znala. Několikrát do roka to tu navštěvovala i se svými dvěma bratry, Leo a Chris Hamble. Městský hřbitov byl pro ně nejčastějším místem setkání. Málo kdy se setkávali i mimo výročí úmrtí jejich rodičů. A to bylo i teď. Dva roky po smrti Johna Henniga, jejího dědy, který zemřel na infekci, zemřela i Eleanor, když se snažila zjistit pravý důvod jeho smrti. Stejně na tom byl i Aaron. Právě jemu nechala Eleanor stopu, která ho měla přivést na to, kdo zatím vším stojí.

Nikdo ze sourozenců o tom ale neměl ani tušení. Tedy prozatím.....

Sešli se před kovovou bránou hřbitova, po které se plazily červené růže. Toto místo nevypadalo zas tak strašidelně jak se mohlo na první pohled zdát. Dívka se zrzavými vlasy, menší postavy v černém kabátu, byla Shannen. Ano, ta Shannen. V ruce držela jednu bílou růži.

Došli k náhrobku jejich rodičů. Aaron a Eleanor Hamble. Chris a Leo se zdrželi jen chvíli. Oba mají své povinnosti. Shannen ale chvíli zůstala. Klekla si k náhrobku a chvíli jako by přemýšlela. Milovala své rodiče a to, že je ztratila byla pro ni velká rána. Tolik si přála mít své rodiče zase u sebe. Jenže už nebyla malá holka. Musela přijmout realitu, takovou jaká je.

.....

Shannen pracovala stejně jako její rodiče v Bratrstvu i Magisteriu. Jako čarodějka měla jisté výhody. Rohodla se stát v čele nejvyšší rady čarodějek. Stejně jako každý jiný den ji čekalo mnoho případů nejen čarodějek ale i ostatních nadpřirozených bytostí, které se něčím provinili. Oblékla si svůj černý hábit a práce mohla začít.

Po vlkodlakovi, který se přeměnil před člověkem, upírovi, který se pokusil vysát pracovníky Magisteria, přišel na řadu poslední případ. Čarodějka Pandora. Stráž ji přivedla v poutech. Černovlasá čarodějka, s pletí bílou jako sníh, s rty černými stejně jako její vlasy, ve fialových otrhaných šatech, stála před soudním pultem a Shannen se ani nepodívala. ,,Pandoro Blacková, jste obviněna z praktikování černé magie. Jaké argumenty máte pro svou obhajovu??" Začala Shannen.

Nastala ale chvíle ticha. ,,Hrozí vám doživotí v Edgernu v té nejhorší cele." Připomenula jí. Čarodějka se na ni podívala. ,,Co řekne na svou obhajovu??" Začala Shannen znovu. ,,Nic." Promluvila Pandora konečně. ,,Takže se k praktikování černé magie přiznáváte??" ,,A vy??" Touto otázkou Shannen trochu zaskočila.

,,Co prosím??" ,,Sedíte si tu celý dny a rozhodujete o tom koho pošlete do Edgernu. Při tom i vy nejste čistá jako lilie. Jen se přiznejte." ,,Nevím o čem tu mluvíte." ,,O vaší minulosti. O vaší rodině, vaší povedené matince." ,,Mou mámu si do pusy neberte." Zuřila. ,,Vy nic nevíte, že ano??" Podivila se Pandora. Shannen se na chvíli zastavila.

,,Jelikož jste neřekla nic na svou obhajovu, a podle našich je praktikování černé magie proti zákonům společenství......doživotí v Edgernu." Bouchla kladívkem a už se chystala zvednout k odchodu, když v tom. Pandořina kůže jako by praskala. Její oči celé zčernaly. ,,Já do Edgernu nikdy nepůjdu. Ale vy ano." Zařvala. Spojila ruce a místností otřásl ohromný výbuch.

.....

Shannen se probrala s bolestí hlavy. Ležela v posteli a na hlavě měla mražený hrášek. ,,Au..." Opatrně se zvedla. Na posteli  seděl Craig. Craig Parkinson byl mladý patrolor v Bratrstvu. A také její blízký přítel. ,,Jsi v pořádku??" ,,Myslíš to, jestli mi zůstala hlava na krku?? Snad jo." ,,Byl to dost velký výbuch." ,,Co se vlastně stalo??" Shannen si pamatovala jen velkou ránu a nic víc. ,,Ta Blacková se radši zabila. Samovýbušné kouzlo." Vysvětlil jí Craig.

,,Doprčic..." ,,Asi to vážně tak bolí." ,,Ani si nedokážeš představit." Držela si hrášek na hlavě. ,,Kolik je hodin??" ,,Osm." ,,Osm??" Řekla překvapeně. ,,Musím domů." Zvedla se z postele tak rychle že ji hlava bolela ještě víc. ,,V tomhle stavu tě nikam nepustím." ,,Budeš muset." Zvedla se na nohy. ,,Zůstaneš tady." Řekl Craig rozhodně.

,,Donuť mě." ,,Nechtěl jsem ti to říkat, ale musím." ,,O co jde??" ,,Morgan si myslí, že po tobě teď někdo půjde. Ta čarodějka mluvila o tvých rodičích, tvé rodině. Věděla věci, které nevíš ani ty. Je to prostě divný." ,,Proč mi tohle Lucian neřekl?? Kde vůbec je??" ,,Má zasedání. A Elizabeth je tam s ním."

,,Prostě půjdu domů." ,,Zůstaneš tady." ,,Nemám tady žádné oblečení, žádné své věci. Půjdu domů a budu v pořádku." Zkoušela ho přemluvit. ,,Jestli ti to pomůže, udělám ochranné kouzlo. Nikdo se do domu nedostane." ,,Dobře. Ale odvezu tě." Shannen radši přikývla protože jinak by to s Craigem bylo na dlouho.

Poté co ji Craig odvezl domů a zase odjel, byla Shannen konečně sama. Byl to ten starý dům ve kterém vyrůstala. Milovala ho. Byl plný vzpomínek. Byla ráda, že tu může i na dále bydlet. Šla si dát sprchu. Zavřela se v koupelně a pustila si vodu. Nebylo to nic zvláštního, až na to, že slyšela dole někoho chodit. Vzala si župan a vyrazila dolů. Na chodbě si  vzala kovovou lžíci na boty.

Viděla siuletu člověka stojící v obýváku. Neváhala a hned vzala toho člověka po hlavě. ,,Au..." Křikl. Shannen ten hlas poznala. Byl to Craig. ,,Lumer!!" Křikla a všechna světla v místnosti se najednou rozsvítila. Vážně to byl Craig. Ležel na zemi a držel se za hlavu. ,,Pro boha, co jsi tu dělal??" Klekla si k němu. ,,Zkouška." ,,Pěkně blbá zkouška." Rána nebyla zas tak hrozná. ,,Budeš tam mít pěknou bouli. Můžeš mi říct proč jsi sem lezl??"

,,Zkouška, jestli sis zabezpečila dům a pak dostanu ránu do hlavy." ,,Asi malou." ,,Víš ty vůbec jakou máš ránu??" ,,Podle tvého výrazu asi velkou." ,,Uzdravím tě. Jen chvíli vydrž." Dala ruce na jeho zranění. ,,Pristinum." Šeptala dokud se boule na Craigově hlavě nezmenšila. ,,Hotovo." ,,Díky." ,,Nemáš za co. Radši ti na to dám led." Zvedla se z podlahy a donesla Craigovi mražený hrášek.

,,Led došel??" ,,Našla jsem tam jen tohle." Posadila se za ním. ,,Musím uznat, že se umíš trefit líp než někteří naší lovci v Bratrstvu." ,,Že bych byla až tak dobrá jo." ,,Máš to v krvi." Zadíval se na rodinnou fotografii na konferenčním stole.

,,Chybí ti někdy?? Rodina." Zeptal se jí Craig. ,,Chybí mi to jaký to bylo před tím. Byli jsme všichni neustále spolu. I když bratři už byli z domu. Pořád se vraceli domů. Teď už.....už se nescházíme tak často. Spíš skoro vůbec."

Ahojky :)

Oficiálně oznamuji, že jsem zpět a to první doplňkovou knihou ke knižní sérii Deník Vlka. Jedná se o její pokračování o pár let později😊 Snad se vám bude líbit.

Zatím ahojky,

EnKey01