Miluju ji, chci ji milovat, ale nemůžu ji milovat.
Nevěří mi, že to co k ní cítím je opravdové. Myslí si, že je to jen hra.
''Já nejsem tvá hračka Tomlinsne!'' křikla po mně.
''Ale já tě miluju! Miluju tě Perrie.''
''To jen kvůli tomu, že mě nemůž...
''Perrie víš jak lidi říkají o mě hnusné věci a navážejí se?'' koukl na mě. ''Ano.'' oplatila jsem mu pohled. ''No tak to je tím, že když jsem byl mladý a blbý tak jsem se blbě zamilovat, ale to asi už víš.'' koukal na chodník. ''Ano Luku to vím. A co se stalo.'' ''Noo... Měl jsem 'přítelkyni' a ona byla tak trošku šílená a pokaždé když jsme se pohádali tak si chtěla něco udělat a já se s ní chtěl rozejít tak jsem řekl Michaelovi o tom všem i o rozchodu a že jí to nesmí říct ani nikomu no a on mi to slíbíl, jenže za 2 dny to věděla a začala si ubližovat, nechtěl jsem jí ještě víc ublížit tak jsem s ní chodil dál...'' přerušila jsem ho pohlazení po zádech. ''Lukey, netrap se tím je to minulost.'' usmála jsem se. ''Jenže hned jak vejdeme do domu a oni tě poznají tak to minulost nebude! Taťka mi začně vyčítat, že někoho mám, mamka bude ráda a brácha se bude snažit nás držet co nejvíce od sebe.'' rozčiloval se. ''Jak to víš ještě se to nestalo!'' ''Mě bohatě stačilo když jsem si domů dovedl jenom kamarádku.'' cukl sebou. ''A co je teď s tou holkou?'' zeptala jsem se celkem naštvaně. ''Neměl jsem na to tak jsem to po pár týdnech řekl její rodině a oni mi řekli, že to dřív dělávala a že má nějakou poruchu na mozku. No a týden na to se odstěhovali do Německa za rodinou. A ještě předtím mi řekli, že se s ní mám rozejít a to se stalo, slibuju.'' měl slzy v očích.
Objala jsem ho a začala šeptat.
''Lukey už je to v pořádku.'' ''Není. Lidi ve škole mi to vyčítají. Říkají, že za to můžu já i když škola všem řekla, že to není má vina a že byla nemocná. A navíc, protože jsem si myslel, že jí to Mikey řekl tak jsem se s ním hrozně pohádal jenže tak to nebylo, holky si to vymysleli a řekli jí to a čistou náhodou měli pravdu...'' chudák. ''To už je pryč a slibuju ti, že se nezblázním a ani se nenechám odehnat.'' povzbudím ho. ''Děkuju.'' políbí mě.
Vytahuje klíče od domu a odemyká velikou, mohutnou branku jestli se tomu dá říct branka. Mají krásný, obrovský a moderní dům. Před garáži stály zaparkované 2 auta. Jedno bylo značky Mercedes a druhé Audi. Podívala jsem se na Luka, který se mojemu výrazu začal smát.
''Co to děláš?'' zeptal se když jsem začala chodit dokolečka s prohrabovat si vlasy což dělám jen když jsem nervozní. ''Stojí tu dvě auta což znamená, že je někdo doma.'' ''Audi je moje.'' zazubil se. ''Jsou tu dvě!'' jsem úplně nervama někde. ''A Mercedes mamky, takže klid. To je ten nejlepší člověk kterého bys z celé naší rodiny mohla poznat jako prvního.'' usmál se soucitně.
Vzal mě za ruku a šly jsme dovnitř. Měly to tam vážně krásné a moderní. Ale vlastně modelka a producent tak to se dá čekat. ''Chceš se seznámit nebo útěk ke mně?'' zasměje se Luk. ''Co je lepší nápad?'' rozhlížím se. ''Seznámit se.'' navrhne. Přikývnu a někam mě vede. Jdeme kolem obýváku, kuchyně a procházíme okolo schodů dozadu. Budu mít co dělat abych se tady neztratila. Ne kecám to se snad nestane. ''Mamí?'' zavolá Luk po našem příchodu do pokoje který má gauč, krb, velkou televizi a vlastně vypadá jako obývák s pracovnou dohromady. ''Kde to jsme?'' zeptám se. ''V mamčiném koutku. Tady se schází s kamarádkama když chtějí mít klid a drbat. A taky tady má všechny šaty ve kterých fotí a tak, taťka už to nesnesl v ložnici.'' zase se zasměje.
''Super, že jsi doma potřebuju poradit.'' vyšla v krásných plesových šatek zezadu místnosti. Tam má asi své šaty. ''Které? Tyhle si zapamatuj a za chvíli se ti ukážu v jiných.'' zvedne hlavu od země aby nezakopla, protože má i veliké podpadky.
Její pohled se zastaví na mě. Pomalu přichází ke mě.
''Ahoj jsem Liz.'' podá mi ruku s úsměvem. ''Dobrý večer, Perrie.'' přijmu ji. ''Neboj se mě, neukousnu tě.'' zasmějí se s Lukem a já se na něj jen ohlédnu. ''Mami tohle je moje...'' je přerušený v mluvení. ''...přitelkyně. To je mi jasné Luku je to holka tvých snů.'' dořekne za něj. ''Mamí.'' zapiští. ''A ne snad?'' nazvedne obočí. ''Omlouvám se, ale nerozumím tomu.'' přidám se k rozhovoru. Liz kývne hlavou aby jsme se usadily na gauči a pak zajde zase za roh pokoje. ''Lukey když byl malý tak mi vždycky před spaním popisoval jak by chtěl aby vypadalo jeho princezna.'' princeznu zdůraznila. Podívala jsem se vykuleně na Luka, který vůbec nevěděl kam se schovat bylo to roztomilé. ''Aha, chápu.'' zasmála jsem se.
Po chvíli Liz vyšla v krásně modrých šatech. (viz. dole fotka) ''Které?'' ''Tyhle.'' řekly jsme naráz s Lukem. Byli opravdu nádherné nemohla jsem z nich spustit oči, ale Lukey byl samozřejmě hezčí. Zase se culím.
''Tak jo, bežte si dát něco na pítí a jestli máte hlad tak i na jídlo je tam něco uvařené a lednice je plná. Za chvíli za vámi přijdu.'' Ruku v ruce jsme došli do kuchyně kde jsme začaly chystat čaj pro všechny. No Luk chystal, ale já tam nechtěla jen tak stát tak jsem mu pomáhala, sice něco brblal, ale to mi je jedno. Donesly jsme všechen čaj ke stolu u televize a čekaly na Liz.
''Ahojte děcka.'' vylekal nás hlas podobný Lukovému.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
