The Magic (HP, ff)

Kapitola desátá - ,,Já se jmenuji Henri."

Když jste na smrt unavení, oči se vám samy od sebe zavírají a vy nejste ani schopni se zvednout, pak zcela jistě nechcete celý večer sedět na tvrdé lavici, kterou se někdo marně pokusil vylepšit polštářem, a sledovat nudné dějství směšné divadelní hry, kterou se vám snaží předvést studenti s hereckými výkony tak nedůvěryhodnými, že by nad tím člověk jindy jen protočil oči v sloup. 

Jediné, v co bradavičtí ze srdce doufali, byla chvíle klidu. Když konečně dorazili do jídelny a absolvovali krátké seznámení se školou a jejími zvyky, usadila je madame Maxime každého k jednomu z malých stolků - ke každému se vešlo jen pět lidí a jak se zdálo, nikde nebylo místo víc než pro jednoho. A tak teď Alphard seděl na kovové židli nucen snášet obdivné pohledy čtyř Krásnohůlských dívek, které se ani nesnažily být nenápadné.

Louissane na tom však nebyla o moc lépe. Než se stačila rozkoukat, už ji ke svému stolu zatáhla její vzdálená sestřenice, se kterou se sice viděla jen jednou v životě, ale jak se zdálo, to bohatě stačilo, aby ji její rodinná příslušnice považovala za kamarádku. Ihned ji začlenila do své skupinky kamarádek a vesele ji představila všem, kdo ji byl ochoten poslouchat.

Alphard padal únavou. Bylo proto docela snadné ignorovat krásnohůlské studentky, které se při každém jeho pohybu tupě zachichotaly. Jenže nemohl ignorovat fakt, že ještě hodinu a půl prosedí tady, místo aby se někde uložil ke spánku.

Zrovna znovu zívl, rukou si zakrýval ústa, když se k němu naklonila jedna z dívek, se kterou sdílel stůl. Měla krátké, světle hnědé vlasy a na nose několik pih. Pokud mohl Alphard soudit, nebyla škaredá, ale na krásu Blacků, na jakou byl zvyklý doma v Anglii, rozhodně neměla. 

Vesele se na něj usmála. Zamrkala.

,,Tu parle français?" zeptala se ho jemným hláskem a Alpharda až překvapilo s jakou elegancí francouzština zněla z jejích úst.

Vzhlédl k ní. Takhle zblízka si mohl všimnout, že má duhovky zeleno šedé, možná trochu do modra. Usmívala se.

,,Oui, bien sûr," nepatrně nevěřícně zakroutil hlavou. Samozřejmě, že uměl francouzsky. Koneckonců - kořeny jeho rodiny sahaly do Francie od nepaměti. Změť rodinných vazeb se táhla přes Francii až do Španělska a pokud věděl, nacházela se také v Rumunsku a Německu. Ne, že by je všechny znal. Většinu z nich neviděl a nejspíš ani ve svém životě neuvidí.

Hnědovláska se zatetelila. Přisunula se i se svou židlí blíž a úplně ignorovala představení, které se za jejími zády odehrávalo.

,,C'est super. Je m'appelle Genevieve. Et toi?" 

Ušklíbl se. Tahle dívka ho začínala nudit. Po očku zabloudil pohledem k Louissane, ale ta byla právě ponořena do hovoru se svou sestřenicí, takže jeho pohled neopětovala. Podíval se tedy zpátky na Francouzku.

,,Je m'appelle Alphard Black."

Dívčiny zorničky se nepatrně roztáhly překvapením. 

,,Black?" ujišťovala se. 

Kývl na souhlas.

,,Est ce-que tu connais Aurelia Rosier?" zeptala se a zalétla pohledem ke své kamarádce, která do teď upírala zvědavé oči na něj, z ničeho nic však svůj pohled sklopila do klína. Vlasy se jí svezly do obličeje.

,,Oui, elle est la sœur de ma fiancée. Pourquoi vous demandez?" odvětil, oči nepřátelsky přivřel. Nelíbilo se mu, že mu i tady někdo připomíná jeho svatbu.

,,Oh, d'accord," stáhla se rychle zpátky a zatvářila se jako zbičované štěně. 

,,Elle est Aurelie Rosier," kývla hlavou ke své přítelkyni, která se ještě stále dívala do klína. Nyní zvedla hlavu a překvapeně zjistila, že se všechny pohledy dívek u stolu upírají na ni.