The Magic (HP, ff)

Kapitola třetí - ,,Alpharde, pojď se k nám posadit."

Když se probudil, očekával, že kolem sebe uslyší ševelení všudypřítomného lesa, či nějaký ten zpěv ptáčků, kteří již vylétli ze svých hnízd a vrhali se do každodenního stereotypu který mimo hledání potravy pro mladé zahrnoval ještě ochranu mláďat před případným nebezpečím. Nic takového však kolem slyšet nebylo. Vlastně se zdálo, že všude kolem panuje takový klid, až to bylo divné. 

Pomalu rozlepil víčka od sebe, zamžoural do denního světla, které k němu dopadalo skrze závěsy - počkat. Sirius se donutil v mžiku oka otevřít oči plně dokořán a prudce se posadit na - postel? Vyjeveně se civěl na svůj vlastní pokoj, který však nevypadal tak, jak se na něj pamatoval. Místo všudypřítomné červené a zlaté, kterou si svůj pokoj na protest proti matce vytapetoval, jeho zdi zdobily obyčejné tapety v bronzové a zelené. 

Zmateně se snažil najít důvod, proč tomu tak je. Těkal očima po pokoji ve snaze objevit byť jen patrné vodítko, nic se však nezdálo být nápovědou. Jen divný pocit v jeho nitru, jakoby se přel mezi tím, že sem nepatří a možností, že tady vyrůstal. 

Nedokázal jen tak sedět a nic nedělat - již oblečen (čehož si všiml, až když chtěl zamířit ke skříni a převléct se) zamířil ke dveřím a pomalu, s neurčitou rozvahou, je otevřel. Za dveřmi jeho pokoje se absolutně nic nezměnilo. Hlavy skřítků sťaté z jejich krků zaživa visely na tom stejném místě a obrazy předků rovněž.

Zmateně přešel ke schodům a zamířil dolů - až do nejnižšího patra, kde se nacházela prostorná jídelna. V největším očekáváním a se strachem sevřeným žaludkem otevřel dveře a - měl chuť nahlas zanadávat, svést se na zem a nebo rozmlátit všechno okolo.

Doufal. Doufal, že se všechno osvětlí, že mu někdo z řádu všechno vysvětlí. Jenže jídelna byla plná až nepřirozeně krásných lidí, lidí, kterými téměř celý svůj život opovrhoval a, co bylo nejhorší, kteří mu jakýmsi záhadným způsobem nyní přišli jako rodina. 

Všechny pohledy se stočili na něho - aristokratického spratka, mazánka svých rodičů - jak se v uchu sám pojmenoval poté, co jejich pohled rozpoznal. Byl o ten sám pohled, kterým se celý jeho život dívali na Rega, na Bellatrix, Na Narcissu, jen ne na něho. A on se ke svému nejhoršímu zhnusení přistihl, že se mu to líbí. 

,,Alpharde, pojď se k nám posadit," kývl němu nejstarší muž v místnosti a ukázal na křeslo vedle něj. (Sirius jej v hlavě opět tím divným hlasem, který nepoznával, označil za svého otce)

Uposlechl ho.

,,Jak jistě víš," nadechl se zhluboka Alphard Black starší a nadmul svou hruď tak, že už si Sirius ( tedy vlastně Alphard) myslel, že praskne přetlakem.

,,Jak jistě víš," zopakoval, ,,blíží se tvé sedmnácté narozeniny, den, kdy dosáhneš plnoletosti. A také den tvých zásnub s Druellou Rosierovou." 

A přesně v tu chvíli Siriusův mozek začal panikařit - a byl si docela dost jist, že nejen jeho, ale i Alphardův (protože, jak stihl pochopit, je z něj teď jakási rozdvojená osobnost - z části Sirius a z části Alphard Black.)

Když však po chvíli měl promluvit nahlas, dokázal ze sebe dostat jen: ,,Jistě, otče."

,,Proto jsme Druellu i s jejími rodiči pozvali dnes na večeři. Abyste se lépe poznali a mohli tak uzavřít manželství hodné naší krve," pokračoval Alphard Black starší.

,,A samozřejmě nemusím podotýkat, že ty tvoje románky ve škole tímto okamžikem všechny končí. Nebudu ti je tolerovat ani já, ani matka a k úctě k Druelle je nebudeš nadále sám sobě tolerovat ani ty," zvýšil hlas s varováním a sledoval jeho reakci.

,,Jistě, otče," zopakoval předešlou frázi a s tupým výrazem hleděl do dřevěné desky stolu.

A otec se zatvářil spokojeně - ostatně, jako to už mnohokrát viděl i u svého vlastního otce.

Následující snídaně probíhala v docela dobrém duchu - v tichosti všichni pojedli a pak se všichni odebrali do svých komnat k přípravám na večer, protože, jak předtím poznamenala jeho matka, připravenosti není nikdy dost.

Druellu Rosierovou znal. Byla to matka jeho tří sestřenic, avšak pokud jej jeho paměť příliš neklamala, nevzala si žádného Alpharda, nýbrž Cygnuse Blacka, kterého všichni, dokonce i Walburga, jeho skutečná matka, nenáviděli.

V jeho pokoji již na něj čekal starý skřítek Krátura. Alespoň někdo zůstal stejný - ačkoli, muselo se mu přiznat, že o devadesát a více let mladší verze Krátury vypadala mnohem lépe.

,,Paní Kráturovi nařídila, aby pro mladého pána připravil koupel s výživnými procedurami," zapištěl skřítek kamsi do země a pak beze slova zmizel připravovat onu koupel, o které mluvil.

Sirius byl celý zmatený. Ještě včera byl Siriusem Blackam, uprchlým vrahem skrývajícím se ve svém vlastním domě, měl kmotřence a byl součástí Fénixova řádu. Nyní byl Alphardem Blackam, svým strýcem, který mu odkázal své peníze, když jej rodina odepsala, a měl se s někým zasnoubit.

A ačkoli si pokládal nepřeberné množství všelijakých otázek, jedna hlavní převládala.

Jak se z tohohle bordelu sakra dostaneš?