♥ Family Forever ♥ (Lourrie)

Kapitola 15.

Nevěděl jsem co se děje. Po cestě jsem potkal několik učitelů kteří se na mě dívali zajímavým pohledem. Přemýšlím, ale nic mě nenapadá. Co se sakra mohlo stát?
Stál jsem před dvěřmi do ředitelny. Celkem jsem se bál. No co kecám. Hodně jsem se bál. Podíval jsem se tam přes malé sklíčko ve dveřích a uviděl jsem tam Lottie. Seděla u ředitelova stolu. Cože? Šak měla být na chatě!

''Dobrý den pane řediteli.'' otevřel jsem dveře a namířil jsem si to k Lottie.
''Ahoj Louisi.'' odpověděl.

Lottie se jen otočila a sledovala jak si naproti ní sedám.
''Co tady Lottie děláš měla si být na chtě. Nemám pravdu pane řediteli?''
''Ano máš Louisi. Jsi tu proto aby jsi mi pomohl přijít na to jakto, že je Lottie tady a ne na chatě.'' řekl ustaraně.
''Takže ještě jednou kde jsi byla Lottie?'' zeptal se.
''J-já...'' sklonila pohled na své ruky.
''Pane řediteli autobus už odjel? Ten ve kterém měla být se svou třídou?'' položil jsem otázku.
''Ano.'' odpověděl mi.
''A jak si se sakra objevila ve škole Lottie nebo spíš tady?'' nedalo mi to.
Lottie se nijak neměla k odpovědi.
''Lottie seděla na schodech před školou celá zničená a paní vychovatelka si jí všimla a zavedla ji sem, protože věděla, že má být na chatě. Naštěstí ji sem zavedla brzy takže jsem stihl zavolat její třídní než zavovala vaší mamce.'' povzdechl.
''Ale-ale.'' kroutil jsem nevěřícně hlavou. Nemohl jsem tomu uvěřit!
''A mamka o tom-'' nemohl jsem najít slova. Měl jsem jí pohlídat a teď mi mamka nebude už věřit a všechno je v háji.
''Neví o ničem Louisi.'' přerušil mě.
Uff aspoň, že tak.
''Podiv ta chata je 2 hodiny cesty odtuď. Navrhuju ti aby šla Lott domů a ty se šel učit a pak po škole ji tam zavezeš. Nikdo o tom nebude vědět co se stalo. A kdyby se někdo ptal tak Lottie nebylo dobře.''
Jenom jsem na to přikývl. Máme vážně super ředitele.
''Tak dobře. Děkuju. Děkujeme pane řediteli.'' poděkoval jsem a zvedl se ze židle a Lott zval za ruku a odváděl z tama. Měl jsem ji chuť uškrtit.
''Děkuju.'' špitla Lottie.
''Nemusíš děkovat jen ať už se to nestane a nebo to nějak aspoň vysvětlete.'' pousmál se.
Zastavil jsem se s Lott až u dveří ze školy. Byl jsem dost naštvaný a sklamaný.
''Co to?!'' máchal jsem okolo sebe rukama.
''S Niallem jsme vedli do školy Daisy, ale ty jsi měla jít na náměstí za třídou do autobusu. Šak jsi tam šla! Tak kde jsi se zdržela?! To sis myslela, že si toho nikdo nevšimne! To jsi tak blbá?!'' řval jsem po ní hlava nehlava. A bylo mi to jedno jestli mě někdo slyší nebo ne.
Lottie mě pak chytla za ruku a zavzlykala ''Lou. Taťka mi ráno psal. Je v nemocnici. Udělalo se mu zle tak si zavolal záchranku. A oni mu tam objevili r-ra-'' nebyla schopná to říct.
''Rakovinu?'' zeptal jsem se a v očích měl slzy.
''Ano.''
Musel jsem se opřít a sednout si. Bylo mi jedno v tu chvíli, že sedím na chladné zemi a opírám se o ještě chladnější zeď. Musel jsem si prostě sednou jinak by to se mnou seklo.


Po pár minutách kdy jsme seděli na zemi jsem se zvedl.
''Dobře běž domů a doma to všechno vyřešíme jak příjdu.'' měl jsem skloněnou hlavu.
Vytáhl jsem klíče z kapsy, protože Lott si svoje nebrala aby je neztratila.
''Uvidím jestli pojedeš na chatu když se stalo tohle.'' zvedl jsem hlavu.
''Ale Loui...'' nedořekla to, přerušil jsem ji.
''Ahoj!'' otočil jsem se a odcházel jsem do třídy.
Když jsem uviděl, že už vyšla ze školy zahnul jsem ještě na záchody. Musel jsem se ujistit jestli jsem v pohodě.

''Tak Louis už je tady. Sedněte si.'' mi řekla učitelka po otevření dveří do třídy.
Poslechl jsem ji a bez pípnutí jsem si sedl.
Všeci z party se na mě dívali, chtěli vedět co se stalo, ale já jsem je jen odehnal pohledem 'nechci o tom mluvit'.
Jediné co teď chci tak jít domů. Chvíli jsem chtěl jít za taťků, ale nedal bych to.
A mu by se určitě přitížilo kdyby mě viděl takhle. To se nemůže stát!
Konečně zvoní. Jsem rád můžu jít kam chci, ale když uvidím partu jak jdou za mnou hned se mi udělá hůř.
''Lou...'' poví Perrie.
''Brácho.'' Niall.
''Co se stalo.'' pohladí mě Luk po zádech.
Je u mě, ale víc lidí než jen Niall, Perrie a Luk.
Zvednu hlavu a uvidím u mojí lavice ještě Calum, Ashe a Michaela.
Co to sakra má být? Šak s těmi se nebavíme od té doby co Luk... Ale to je jedno.
Neměl jsem na to se nějak přetvařovat a všem lidem v kruhu jsem věřil, takže jsem jim to řekl.
Všeci měli pohled jako kdyby mi nevěřili, ale věděli, že nelžu. Pak zase zvonilo. Ty přestávky jsou čímdál kratší. Literatura. To bude nuda. Nechci se teď nudit. Akorát nad tím budu přemýšlet.

Vůbec jsem si nevšiml, že Luk s Perrie nejsou v učebně až když přišli. Něco řekli učitelce a oba šli za mnou. Bylo mi to jedno.
Luk se ke mě naklonil a řekl mi, že jdu domů. Perrie mezitím mi brala věci z lavice. Byl jsem totálně mimo a nevěděl jsem co se děje a jako dnes už po několikáte bylo mi to jedno.
Zvedl jsem se a šel jsem s nimi ven ze třídy kde byl ředitel.
''Louisi.'' prohlédl si mě.
Ano vím vypadám hrozně.
''Volala mi Jay a vím co se děje. Jede domů. Měla by tady být každou chvíli. Pojedete domů.'' celkem se mi ulevilo jak řekl domů.
''Luk s Perrie tady s tebou počkají než Jay přijede. Drž se.'' pohladil mě po zádech a odešel. S Lukem a Perrie jsme šli na sedačku v bufetu si sednout. Perr nás tam chvíli nechala o samotě a šla pro kafe.
''Lou bude to v pohodě. Určitě! Chci ti pomoct, ale nevím jak. A promiň jestli se naštveš, ale někoho jsem za tebou zavolal.'' o čem to mluví?
Směroval pohled ke dveřím do bufetu a já taky. Do dveří vešla Danielle.
''To si kurva děláš prdel ne? Nesní mě takhle vidět! Bude si myslet, že jsem nicka.'' vyjekl jsem.
''V pohodě kámo nic neví. No jen to co jí povíš. Řekl jsem jí, že se něco stalo a taky, že ti není dobře. A že by tě potěšilo kdyby jsi za ním přišla. No a ona s radostí přikyvovala.'' bránil se.
''Ale Luku t-to'' pořád jsem měl námitky.
Přišel ke mě zezadu a zašeptal s poplácením po zádech tím dal znak Dan, že může jít.
''Když jsem to dokázal já tak i ty.'' a odešel.
Dan si za mnou sedla a Perrie nám donesla kávu. Položila ji na stůl a s Lukem se vypařili. Nevím kam to šli, ale musím uznat byl to dobrý nápad to s Danielle. Hodně mi to pomohlo.

Tak tohle je trošičku smutnější, ale zdálo se mi to takové nudné tak jsem do toho chtěla něco přidat a tady je vysledek. Prosím nezabíte mě :)) bude to zase dobrý.