Vůně krve 2 |FF TVD|

12.kapitola

Nevím jak dlouho jsem brečela, ale už nějakou dobu nespadla ani slzička. Jen jsem seděla s hlavou svěšenou do klína a ztěžka oddechovala. V tuto chvíli jsem byla bezmocná. Nedokázala bych ani zabít mouchu natož člověka.

V hlavě se mi přehrávaly všechny mé temné skutky, které jsem napáchala za posledních několik měsíců a neustále jsem si to vyčítala.

Vzchop se Eleno! nabádal mě můj vnitřní hlas. Ale co když nechci? Co když chci prostě jen umřít? Nebylo by to tak lepší? Všem ostatním by spadlo velké břemeno ze zad. Nemuseli by za sebou tahat tu těžkou kouli, kterou mají přivázanou k noze. Koule, která je jen zpomaluje v tom co chtějí dělat.

,,Eleno," ozval se známí hlas někde v dálce. Neměla jsem sílu zvednout zrak k přicházející osobě, dokud mě nezachytil za bradu a nepomohl mi vzpřímit se. Viděla jsem lehce rozmazaně, ale i tak jsem poznala, kdo přede mnou stojí.

,,Damone?" zachraptěla jsem. Nebyla jsem si jistá jestli jsem to to řekla nahlas nebo to bylo jen v mé hlavě.

,,Eleno," opakoval znova mé jméno. Nesrozumitelně jsem něco zamručela. Zrak se mi o trochu zlepšil, ale pořád to nebylo to ostré vidění, které bych si v tuhle chvíli přála. Zahlédla jsem Damona, jak si lehce kouše do zápěstí a přikládá mi ho ke rtům. Zavrtěla jsem hlavou a začínala se vzpírat. Nechtěla jsem se napít. Nechtěla jsem v tuhle chvíli nic, jen umřít.

,,No tak Eleno, musíš se napít. Nabrat sílu, vstát a odejít," pohlédl na mě skrze jeho husté řasy. Moje čelo se nakrčilo a pohled prosil o pomoc. Znovu se pokusil přiložit k mým rtům jeho zápěstí. Zacítila jsem tu sladkou vůni, která mě ještě před chvíli tak moc uspokojovala.. Kdyby byl člověk, během několika málo sekund by tu ležel na zemi bez jediné kapky krve.

Začala jsem spolupracovat a přisála rty k jeho zápěstí a začala pít. Cítila jsem, jak mi pod očima vystupují žilky a na malý moment jsem viděla barvou krve. Ta sladká teplá tekutina mi pomalu tekla do krku a dostávala se mi do celého oběhu. Začínala jsem pociťovat sílu.

,,Tak je to dobře, jen pij," ucítila jsem jeho ruku na mých vlasech a jak si mě k sobě přitiskl. Nevím kdy to zvládl, ale rozvázal mi provazy a posadil si mě k sobě na klín na zem. Silně mě objímal a hladil po vlasech.

Po neurčité době jsem se odtáhla a odrhnula si spocené vlasy z obličeje. Pohledem jsem zamířila k mému zachránci, který se na mě lehce usmíval.

,,Jak ti je?" zeptal se po chvilce ticha.

,,Už mi je líp. Děkuju," naklonila jsem se k němu pro polibek, ale uhnul.

,,Promiň, ale tohle teď nepůjde," sklopil zrak. Jen jsem přikývla na náznak souhlasu. ,,Chceš jít domů?" zeptal se po další chvilce ticha.

,,Mám ještě nějaký domov? A vlastně, co Klaus? Vždyť chtěl abych mu dělala služku. Kde je? A jestli jste ho zabili, jakto že nejste mrtví i vy?" při zmínce slova mrtví, se mi vybavila další vzpomínka. ,,Panebože!" vypískla jsem a dala si ruku přes pusu. ,,Já zabila Matta."

A slzy mi začaly znova padat do klína. Jak jsem jen mohla?

,,Ššš," uklidňoval mě Damon. ,,Nikoho jsi nezabila," schoval mě opět do jeho medvědího obětí.

,,Zabila," vzlykala jsem dál. ,,Viděla jsem ho. Ležel támhle a prosil mě. Prosil mě o život."

,,Eleno, Matt je živý," řek z ničeho nic Damon.

,,Cože," vystřelila jsem pohledem k němu. Setřel mi neposlušné slzy z tváře a usmál se.

,,Matt je živý, nikoho jsi nezabila. Rozumíš?"

Upřímně? Nerozuměla. Vždyť jsem ho viděla, jak leží na zemi se zlomeným vazem a v jeho očích jsem viděla prosbu. A teď mi tu říká, že mrtví není. Buď jsem během toho všeho krvelačného života přišla o rozum nebo mi tu neříká celou pravdu.

Po chvilce jsme vstali a šli z toho pekelného domu pryč. Po Klausovi a jeho poskocích nebyly ani stopy. Nikdo v domě nebyl. Nasedli jsme do auta a jeli zpět do Mystic Falls. Nevěděla jsem, co tam na mě čeká nebo kdo, ale cítila jsem, že se vracím zpět domů.

Když jsme dojeli před sídlo Salvatorů, nemotorně jsem vystoupila. Damon mě ale včas zachytil a přidržel. Mlčky jsme vstoupili do domu a zamířili do obývacího pokoje, kde byl krb. K mému překvapení tu byli všichni naši přátelé. A když říkám všichni, tak myslím všichni. Dokonce i Matt.

,,Matte?" vydechla jsem a po tváři se mi začala kutálet ta zatracená slza. Matt se na mě lehce usmál a na ostatních bylo vidět, že mě rádi vidí a že jsem zpět. Nechápavě jsem se na Damona podívala, ten jen kývl směrem ke křeslu abych si sedla.

Během několika minut mi vysvětlili, o co vlastně všechno jde. Co se stalo a proč se to tak stalo. Na jednu stranu jsem to pochopila a zas na té druhé jsem nechápala vůbec nic. Všechno to bylo tak moc zamotané, že jsem potřebovala několik dní na to, to vstřebat.

Ale důležité bylo, že jsem to byla opět já a že jsem byla zpět mezi přáteli a doma.

***

Zdravíčko :)

Tak jsem tu s poslední kapitoloou, ale nebojte, ještě bude epilog. Nemůžu vás přeci nechat utápět se v nevědomí, co se všechno vlastně stalo.

No, Elena má opět svou lidskost zpět a vrátila se společně s Damonem do Mystic Falls. Snad se nám Elena poučila a v životě už takovou hloupost neudělá, že by si vypnula svou lidskost.

Co se týče Matta, jaký na to máte názor. Jak to, že není mrtví, když ho sám Klaus zabil. A kam se vlastně poděl sám Klaus Mikaelson? No jsem zvědavá na vaše teorie :)

Vaše Ter♥