,,Tak jo, už jsem tady! Omlouvám se za zpoždění," vychrlila ze sebe Anna, když vtrhla k Hermioně.
,,V pořádku, byla to celkem klidná noc, ale už se těším až se prospím."
,,Chápu, máš teď celkem volno, ne? Většinou na tebe vycházejí noční."
,,Ano, vyhovuje mi to tak. Stejně toho moc nenaspím. Tak to tady zvládni," rozloučila se Hermiona a odletaxovala se domů. Uvařila si čaj a s knihou v ruce se posadila do křesla u krbu, ale když knihu otevřela, vypadla z ní obálka. Hermiona ji chvíli žmoulala v ruce, a pak se rozhodla udělat něco, o čem si sama nebyla jistá jestli chce.
***
,,Nechápu, jak mohl jen tak odejít! Věřila jsem mu," popotáhla Hermiona, která zkroušeně seděla v křesle naproti Severusovi.
,,Nebuď na něj tak přísná, neměl tak snadnou volbu, jako ty."
,,A i tak si tu snažší vybral."
,,Myslím, že ani ne. Musela jsi to čekat, konec konců i já jsem na jiné straně."
,,Ale to je něco jiného."
,,Vlastně ani ne. Ale nechme to být, něco pro tebe mám," řekl a podal ji obálku s jejím jménem. Hned ten rukopis poznala. S třesoucíma rukama vytáhla dopis a pustila se do čtení.
'Milá Hermiono,
během toho, co tohle budeš číst, už budu v našem sídle a ty budeš znát tu otřesnou pravdu. Tolik se stydím. Budu daleko od Bradavic, a doufám že to tak zůstane, co nejdéle. Pokud tohle přežiju, oba víme co bude následovat. Ministr nikdy nenechá někoho, kdo podporoval Voldemorta na svobodě, a musím říct, že bych radši zemřel, než žil život bez tebe.
Takže, tohle je moje sbohem, Grangerová. Merlin, Hermiono, nevím kolikrát jsem ti už tohle řekl, ale už mě to nebaví a tak doufám, že pro naše dobro to bude naposled. Slibuji, že věci budou lepší. Minimálně pro tebe. Sama jsi to řekla, vyhrajete. Takže nezvěme tohle naším sbohem, dobře? Protože nezáleží na ničem co se stane, nebo co jsem napsal. Vždycky si k tobě najdu cestu zpět, princezno, a budu doufat, že mě opět nebudeš nenávidět, až všechno skončí. Zůsatnou s tebou navždy, takže tohle není sbohem. Tohel je 'uvidíme se brzy'. Nezáleží na tom kolik uplyne dní, měsíců, let, my dva se znovu uvidíme.
Do té doby nezapoměňme, co jsme měli. Nebylo toho moc, dalo by se říct, že vůbec nic, ale oba jsme něco cítili. Slib mi, princezno, že na to nezapomeneš, protože já ne.
Miluju tě, Hermiono. Pamatuj si to.
Tvůj Draco.'
,,Severusi, miluju ho," vydechla Hermiona a nechala po tváři stéct slzu.
***
Názory? <33
ČTEŠ
After all this time?
Fanfiction,,Takže, jak mi vysvětlíte úraz pana Malfoye, slečno Grangerová?" ,,Nemusím vám nic vysvětlovat! Už mě nebaví, jak si myslí, že může všechno, protože jsem jen obyčejná mudlovská šmejdka!" vyprskla hnědovlasá dívka a muž před ní se přestal mračit, ta...
