I am vampire

9. kapitola

" Tuhle prosím ne, ta je z minulý roku , z maminčina pohřbu. " řekla mi Em, když jsme vybíraly fotku na Melanin hrob. Stalo se to včera, ale nám všem to připadalo jako věčnost." A co tuhle?" zeptala se Aly." Tu jsem fotila asi půlroku zpátky. Byly jsme na premiéře The Mortal instruments - city of bones a ...." Em se zlomil hlas. Nakonec jsme vybraly jednu jejich dvacátých pátých narozenin. Mel na sobě měla rudé tričko a ruce měla před pusou jako by dělala ups. Na prstu měla černý prstýnek se zlatým kruhem uprostřed. Dala jsem tu fotku stranou a hned jsme šli k televizi a pustili si The Mortal instruments.Celý film jsme byli všichni skoro ztiha až na ty takové vzdech a né, bože, to jako fakt a podobně.Už bylo pozdě a mi jsme nechtěli jít spát a na televizi se nám taky nechtělo koukat a tak vlezla Em do Miliinýho pokoje a vyndala asi čtyři knížka. Na každé bylo napsáno The Mortal instrument- město .... . " Páni. " vzdychly jsme s Aly najednou. " Mel tu sérii miluje... milovala a tak jsem jí k vánocům koupila všechny díly, které už vyšly. Já už jsem jedničku i dvojiku četla a Aly jsem půjčovala jedničku když jsem to přečetla já, a tak můžeme číst včichni najednou. " řekla Em a pousmála se. Běžely jme rychle do obýváku a na Alynim iPhono jsme pustili písničky. Obě během hodiny usly, no jo byly to náročný dva dny. Já jsem ale zůstala vzhůru celou noc a přečetla jsem všechny ty knihy. Když jsem dočetla poslední stránku chtělo se mi brečet,  ale ne z důvodu že ta knižka uz skončila, ale že jsem si připadala jak maminka. Vždy byla celou noc vzhůru a četla si a já cítila, jakoby stála vedle mě a pomáhala se ze vším vyrovnat. Na ruku mi ukápla studená slza. Nesmím plakat napomenula jsem se vduchu teď musím být silná, kvůli Em , kvůli Mel, kvůli mé matce. Koukla jsem se na hodiny a bylo už šest. Opatrně jsem vstala, připravila jsem rychlou snídani a napsala jsem vzkaz : ŠLA JSEM SI NĚCO ZAŘÍDIT. BUDU ZPÁTKY VČAS. MAR. Polozila jsem ho na stůl a šla jsem pryč. Ve skutečnosti jsem si nešla nic zařídit , ale svou upíří rychlostí jsem běžela na hřbitov. Zaběhla jsem až dozadu, protože tam měla hrob maminka. Někdy blízko měl hrob i táta, ale tan mě a mámu opustil kvůli nějaké couře když mi byly čtyři. Najednou jsem za sebou uslyšela jak křupla větev a najednou se za mnou objevila klučičí postava. " Tohle mi už nedělej , Iana. " vydechla jsem. " Vyděsil jsem tě snad. " zeptal se mě. " Né , vůbec. " řekla jsem s ironií v hlase. " Můžu ?" zeptal se mě. Přikývla jsem. Najednou to na všechny ty roky utrpaní spadly a já se slzami v očích padla Ianovi do náruče a začala jsem ho vášnivě líbat a na celý okolní svět jsem zapoměla.