Nad Grimmaldovým náměstím se zatáhla obloha tmavými mraky a spustil se obrovský déšť. Temné kapky, které se ani v nejmenším nepodobaly těm deštivým, dopadaly na dřevěné lavičky v parku, na všechnu zeleň a na vydlážděné chodníky a tvořily šedou vrstvu. Jako popel, který se po výbuchu sopky roznáší větrem daleko, daleko předaleko, až zničí vše v nejbližším okruhu. Tak to nyní vypadalo.
Za vysokými okny, které by mohly patřit nějakému sídlu, stál vysoký muž. Vyhublý, jakoby už léta nejedl s prošedivělými vlasy, jakoby zestárl ze dne na den. Sirius Black.
Oči upíral ven na déšť a v očích se mu zračil smutek smíchaný s nostalgií. Přerývaně dýchal, nedokázal to. Z očí se mu kutálely tři slzy, více si cestu ven nenašlo. S trhnutím zadělal rudé závěsy a zmizel tak z očí náhodným svědkům, kterých stejně nikdy nebylo.
Jen málokdo mohl tušit, že se právě teď po obloze prohání mračna černých vran a havranů, kteří pláčou temné slzy pro svou paní. A nemohl tušit, že právě tato noc se stane osudovou pro nadcházející desetiletí.
ČTEŠ
The Magic (HP, ff)
FanfictionHavrani přelétávali nad Anglií v nekonečných hejnech. Nikdo nevěděl, co se děje. Byla to předzvěst něčeho špatného. Temné síly se slétávaly za svým pánem, mistrem, aby mu napomohli k vítězství. Aby uhasily i tu poslední kapku naděje na mír.
