I am vampire

21. kapitola

Najednou jsem už nechtěla brečet, chtěla jsem bojovat, za ty, kteří pro mě něco znamenaly. Nevím co se u mě v domě dělo, ale určitě to nebylo normální. " Tak a  jdeme ke mě 'domů'. " prolomila jsem chvíli ticha  ' radostným ' výkřikem. Oba dva na mě koukali jako kdyby jsem byla duch, který jse jim právě zjevil. " Halóó." křikla jsem na ně. " Ale vždyť ty si ...... a potom si se ........ a teď. " vyskoukala ze sebe Aly zmateně. " Hmm." řekla jsem a přitom jsem hodila na Aly pohled s otazním v očích. Ona nad tím jen mávla rukou a já to udělala taky. Šla jsem ke dveřím a čekala že oni půjdou za mnou ale stáli tam jak přikovaný a civěli na mě. " Tak jdete ??" zeptala jsem se a oni se podívali jeden na druhého pak na mě pak zase na sebe a pak jen pokrčili rameny a šli pomalu za mnou.

" Hele, Mar. Kam to vůbec jdeme ?" zeptala se mě asi po pěti minutách chůze.

" Že by zachránit Em a Mike ?" odpověděla jsem jí otázkou.

" A to tam jdeme jen tak beze zbraní ?" vložil se do našeho rozhovoru Ian.

" Já a ty jsme upíři a ty umíš zabíjet dost dobře " rejpla jsem si do něho " a Aly je čarodějka. Vážně si myslíš že potřebujeme nějaké zbraně ?"

Než stačil Ian nějak reagovat objevil se před námi docela velký domek. Vzala jsem Iana a Aly za trika a zatáhla je do křoví.

" Takže, co teď ?" zeptala se potichu Aly.

Vykoukla jsem z křoví a hledala nějakou cestu do mého pokoje.

" Vydíte tamten okap." řekla jsem a ukazovala tím směrem.

Oba vykoukli, podívali se tím směrem, pak zase zalezli a kývly.

" Skvěle, první půjdu já, obhlídnu to tam a vyhodim z okna tenhle náramek"  zvedla jsem ruku s zářivě žlutý náramkem " pak poleze Ali, Iana, ty nám budeš krejt záda. Jakmile Aly vleze do okna, Ian poleze za ní. Ve vnitř se domluvíme co potom. Všichni rozuměli ?" zeptala jsem se a oba ve stejnou chvíli přikývly.

Na nic už jsem nečekala a svou úžasnou rychlostí jsem přeběhla přes zahradu k okapu. Pomalu jsem začala lézt nahoru. V duchu jsem se modlila aby pode mnou ten okap neprasknul, přece jenom tady ten okap už nějakou dobu stojí. Okno bylo naštěstí otevřené a tak jsem potichu vklouzla dovnitř. Rozhlížela jsem se, ale když jsem se podívala na postel, nebyla tam ani kapička krve. Než jsem však stačila cokoliv udělat ucítila jsem palčivou bolest na krku a pak jen tma ......

Omlouvám se že dlouho nebyla další kapitola, ale absolutně mi došly nápada, a tak jestli máte nějaké představy jak by to mohlo být dál napište mi do chatu. Koment a vote potěší:-*.

PS.: nevím jak budu stíhat psát přes prázdniny

PPS.: začala jsem psát novou story Hunger games, tak si jí taky můžete přečíst.