❤️Without him I would die❤️(FF Andy Fowler)

~Kapitola 1~Příliš mnoho skleniček

Uplynulo pár měsíců.Cítila jsem se lépe,protože už jsem se rozchodem s Bryanem netrápila.Začala jsem chodit více mezi lidi tak jako dřív.Prospívalo mi to.Také jsem poslouchala moji nejoblíbenější skupinu RoadTrip a dívala se na jejich vlogy,protože jsou vtipné a vždycky mi dokážou zvednout náladu.Škoda,že takový kluci,jako jsou ti z RoadTripu (Andy,Rye,Mikey,Jack a Brooklyn),nemůžou být moji kamarádi.S nimi bych se nikdy nenudila a kdo by nechtěl mít pěkné a vtipné kamarády,hlavně Andyho,který se mi líbil ze všech nejvíc.

Blížil se duben,tak jsem vyrazila ven.Procházela jsem se městem,snad všemi ulicemi,protože bylo tak krásně a nechtěla jsem být sama zavřená doma.Nějakou dobu už jsem přemýšlela nad tím,že bych si mohla koupit psa,abych se necítila tak sama.Hned,co jsem si na to vzpomněla,tak jsem zamířila do nejbližšího útulku.

°°°

To je snad věčnost,co jsem tu nebyla.Vždy jsem sem chodívala,když jsem byla malá,s rodiči.Nezměnilo se to tu tolik,takže jsem byla ráda,že budu vědět,kam přesně mám jít.Když jsem zašla za roh budovy,kde měli kotce se psy,málem jsem spadla.Přímo přede mnou stál Bryan...a nebyl sám.Nejspíš jeho holka ho objímala kolem ramen a hlasitě se smála.Ten její smích byl strašně křiklavý,takže hrozný.Prohlíželi si německé ovčáky.Nevěděla jsem,jestli mám jít za nimi a pozdravit je,nebo se raději ztratit.Nemohla jsem uvěřit,že si našel jinou hned po tom,co se se mnou rozešel.Nevím,kde se ve mně vzala ta žárlivost.Nikdy jsem taková nebyla.Přála jsem jim to,ale nemusela jsem je vidět spolu v romantickém objetí jako z nějakého filmu.Než jsem se mohla rozmyslet,co udělám,tak šťastný pár už kráčel zpátky.Když si mě Bryan všiml,zastavil se a usmál se.
,,Pam?Co tu děláš?Nikdy by mě nenapadlo,že tě tu potkám.“
,,Ahoj.No já si tu vlastně vybírám psa.Chodívala jsem sem jako malá,takže to tu znám a přišla jsem se podívat,jestli tu nemají nějakého vhodného psa pro mě.Co ty tu děláš?“
Dívala jsem se na něj a za celou tu dobu nezmizel úsměv z tváře.Nebyl to ten Bryan,který se se mnou rozešel.
,,My jsme se rozhodli,že budeme útulku přispívat na žrádlo a cokoliv,co budou zvířata tady potřebovat.Úplně jsem vás zapomněl představit:Lauro,tohle je má kamarádka Pam.Pam,Laura-moje přítelkyně.“
Laura se na mě sebevědomě usmála,ale nevypadala nijak namyšleně.Přišla mi dokonce i sympatická.Potřásly jsme si rukama a Bryan s Laurou pokračovali k východu.Když už jsem neslyšela jejich kroky,tak jsem se opřela o zeď a začala jsem brečet.Bylo mi líto,co se stalo a začaly se mi vracet vzpomínky...

°°°

Asi hodinu jsem nebyla schopna vstát a odejít.Úplně jsem zapomněla,proč jsem sem přišla až do té doby,kdy se o mě otřelo něco teplého.Konečně jsem otevřela oči a uviděla jsem nádherné štěňátko zlatého retrívra.Okamžitě jsem si ho zamilovala a vypadalo to,že i ono mě.Uvelebilo se na mém klíně a usnulo.Po chvíli hlazení jeho heboučké srsti jsem uslyšela hlas.
,,Kde jsi maličký?'“
Za rohem se vynořila mladší žena okolo čtyřicítky a usmála se.
,,Ahoj,můžu ti s něčím pomoct?“
Vypadala moc přátelsky.Připadala jsem si blbě,protože jsem musela mít oči červené od pláče.
,,Dobrý den,ne děkuji.Asi hledáte tohle.“ukazala jsem na štěně a ona přikývla.
,,Ach,tak tady jsi.Líbí se mu u tebe.Nechtěla by sis ho vzít?Je poslední z jeho vrhu a nikdo ho nechce,protože se k lidem moc nemá a je tak trochu pozadu.Zdá se,že byste si spolu rozuměli.“
,,Vlastně jsem si přišla vybrat psa,takže moc ráda.“
,,Jinak říkej mi Marry.Nachystám mu nějaké věci s sebou.Můžeš si pro něj přijít další týden.“
,,Dobře,určitě se stavím.A děkuji Marry.“
Marry na mě mrkla,vzala štěně do náručí a ztratila se za rohem.

°°°

Když jsem přišla domů,tak na mě vše dolehlo...Bryan a jak že se jmenovala?No to je jedno,prostě štvalo mě to.Nevím proč,prostě mi chyběl a on to věděl...moc dobře to věděl a jen tak náhodou se musím potkat s ním a rovnou s jeho novou holkou.Šla jsem se podívat do ledničky,jestli nemám nějaké víno,protože zrovna teď by se mi hodilo.Otevřela jsem ledničku a...nic.Rozhodla jsem se,že vyrazím někam do baru a budu pít...třeba mi bude lépe,a i kdyby ne,tak mi to bude jedno.

°°°

Vešla jsem do jednoho z nejlepších barů ve městě a posadila se na bar.Rozhlédla jsem se a nikoho známého jsem neviděla.Hned jsem řekla barmanovi,ať mi dá to nejsilnější,co má.Přikývl a začal nalívat.Nalil mi něco hodně silného.Nic tak silného jsem ještě nikdy nepila,ale bylo mi to jedno.Všechno mi bylo jedno.Můžu se opít.Nic se nestane,jen mi bude pár dní špatně,nic víc.Svět půjde dál.Občas člověk potřebuje být mimo svět a nic nevnímat.Pila jsem už třetí skleničku za malou chvilku,ale pořád jsem byla při všech smyslech.No jo,pít jsem uměla sakra dobře.Barman nalíval a nalíval stále dokola,až už jsem cítila tu nevolnost.Mohla jsem mít za sebou už tak desátou skleničku.Ohlédla jsem se ke dveřím a zrovna do baru vstupoval kluk obarvený na blond,kterého jsem odněkud znala.Nemohla jsem si vzpomenout na to odkud,ale byl fakt moc hezký.Líbil se mi.Rychle jsem vstala od baru a rozběhla se k němu,jenže se mi zamotala hlava a spadla jsem...

°°°

Byla jsem na dně.Nic jsem neviděla ani neslyšela.Co dělám?Kde vůbec jsem?Cítila jsem jen něčí dech na mých vlasech a ruce,které mě pevně svíraly a někam mě nesly...
Pak mi to došlo...šla jsem do baru zapít mou nešťastnou lásku a trochu jsem to přehnala.Dál už si vůbec nic nepamatuji,ale přijde mi,že jsem už dlouhou chvíli mimo.Když jsem chtěla zvednout hlavu a podívat se,kdo mě nese,tak mi v hlavě projela vlna bolesti a vyjekla jsem.I přes velkou bolest jsem chtěla spatřit toho,kdo má tak silné paže.Když jsem zvedla hlavu,tak jsem zkameněla...zdá se mi to,nebo právě vidím Andyho,který mě drží ve svém náručí?
Ne Pam...to nemůže být pravda.Hodně si toho vypila,až už z toho všeho blázníš.Buď je to jen sen nebo příliš skutečná halucinace...