The Magic (HP, ff)

Kapitola devátá - ,,Vítejte v Krrásno-ůlkáchr."

Rudá lokomotiva se nakonec ukázala být útulným prostorem, který by mohl docela dobře konkurovat malému pokojíku. Dokonce i krb zasazený do stěny vesele plápolal rudým ohněm a nahříval barevné polštáře před ním položené.

,,Nu, studenti, doufám, že jste se dostatečně rozloučili a budete celou cestu poslušní," nadnesla profesorka McGonnagallová svým typickým mírně povýšeným a přísným tónem, když je všechny naháněla dovnitř vlaku. ,,Tak honem, honem! Se západem slunce tam musíme být!"

Nebelvírští kamarádi si ihned zabrali kožená křesla a odněkud zpod černých hábitů vytáhli balíček karet. Alphard v něm okamžitě poznal oblíbenou kouzelnickou karetní hru - Řachavého Petra. Vesele se zašklebili, na Alphardův vkus to dělávali častěji než snad bylo zdrávo, a začali rozdávat jednu kartu za druhou a na ostatní nehleděli.

Alphard jim více pozornost nevěnoval. Možná na to nebyli dostatečně zajímaví, ale spíše si chtěl užít chvíli klidu. 

Trochu ho píchlo u srdce, že na celý rok odjíždí od upovídaného Rohnuse, kterého měl skutečně rád a za posledních měsíců si jej oblíbila i ta část podobná Siriusovi. Dokonce měl pocit, že se mu bude stýskat také po Ervinovi Rookwoodovi, ačkoli některé jeho názory neschvaloval. Na druhou stranu, až do svatby se neuvidí s Druellou, která se sice těch pár dní do jeho odjezdu snažila zůstat klidná a nevyvádět, ale stále z ní cítil jakési napětí a nevoli. A navíc, stále doufal, že mu pod nohy Merlin pošle něco nebo někoho, kdo té svatbě zabrání. Když nad tím tak přemýšlel, ta svatba ještě zdaleka nepřišla, a už mu přidělala více starostí, než zkoušky NKÚ nebo OVCE.

Někdo jej zatahal za rukáv, čímž jej vyhodil z hlubokých myšlenek. Byla to Louissane a kysele se na něj šklebila.

,,Tak to vypadá, že se asi usadíme v kuchyni, co myslíš?"

Rychlým pohledem přelétl své spolužáky a zjistil, že má nejspíš pravdu. Nebelvírští seděli spolu s Mrzimorskými u kulatého stolu a hráli Řachavého Petra, zatímco havraspárští je jen klidně sledovali a usmívali se. Všechna místa byla zabraná.

,,Asi jo," zamumlal, popadl poslední dva polštáře od krbu a pak se vydal k malé kuchyňce, házeje žlutý po Louissane.

,,Měla bys rychle vymyslet téma, abychom se tam neukousali nudou."

*****

Cesta trvala něco málo přes čtyři hodiny a už chvíli po vylétnutí se začali všichni nudit. Zasypávali profesorku jednou otravnou otázkou za druhou, až jim musela pohrozit, že si cestu ještě mohou udělat zastávku na Sibiři, pokud hned nezmlknou. Pak už se nikdo na nic neptal. Vlastně v celém vlaku nastalo takové podivné ticho, které nepřestalo až do příletu do Krásnohůlek.

*****

Sluneční kotouč se už zcela schoval za vysoké hory a tak se skály, na kterých se Krásnohůlky nacházely, ponořily do příšeří soumraku. Z té výšky nebylo možné dohlédnout až dolů, bylo však patrné, že věže tyčící se do výšky jako ostré špice jsou plné skel a zrcadel, protože se v nich odrážela krása okolní přírody.

Alphard s Louissanne vše sledovali maličkým okýnkem v kuchyňce a jak se lokomotiva přibližovala stále víc a víc k zemi, tím zřetelnější bylo, že vše - od zurčících fontán po pestrobarevné zahrady - je vytvořené velmi důmyslnými kouzly. 

,,Páni," šeptla okouzleně Louissane. Oči třeštila na tu ohromnou krásu, která se stále přibližovala.

Lokomotiva s nepatrným cuknutím dosedla na zem. Ponořila se do několika centimetrové trávy a už se ani nehnula. Byla to příjemná změna po hodinách neustálého cukání a chřestění. Všechno najednou utichlo.