Miluju ji, chci ji milovat, ale nemůžu ji milovat.
Nevěří mi, že to co k ní cítím je opravdové. Myslí si, že je to jen hra.
''Já nejsem tvá hračka Tomlinsne!'' křikla po mně.
''Ale já tě miluju! Miluju tě Perrie.''
''To jen kvůli tomu, že mě nemůž...
Nejhorší zvuk, který můžete slyšet je zvuk budíku. Hned jak se nějakým zázračným způsobem proberu tak ho hned típnu, opřu se o lokty a potichu si povím ''kde to sakra jsem'' hned jak to dopovím podívu se na druhou stranu postele a uvidím tam něco krásného. Perrie jak spí. Chvíli se na ni dívám, ale pak si uvědomím, že je pondělí a musíme do školy. Ach ta zatracená škola. Zamračím se při pomyšlení na to, že jí musím vzbudit. ''Perrie vstávej...'' povím příjemným hláskem, ale když vidím, že pořád spí tak ji lehce začnu hladit po tváři. To už ji probere. ''Copak?'' zašeptá ospalým hláskem. ''No musíš vstávat, škola volá'' je mi to celkem směšné, protože nevím absolutně proč jsem to řekl, ale co už se dá dělat. ''A kolik je hodin'' zeptá se pořád rozespalým hláskem. ''Noo...'' upřímně nevím kolik je hodin a ani to nechci vědět. ''Louisi kolik je hodin?'' řekne znovu s lehkým úsměvem. ''No dobře'' otočím se a podívám se na telefon kolik je hodin ''7:30AM''. ''No dobře a v kolik máme být ve škole?'' zeptá se nejistě. ''Neboj až v 9, takže pohodka'' řeknu klidným hlasem, ''a co kdyby jsme si sem objednali snídani?'' ''Skvělý nápad Lou'' a pomalu si stoupá z postele a míří směrem ke koupelně udělat ranní hygienu a já mezitím objednávám lívance s džusem na pokoj. Hned jak je objednám Perrie vychází z koupelny a já ji vystřídávám. Když vylézám ze sprchy uslyším klepání na vchodové dveře. Rychle se osuším a obleču, protože mám opravdu veliký hlad. Otevřu dveře od koupelny a ucítím tu krásnou vůni lívanců a k tomu i čokoládu. Rychle se podívám odkud ta vůně směřuje a uvidím krásně rozloženou snídani na posteli. ''Nejkrásnější ráno v mém životě...'' zašeptám si potichu a rozejdu se směrem k posteli. Rozhlédnu se, protože nevidím nikde Perr, ale pak si všimnu otevřených dveří na balkon. Zeberu sebou snídani a jdu za ní. Opatrně rozložím jídlo na stůl a sednu si. ''Rána v Londýně jsou krásná'' stydlivě poví a podívá se na mě. ''Jo máš pravdu'' přikývnu na ní ''ale s tebou ještě hezčí'' povím si pod nosem aby to neslyšela. ''Tak jo dobrou chuť'' povím s úsměvem. ''Dobrou chuť'' odpoví taky s úsměvem.
...
''Loui? Co si mám obléct? A jak se mám namalovat? Nějak skromně nebo jak chápeš je to můj první den a nechci aby si o mě mysleli, že jsem nějaká nána!'' slyším z koupelny. ''Já nevím neřeš to... Stejně si každý bude myslet něco špatnýho, protože až uvidí jak moc si krásná tak ti to akorát budou závidět a mně taky..'' řeknu a v hlase jde poznat, že se usmívám. ''Proč by ti měli závidět?'' nakloní se z koupelny a zvědavě se na mě podíve. ''No jako, že se s tebou bavím a ,že...'' zarazím se, ale ona mě hned doplní ''...že jsme nejlepší kamarádi no teda vlastně něco jako bratr a sestra?'' poví z velmi důrazným otazníkem nakonci. ''Ano přesně to, naše škola je dost zlá každý na ní každému závidí a každý, každého šikanuje kvůli tomu kdo je jak oblečený nebo kdo má kolik peněz a taky kdo se s kým baví...'' '' A ty co, tebe šikanují taky? Nebo ty někoho?'' zeptá se opatrně. ''Ne mě nešikanují, každý má ze mě na škole dost veliký respekt a já nikoho nešikanuju chodím tam abych se učila ne abych někoho šikanoval to je směšný nechápu jak to někdo může dělat'' řeknu sebevědomě. ''Tak to jsem ještě víc ráda, že jsem tě poznala a to už jsem si myslela, že to víc nejde'' hned jak to dopoví vyjde z koupelny a zeptá se skromně ''můžu jít takhle?''
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
''Páni Perr, sluší ti to'' řeknu s otevřenou pusou dokořán. ''Nechci abych udělala první den dojem, že jsem nějaká nána tak snad to není moc...'' díve se do země. ''Ne! Je to skvělý, ale asi bych ti měl něco říct... Víš jak jsme se bavili o tom z jaké jsme rodiny atd..?'' ''Jo vím'' řekne s úsměvem. ''No tak chci abys věděla, že máme na škole lidi kteří si během pár minut dokážou zjistit kolik máte na účtě jako ne nijak přesně, ale zjistí jestli jste bohatí a nebo ne... Neptej se mě jak nevím to, ale bacha na ně pak se podle toho k tobě chovají. U mě když zjistili, že jsme bohatí tak začali mít kecy typu: proč nechodím líp oblékaný a, že si nemám hrát na skromného, že vědí, že jsme bohatí atd... No a proto jsem si vytvořil takový respekt teď mi to už nikdo nepoví. Budu se tě snažit chránit, ale říkala jsi mi, že jste taky bohatí tak jak mi jako ne moc, ale je to dost a vím, že některé osoby na naší škole jsou dost velký svině hlavně si z těch narážek nic nedělej, většinou jsou to lidi kteří nemají ani střechu nad hlavou a jednoduše jsou to sračky, které patří do kanálu...'' když to dořeknu Perrie si sedne za mnou na postel a poví ''děkuju, že se mě snžíš chránit vážím si toho jsi moje zlatíčko'' a dá mi pusu na líčko. Stoupnu si a povím ''tak co jdeme? Už by jsme měli jít ještě se musíme stavit u mě'' podívám se s lehkým úsměvem na Perr. ''Tak jo já myslím, že můžeme jít''
