Nová generace - Sjednocení

Čarodějnice

Ernesta probudila silná bolest hlavy. Motala se mu a nemohl ani pořádně zaostřit. Nerozpoznal ani kde zrovna je. Až po chvíli konečně zaostřit. Viděl ten obraz před sebou. Byla to žena v černých šatech. ,,Co po mně chceš??" Vypadlo z něj. Zřejmě na něj použili kletbu zasukovaného jazyka, protože ze sebe jen z těží vydal nějakou hlásku. Tou záhadnou ženou byla Saria, čarodějka, která Ernesta unesla. ,,Chtěla jsem jen vidět starého přítele." Její hlas byl ostrý jako hadí jazyk. Bylo to něco, co  Ernest dlouho neslyšel, a dofal, že ani dlouho neuslyší. ,,To by sis vybrala lepší dobu než teď." Protestoval.

,,Pomalu zjišťuji, že ses vůbec nezměnil, Erneste Stingu." Nadzvedla mu hlavu svým dlouhým kostnatým ukazováčkem, tak aby mu viděla do očí. Stingovi modré oči v sobě měly více světla než černé oči čarodějnice. ,,Teda až na jednu věc." Podotkla a poodstoupila od něj. ,,Co se stalo s tvou slavnou magií??"

Opřela se o skřín a dívala se na spoutaného Ernesta. ,,Byl jsi tak dobrý, přímo výborný v černé magii. Proč jsi toho nechal??" Ernest opatrně zvedl hlavu. ,,Byla to chyba. Černá magie nic nedává, jen všechno bere. Zničila tolik životů. A měl jsem dost dobrý důvod toho nechat." ,,Já zapomněla...tvá dcera."

,,Ani o ní nemluv." Řekl naštvaně. ,,Zabila jsi jí matku." ,,To byla jen nehoda." Podotkla Saria. ,,Seslat na někoho smrtelnou kletbu?? Tomu se tedy říká nehoda." Podotkl Ernest. ,,Když víš jak to tehdy bylo tak proč se na to ptáš??" Procházela se po místnosti.

,,Tvá žena nebyla nic víc než jen optížný hmyz. Snažila se, bojovala o svůj život, ale to jí nestačilo." Vzpomínala na den, kdy smrtelnou kletbou zabila Ernestovu ženu. ,,Dělala jen svou práci." Námítal Ernest. ,,Přesně tak.  Nevýhoda lovců stínů. Riskují své životy pro ostatní."

,,Co po mně chceš??" Řekl už znaveně. ,,Já?? Já od tebe nechci nic. Upřímně...bych tě nejradši viděla mrtvého, ale je tu někdo, kdo tě chce živého takže mám smůlu." Ernest se na chvíli zamyslel. Kdo by ho chtěl živého?? ,,Budeš tu ale muset ještě chvíli vydržet v poutech." Saria opustila místnost, a nechala Ernesta spoutaného. Ten jen sledoval, jak čarodějnice místnost opuští.

.....

Shannen se probudila a koukala do stropu. Do betonové desky úkrytu, ve kterém se teď s Craigem a Harrym ukrývali. Připadala si jak na vojenském cvičení. Bylo tu ticho, až strašně nesnesitelné. Z hluboka se nadechla a zvedla se z postele.

Její pokoj byla snad ta nejmenší místnost ze všech. Byla i skromně vybavená. Kromě dřevěné postele, malé šatní skříňky a křesílka, nebylo v místnosti nic jiného. Stále nemohla rozdýchat to co se minulý den stalo. Myslela si, že o své rodině ví už všechno, ale to se spletla.

Dveře jejího pokoje se otevřely, stál tam Craig. ,,Ptají se, jestli jsi připravená." Shannen jen přikývla a šla za ním. Prošli dlouhou chodbou až do větší místnosti, která byla snad největší ze všech. Tam už všichni seděli, včetně Harryho a jeho mámy. ,,Jsi si jistá, že to chceš udělat??" Zeptala se jí Harryho máma.

,,Je to jediný způsob jak zjistit, co se tehdy stalo." Řekla jí rozhodně. V tu chvíli připomínala svou matku. Eleanor byla stejně tak odvážná jako její dcera, i když Shannen teď možná o trochu více. V tu chvíli se v místnosti objevila žena. Pod jejími bílými vlasy se skrývaly špičaté uši, podle kterých Shannen poznala, že se jedná o elfku.

,,Tohle je Ametis, členka sličného lidu." Shannen se na ni jen překvapeně podívala. Myslela si že na kouzlo bude potřeba čarodějka. ,,Vím co si myslíš." Zarazila ji. ,,Jsem na půl elfka a na půl čarodějka. Mám dvojnásobnou sílu to kouzlo provést." Vysvětlila jí.

Shannen se v tu chvíli i trochu ulevilo. ,,Můžeme na to??" Shannen jen přikývla. Ametis ji vzala za ruce. ,,Musíš myslet na určitou osobu, situaci, cokoliv co by ti pomohlo se tam zpátky dostat." Zavřela oči a začala odříkávat kouzlo. Shannen zavřela oči a uvolnila mysl. Všichni ostatní šli do ústraní, aby nerušili Ametis a Shannen.

Po pár vteřinách se kolem dvojce dívek vytvořil ohnivý kruh. Craig se nejdříve trochu lekl, pak mu ale Harry vysvětlil že je vše v naprostém pořádku. Shannen cítila jak se její duše přemisťuje do minulosti.

.....

Byla to velká zahrada, obklopena květy a stromy. Bylo tu všude kolem jen krásně. ,,Kde to jsme??" Ohlížela se Shannen dokola. Nemohla to místo poznat. Jako by tu ani nikdy ve svém životě nebyla. ,,Jsme v minulosti." Oznámila jí Ametis. ,,Kousek odsud je dům, ve kterém bydlela tvá babička Vanessa." ,,A její sestry Laura a Samanta." Doplnila ji Shannen.

,,Ano. Abychom pochopili co se to vlastně děje, musíme vědět co tehdy stalo. Odpověď najdeš v minulosti." Pomalu došli k cihlovému domku. Vypadalo to jako že je neobydlený, žaluzie zatažené, a všechny dveře zavřené. ,,Vážně tu někdo bydlí??" Zadívala se Shannen na dům. ,,Budeš se ještě divit co vše tento dům ukrývá."

Ametis vzala za kliku a otevřela dveře domu. Shannen se vrhla hned dopředu. Dům zevnitř vypadal jako by tu bydlelo nejméně 20 lidí. Všude byl nepořádek. Ametis šla hned za ní. Najednou se Shannen zastavila. Slyšela nějaký neznámý hlas. Byl to dívčí hlas. Shannen vyběhla na dvůr,odkud hlas pocházel.

Zastavila se na kamenném prahu a rozhlédla se. Hráli si tam tři dívenky. Jedna z nich, nejspíš ta nejmladší, si pořád něco šeptala. ,,Je to čarodějka." Šeptla Shannen sama pro sebe. ,,Samanta nebyla v rodině už od začátku vítaná." Začala Ametis. ,,Vidíš ty dvě další dívky??" Shannen jen přikývla.

,,To je Laura, a její mladší sestra Vanessa, tvá babička." Obě dívenky měly tmavé vlasy. Hráli si spolu a Samantu nechali stranou. ,,Proč si s ní nehrají??" Nechápala Shannen. Ona si i se svými bratry jako malá strašně ráda hrála. ,,Počkej si chvilku." To bylo vše co jí k tomu Ametis řekla.

Samanta si pořád něco šeptala. Možná i to byl důvod proč z ní Shannen nespustila oči. Zadívala se na ni. Samanta začala mluvit víc nahlas a pak....z ničeho nic začala celá hořet. Laura vzala Vanessu a táhla ji za ruku do domu. ,,Mami!!" Křičela. ,,Mami!!"

Ze dveří vyběhla žena s kudrnatými vlasy a naštvaným výrazem v obličeji. ,,To snad ne." Řekla, když uviděla co zase Samanta vyvádí. ,,Odveď odsud svou sestru!!" Řekla Lauře. Ta hned se svou sestrou utekla do pokoje kde se zavřeli. ,,Co to zase děláš??" Šla opatrně k Samantě. ,,Já nic. To samo. Neumím to ovládat. Nevím kdy se to stane a kdy ne."

,,Magie se ale musí držet pod kontrolou. Jinak to nejde. Pohltí tě. A neskončí to dobře." Byla od ní jen pár krůčků. ,,Já ale nevím jak to ovládat. Je mi jen 5." Její hlásek byl křehoučký. ,,A právě proto se to musíš naučit ovládat už od začátku." Chytla ji za ruku.

Najednou začalo všechno mizet. ,,Co se děje??" Vykřikla Shannen. ,,Přemisťujeme se dál." Vysvětlila ji Ametis. Teď se ocitli ve starém sklepení. Malá Samanta už nebyla tak malá jako před tím. Už jí nebylo 5 ale 8 let.

,,Proč je tady??" Shannen to nechápala. Jak někdo může zavřít své dítě do sklepení. ,,Neměla svou moc pod kontrolou. A Lightwoodovi, jsou lovci, jsou naučeni jak zacházet s vězni. A Samanta jím byla. Nebrali ji nikdy za svou dceru, za jednu z nich, brali ji za vetřelce. A to jen proto že byla jiná než oni."

Ahojky :)

Omlovám se že to trvalo ale už je tu!! Doufám že se bude líbit.

Zatím ahojky,

EnKey01