I am vampire

17. kapitola

Vešla jsem do kavárny a hledala jsem Em, ale u našeho stolu jsem místo ní uviděla plačìcí Aly. Nevěděla jsem co mám dělat: mám jít za ní, anebo se mám otočit a odejít. Aly se na mě podìvala a ukázala mi ať jdu k ní a tak jsem hned druhou možnost zamítla a pomalu jsem šla k Aly. " Co se stalo ?" zeptala jsem se vyděšeně, protoe jsem si všimla jejího vyděšeného výrazu." Em....někdo jí......někdo jí unesl. Ráno šla do kuchyně a já zaslechla křik, okamžitě jsem tam běžela, ale Em už tam nebyla. Všimla jsem si papírku na lednici : ŠLA JSEM DO NAŠÍ KAVÁRNY ZA MER. POTŘEBUJU SI S NÍ NĚCO VYJASNIT. UVIDÍME SE VE ŠKOLE <3 a tak jsem sem hned běžela a doufala že sem přídeš." vychrlila na mě Aly. " Zpomal trochu, kde je Em?" " Někdo jí unesl." řekla a ještě víc se rozbrečela." Třeba za ní přišel její tajný milenec...""....jasně a u toho křičela jako kdyby jí šlo o život." řekla Aly ironicky." Tak poď, projdeme se a trochu si pročistíme hlavu." řekla jsem a táhla jí z kavárny ven.

Šli jsme parkem a raní slunce nám svítilo do očí. Sedly jsme si na lavičku a obě jsme si s něčím nervózně pohrávali a čekaly kdo začne jako první náš rozhovor. Nakonec jsem se k prvnímu kroku odhodlala já. "Víš Aly, mě to vážně moc mrzí." řekla jsem a chvíli jsem počkala, ale Aly mlčela a tak jsem pokračovala " Už je to mezi námi dobrý?" zeptala jsem se jí opatrně. " Ne to fakt neni. Si myslíš že ze dne na den zapomenu jak si se líbala s MÝM klukem, o kterým si čistě náhodou říkala že ti zničil celej život!!" křičela Aly. Ještě že jsme v tom parku byly sami." Jednou ti možná odpustím, ale dnes je moc brzy." řekla Aly už normálním tónem. Pak si něco pro sebe zamumlala a najednou zmizela. Bylo teprve sedm dvacet a tak jsem se zvedla z lavička a šla si sednout na trávu, kde jsem se opřela o strom. Vytáhla jsem deník a otevřela ho a v tu chvíli mi zavibroval mobil v kapse. Vytáhla jsem ho a koukla se na displej. Esemeska. Otevřela jsem jí : VŠICHNI TĚ OPUSTILY, ALE JÁ ZŮSTANU STÁLE S TEBOU. SCHVÁLNĚ JESTLI MĚ VIDÍŠ. - V. Začala jsem se rozhlížet po parku,  ale nikoho jsem neviděla a tak jsem co nejrychleji jak jsem dokázala ,a že to bylo rychla když jsem upír, zavřela deník a běžela před školu. Sedla jsem si před školou na lavičku, otevřela deník a začala psát: Milí deníčku, neuběhlo tolik času co jsem do tebe psala naposled, ale tolik věcí se mezitím stalo. Em zmizela, Ian mi dal najevo že chce jen mě a ne Aly, Aly na mě v parku vyjela a naznačila že mi jentak neopustí a jako třešnička na dortu mi přišel další vzkaz od - V. "co víc si přát" . Začalo zvonit na hodinu a já se divila že je už osm. Zaklapla jsem deník, hodila ho do tašky a utíkala na ájinu.

Tak další část je po dlouhé době na světě. Chtěla bych jí věnovat všem kdo to čtou a hlavně @AdellH i když ani nevím jestli to čte. Vážně by mě zajímaly vaše názory tak komentujte, nebo alespoň zenechte vote ať vím že se to nikomu líbí.