I am vampire

23. kapitola

Z POHLEDU MAR

Probudila jsem se připoutaná k nějakému křeslu a když jsem se pohla ruce mě začaly pálit. Provazy byly namočené v železníku. Rozhlédla jsem se okolo. Na jednu stranu jsem doufala, že Ian ani Aly tady nebudou a na druhou jsem doufala, že v tom nebudu sama, ať už se tady děje cokoliv. Stala se druhá možnost a vedle mě, stejně jako já spoutaní na křesle, leželi Ian a Aly. " Aly ? Iane ?" chvíli bylo ticho a asi po minutě se ozvalo : " Od...odpouštím..ti.". Byl to Alyin hlas .A tahle jedna věta va mě sepnula ten kouzelný spínač a včechny moje " odstrčené " eoce se na mě nahrnuli jako tsunami na pobřeží. Po téhle větě jsem toužila celý dnešní dlouhý den. Ale myslela jsem že mi tu líbačku s Ianem odpustí za trochu jiných okolností a ne když jsme spoutaní ve sklepě. " Hele, lidi, co se vůbec stalo?" zeptala jsem se. "To by mě taky zajímalo," zasípala Al " Iane?" řekla Aly a otočila hlavu směrem kde ležel Ian, ale ten měl zavřený oči." Iane ?" řekla jsem vyděšeně, ale nikdo se neozíval. " Iane !?" zařvala jsem. Teď už jsem začínala histerčit, začala jsem sebo cukat a zkoušela se svobodit i když hrozně pálilo jak se i provazy zařezávali do rukou. " Mar ... " řekla Aly ale já jsem jí ignorovala. " Maryso !" zařcala Aly a najednou Ian otevřel oči a podíval se na nás. " Co jse zese udělal ?" ragoval na můj a Alyin pohled. Já i Aly jsme vydechli úlevou, že je naživu. " Nic, " odpvěděla mu Aly, jen by nás zajímalo co se tady děje ?" vyslovila Aly otazku na kterou ani jedna z nás neznala odpověď a doufali jsme že Ian ji bude znát. " No, začalo to vlastně už před dvěstěšestnácti lety přímo tady," ozval se hlas, ale nepatřil Ianovi, ale ......

JSEM ZPĚT :D. ODTEĎ BYCH CHTĚLA ZAČÍT PSÁT TROCHU RYCHLEJI TAK SNAD SE DOČKÁTE CO NEJDŘÍV NOVÉ ČÁSTI. JEŠTĚ BYCH CHTĚLA PODĚKOVAT ZA 7K PŘEČTENÍ MOC SI TOHO VÁŽÍM, TAHLE ČÁST JE PRO sari_me A VŠECHNY KDO TOHLE ČTOU. VOTE A KOMENT POTĚŠÍ :D