Vůně krve 2 |FF TVD|

1.kapitola

V ústech se mi rozplývala ta neodolatelná chuť, která mi dodávala sílu. Poháněla mě dál temnou cestou, kterou jsem si před několika dny vybrala. Cítila jsem se konečně silněji a sebevědoměji než kdy dřív.

Proč jsem to neudělala už dávno?

Ta myšlenka mi běhala v hlavě každý den. Nebavilo mě být tou nevinnou dívkou, kterou jsem byla. Chtěla jsem být ta zlá a temná strana mě zlákala na svoji stranu. Užívala jsem si to, bylo to pro mě jako ráj. Ráj v pekle. A líbilo se mi to.

,,Eleno, už stačí," ozval se za mnou Damonův hrubý hlas.

Neměl o mě starost, jen na sebe nechtěl poutat pozornost. Byli jsme v malé vesničce, která po našem útoku už neměla moc obyvatel. Odtrhla jsem své ostré tesáky od krku mladého chlapce, který se mi zamlouval. Jeho tělo se sesunulo k zemi a zůstalo nehybně ležet. Jeho krev chutnala tak sladce, že jsem se jí nemohla nabažit. Milovala jsem krev a milovala jsem, když mým tělem proudila ještě čerstvá a teplá.

,,No dobře," odfrkla jsem si a přešla k němu. Rukami jsem ho objala kolem krku a přitiskla se více k němu. On mě však chytil za ramena a odtáhl od sebe na úroveň jeho paží.

,,Takhle to dál nejde," vydechl a bříškem palce mi otřel koutek úst, ze kterého stéka malý pramínek krve toho nebohého chlapce.

,,Jak to myslíš?" zamračila jsem se. ,,Tebe už to nebaví?" udělala jsem psí oči.

,,Ze začátku to byla docela zábava, ale teď? Rozhlédni se kolem sebe," rozhodil rukami a otočil se směrem z uličky, ve které jsme stáli.

,,Co mám vidět?"

,,To co za sebou necháváš," lehce zavrčel.

,,Ty za sebou taky necháváš takový nepořádek a já ti nikdy neřekla ani slovo, co se změnilo? Neříkej, že ti volal bratříček Stefan. Mají o nás strach? To je tak roztomilé," našpulila jsem rty.

,,Nezahrávej si Eleno."

,,A s čím? S tebou? S lidma? Prosím tě, je to jen malé pobavení," zavrtěla jsem boky. Damon se v posledních pár dnech změnil. Už se ke mě moc nepřipojoval. Začínala jsem mít pocit, že ho ztrácím. Že už to není ten zlý Damon, kterého jsem měla na začátku. Když jsem stlačila ten spínač v mé hlavě, čekala jsem, že to udělá i Damon. To se však nestalo. Chtěl mít nad sebou kontrolu a chtěl mít kontrolu nade mnou. Ale já jsem nad sebou kontrolu měla a věděla jsem, kdy mám dost.

,,Pobavení? Za posledních pár dní neděláme nic jiného než zabíjíme lidi. Pardon, zabíjíš lidi. Já se z nich jen nakrmím a nechám je jít."

,,Měla jsem spíš přemluvit Stefana. Byl by to lepší parťák než ty," procedila jsem skrz uby, načež jsem toho litovala. Damona to zasáhlo a ublížilo mu to. ,,Já to tak nemyslela," natáhla jsem k němu ruku, ale on couvl o krok ode mě. ,,No tak, nemyslela jsem to tak. Ale přeci, bavilo tě být tím zlým, ne?"

,,Ano bavilo, ale ne takhle. Mám své meze a ty by jsi je měla mít taky. Myslel jsem, že to bude trvat jen nějakou dobu a ne tak dlouho. Dost často mi připomínáš Katherine," poslední slovo jakoby zašeptal. Jakoby nechtěl abych ho slyšela. Ale slyšela.

,,Katherine? Připomínám ti Katherine? Ani z poloviny nejsem stejná jako ona."

Ano jsme si na chlup podobné, ale povahově jsme každá jiná.

,,Ano, připomínáš mi Katherine," jeho hlas zněl pevně a její jméno řekl už hlasitěji než předtím. ,,Proto se vracím zpět do Mystic Falls. Už tohohle nechci být součástí," otočil se na patě a měl se k odchodu.

,,Počkej, to se se mnou rozcházíš," vzlykla jsem. Damon se hned otočil a já měla slzy v očích. Přistoupil ke mě a chytil mou tvář do dlaní, přinutil mě tak se na něj podívat.

,,Eleno," vzdychl. V ten moment jsem se začala hlasitě smát. ,,Co to má jako být?"

,,Skočil jsi mi na to. Mám tě omotaného kolem prstu, snad sis nemyslel, že jsem zase zapnula emoce. Ach Damone," vzdychla jsem. V jeho očích jsem rozpoznala nenávist a nechuť k mé osobě.

,,Jsi uplně stejná jako Katherine. Manipuluješ s lidmi a vyžíváš se v tom. Až opět zapneš svou lidskost a uvědomíš si co jsi způsobila všem těm lidem a zejména sobě, přijdeš a budeš prosit o pomoc. Budeš chtít odpuštění, ale jedno si pamatuj. U mě ho nenajde."

Tím naše konverzace skončila a Damon vmžiku zmizel. Zůstala jsem stát v té úzké uličce sama. Nevěřila jsem vlastním uším. Já že někdy budu chtít zapnout svou lidskost? Nikdy!

***

Zdravíčko :)

Tak je tu pondělí a jak jsem slíbila, tak i tak činím. Je tu pokračování stejnojmenné povídky Vůně krve.

Tentokrát už má Elena opravdu vypnuté emoce a společně s Damonem se dali na stranu zla. Ovšem Damonovi se něco nelíbí a tak Elenu opouští. Co myslíte? Jak to Elena bude zvládat bez Damona. Byl totiž jediný, kdo jí dokázal nějakým způsobem krotit. I když se mu mo to moc nevedlo. 

Jak myslíte, že to bude pokračovat? 

Doufám, že se vám nová povídka bude líbit, stejně tak jako ta předchozí :)

Vaše Ter ♥