Miluju ji, chci ji milovat, ale nemůžu ji milovat.
Nevěří mi, že to co k ní cítím je opravdové. Myslí si, že je to jen hra.
''Já nejsem tvá hračka Tomlinsne!'' křikla po mně.
''Ale já tě miluju! Miluju tě Perrie.''
''To jen kvůli tomu, že mě nemůž...
Předem se omlouvám tenhle díl už jsem měla napsaný, ale vymazal se mi a tohle je teď psané na mobilu, takže tady bude asi víc chyb než obvykle :DD
''Tak jo, už jsme tady'' zastavil jsem se před naším domem. Odemčel jsem branku a vstoupily jsme na naši zahradu, která byla jako vždy bezchybně upravená, protože mamka si na to velmi potrpí. Květiny byli zalité, trávník posekaný vše tak jak má být. Pomalu jsme šli po chodníčku k vstupním dveřím do domu. Když jsme si stouply před dveře, tak jsem viděl jak se Perrie třepe chytl jsem ji za ruku a otevřel vchodové dveře. Vešly jsme dovnitř vyzuly se a vyslékly se, pak jsme šly do kuchyně kde byla celá rodina, která právě snídala. ''Lou?'' řekla mamka s otazníkem na konci. Hned jak to dořekla vešli jsme do kuchyně ruku v ruce, protože se Perr hrozně styděla. ''Ahoj mami tohle je moje kamarádka Perrie'' řekl jsem s úsměvem. Mamka si stoupla a podala Perrie ruku na seznámení ''Ahoj já jsem Johannah Deaki, ale říkej mi Jay'' ''Dobrý den Perrie, Perrie Edwards ráda vás poznávám'' a usmála se vypadá to, že by si mohly sednout, mamka je v pohodě je to spíš kamarádka než mamka, ale jako dobře nás dokáže seřvat a Per je Per. ''Dáte si s námi snídani?'' zeptala se nás mamka, která už byla na cestě do kuchyně. Podíval jsem se na Perrie, která mi naznačila, že nechce jíst ''Ne to je dobrý mami my jsme už jedly'' řekl jsem. ''Tak jo a něco na pití džus, čaj, kávu?'' zeptala se. ''Já bych si dala jestli můžu tak čaj'' řekla Perrie, která se už tak nestyděla za to jsem byl teda rád. ''Já taky mami'' řekl jsem a začal jsem představovat Perrie další členy naší rodiny. ''Tohle je Lottie je jí 16 a je tak trochu noo trošičku víc blázen do Nialla už jsem ti o něm něco říkal'' nešlo se nezačít smát i mamka se dokonce tomu smála a to většinou takto stojí při Lottie. Lottie mě bouchla rukou po zádech ''Ahoj Lottie jsem Perrie a neboj neřeknu mu to'' představila se Per ''Ahoj Perr Lottie'' odpověděla jí . ''A tohle je malinká, milující sestřička Daisy'' a vzal jsem sestru na ruky. ''Ahooj Daisy já jsem Perrie, kolik máš roků?'' zeptala se. ''Ahoj Perrie Daisy mám 6 teď jsem začala chodit do 1. třídy'' řekla vychloubačně. ''Tak jo běž zase jíst šup, šup'' položil jsem jí na zem aby mohla zase utíkat ke stolu, kde má snídani. ''Jdeme mami navrh do pokoje, jo? Jdu si nachystat věci do školy a možná to tady Perr ukážu. Až bude čaj tak řekni jo?'' ''Tak jo bězte a chcete ovocný že?'' jak to dořekla tak jsme už byli na horním patře, takže mi nezbývalo nic jiného než křičet což u nás není nic nového ''Jooo'' a zašel jsem do pokoje za Perrie, která už seděla na mé postely a všechno si tam prohlížela. ''Máš to tady hezký, myslela jsem, že to tu budeš mít jako většina kluků nějakou skříň postel na modro vymalované všude bordel, ale ne ty máš vážně dobrý vkus na věci.'' to myslí vážně jedna jediná holka, která mi to tu pochválila zbytek řekly, že je to tu na kluka až moc čistý, ale přitom útulný... Noo aj mamka vlastně řekla, že jsem si to tu dobře udělal. ''Děkuju'' odpověděl jsem celkem stydlivě. Stoupla si a šla se podívat na stěnu kde mám vylepených jen pár fotek, je tam fotka se ségrama a mámou i taťkou pak fotka s Niallem a nakonec fotka s babičkou i dědou od mamky i taťky. ''Proč máš tady těch fotek tak málo?'' zeptala se. ''Mám tam jen fotky co pro mě něco opravdu znamenají, fotky, které chci vídat každý den'' odpověděl jsem a přešel jsem na ní. ''A tohle je tvůj táta?'' opatrně se zeptala. ''Ano a vím na co se chceš teď zeptat, vídáme se s ním kdy jen chceme máme s ním opravdu dobrý vztah i mamka oba jsou to velmi dobří lidé jen zatím nepřišly na to, jak to udělat aby spolu mohly být. Jednu dobu spolu byli proto máme já, Lottie i Daisy jeho příjmení, ale mamka se nikdy nechtěla s ním vdát, milovala ho, ale nešlo to furt bylo něco proti a pak se nějak pohádaly a mamka odešla, ale pořád se milují jen čekají na ten správný okamžik'' díval jsem se do země když jsem to říkal. Perrie mě pevně objala a pošeptala do ucha ''Oni najdou ten správný okamžik.'' ''Jo já vím, jen čekat'' odtáhly jsme se od sebe a zahleděly se jeden druhému do očí. Začaly jsme se k sobě přibližovat jakoby jsme se chtěly políbit, ale zůstaly jsme od sebe na vzdálenost několika milimetrů, nervozní co se stane.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
