I am vampire

22. kapitola

Z POHLEDU IANA

Na zem pod oknem dopadl zářivě žlutý náramek a já jsem šťouchnul do Ali a naznačil jsem jí aby šla. On ale byla duchem asi úplně jinde a tak jsem jí šťouchal dokud se na mě neotočila a neřekla : " Nojo, už jdu. ". Vylezla ze křoví a jakmile byla u domu já jsem vystartoval za ní. Když jsem přiběhl k okapu, Ali už lezla nahoru. Neřekl ych že jí to rovna dvakrát šlo, ale lezla a já jí věřil že vyleze až nahoru. 

Jakmile zalezla do okna začal jsem co nejrychleji lézt za ní. Vpadl jsem do okna a začal se rozhlížet, ale čekalo tam na mě přakvapení, no tede spíš ta na mě nečekalo. Rozhlížel jsem se po prázdném pokoji a v hlavě mi ýřili vzpomínky na tohle místo, na to jak jsem seděl na stromě na proti oknu a sledoval Mer jak si češe tu svojí hnědou hřívu a jak sedí v křesle a zpívá tím svým zlatým hlase. Zpět do reality. Vydal jsem se ven z pokoje a zamířil jsem dolů po schodech, když v tom jsem jsem ze spoda uslyšel šepot : " On s nima nešel, Mer ho nesnáší, aspoň něco máme společné. " ten hlas znám, ale odkaď ? " Mer ho nesnášela, ale věsi se mění Miku. " EM A MIKE ?? Ale co tady dělá Em ?? Jak jsem tak přemýšlel shodil jsem rukou dřevěnou panenku a ta se skutálela ze schodů. Oba dva se otočili a hned v ten okamžik byla EM u mě a pak najednou jsem ucítil ostrou boles vzadu na krku a ......

MOC MOC SE OMLUOUVÁM ŽE NEBYLA TAK DLOUHO DALŠÍ ČÁST, ALE PROSTĚ JSEM NESTÍHALA. HROZNĚ MOC DĚKUJU ZA SKORO 5K PŘEČTENÍ <3. TUHLE ČÁST BYCH CHTĚLA VĚNOVAT TĚM, KTEŘÍ SI POČKALI A PRÁVĚ TO ČTOU. DOUFÁM ŽE SE KAPITOLA LÍBILA. VOTE A KOMENT POTĚŠÍ :D