První hodinu jsem přemýšlela co se asi tak Em mohlo stát, ale nedošla jsem k žádnému reálnému scénáři situace. Vždy ten můj scénář končil tragicky. Konečně zazvonilo a já naházela všechny věci z lavice a už jsem vstávala ze židle, když mi někdo svýma velkýma rukama zakryl oči. "Kdo tam je?" řekl ten někdo pisklavým hlasem a já absolutně nevěděla kdo to je. Nadechla jsem se a ucítila vůni citrónů a .... krve. Ano, cítla jsem z těch rukou krev. " Em ? " hádala jsem ale neznámý neodpovídal. A tak jsem strhla ruce z mých očí a koukla se na něho. Na to jak mu přes bílé tričko co měl i včera byly vidět svaly, ale když jsem sjela pohledem ke kalhotům viděla jsem na nich krvavou skvrnu. Kde se tam ta krev vzala ? Vžyť není nic nadpřirozeného a nebo snad je ? Co když ... " Haló, země volá Mar!!" vytrhl mě Mikův hlas z přemýšlení." Cože, říkal jsi něco ?" " Ne, jenom jsem ... ale to je jedno."" Od čeho máš to skvrnu na kalhotech?" zeptala jsem se zvídavě. " Já ani nevím že jí tam mám". Lhal mi přímo do očí. Poznala jsem to, protože jsem si už za ty roky osvojila šestý smysl a to že poznám že nikdo lže a on mi teď lhal přímo do očí." A kde je vůbec Em ?" zeptala jsem se. Už jsem se ho neptala na tu skvrnu, protože už jsem o další lež nestála." Od včerejška jsem jí neviděl.". Zase lhal. Najednou se ozval zvonek a já si uvědomila, že mám hodinu až na druhé straně školy. " Hele, musím už vážně jít, jestli tady nechci strávit celé odpoledne tak ahoj." rozloučila jsem se s Mikem a už jsem odcházela, když mě Mike chytl za ruku a přitiskl jeho rty na moje. Dívala jsem se do jeho nachových očí cítila jsem se jako bych už nikam nepospíchala, jako by se čas zastavil. Pomalu jsem se odtáhla a cítila jsem jak se červenám. Tak teď už určitě přijdu pozdě.
Další část je tu. Napsala jsem jí hodně rychle a taky proto je trošku kratší. Ale hlavně že nějaká je. Vím že je o ničem, ale slibuji že se to už rozjete. A prosím komentujte a votujte, ani nevíte jak mě to potěší ( hned se mi chce psát další ).
ČTEŠ
I am vampire
FanfictionJmenuji se Marysa je mi 16 let, tedy mně je 215, ale každemu říkám že mi je 16. Vypadám tak na těch 16 nebo 17 takže mi lidi věří. Žila jsem si život normálního upíra až do dne mých 216. narozenin, kdy jsem se s ním znovu setkala.