❤️Without him I would die❤️(FF Andy Fowler)

~Kapitola 4~Beating heart

Pohled ANDYHO

Uplynul už týden od toho dne,kdy jsem ji naposledy viděl a objímal ji před jejím domem,než jsem ji opustil.Neměl jsem ji pouštět.Nezavolala mi.Možná jsem si dával falešné naděje a vše se mi jen zdálo.Nedávála mi spát.Neustále jsem na ni myslel,hlavně na ty chvíle strávené s ní,které mi tak moc chyběly.Ona mi tak moc chyběla.Celé dny jsem nevěděl,co mám dělat.Ani zpívat se mi nechtělo.Rye to na mě poznal a jednou,když jsme byli sami doma,tak přišel do mého pokoje a sedl si vedle mě.Díval se na mě vážným,ale starostlivým pohledem.
Znervózňovalo mě to,ale čekal jsem,že to přijde.
,,Andy,poslední dobou na tobě vidím,že nejsi ve své kůži.Řekni mi,může za to Pam?"
Odmlčel jsem se.Nevěděl jsem,co jsem mu na to měl odpovědět,takže jsem jen pokrčil rameny a Rye pokračoval.
,,Od toho dne,kdy se vrátila k sobě domů,tak se chováš divně.Jsi zavřený ve svém pokoji,nikoho k sobě nepouštíš...dokonce ani zpívat se ti nechce.Tohle už je hodně vážný.Pokud..."
,,Chybí mi,jasný!?"
Vůbec jsem nevěděl,proč jsem na něj zařval.Vůbec jsem se neovládal.Tohle jsem nebyl já.Zabořil jsem hlavu do polštáře a začal potichu vzlykat.Rye pořád seděl vedle mě a poplácal mě po zádech.
,,Kámo,vzmuž se.Běž za ní a řekni jí,co k ní cítíš,jinak se tu budeš trápit a budeš dlouho mimo kapelu,a to nikdo nechce."
,,Tobě se to lehce říká.Když já nevím,jestli ke mně cítí to,co já k ní,protože jsem jí dal moje telefonní číslo a nezavolala."
,,Dej jí čas.Neříkala náhodou,že si pořídila štěně a musí se o něj starat?Jo,přesně tohle říkala,takže být tebou si s tím nedělám hlavu a ještě týden nebo dva počkám.“
,

,Tak jo,ale co když nezavolá?“
,,Na to hned nemysli.To můžem řešit pak,když nezavolá.“
Vděčně jsem se na Rye usmál,on na mě mrkl a odešel.Měl jsem takové štěstí,že ho mám.Bez něj bych byl ztracený.

°°°

Vše s Pam jsem na deset dnů hodil za hlavu přesně tak,jak mi řekl Rye.Pomáhalo to.Celý rozhovor s ním mi pomohl přežít,alespoň těchhle pár dní.Začal jsem s klukama zase zpívat...chybělo mi to.Chodili jsme ven hrát fotbal a vše bylo jako dřív,ale nemohl jsem ji úplně vymazat z hlavy.

Jednoho rána jsem se probudil a hned jsem se rozhodl,že za ní pojedu.Potřeboval jsem ji vidět,že je v pořádku a bylo mi jedno,co ke mně cítí.Ať tak či tak,chci za ní.Nikomu jsem nic neoznámil a vydal jsem se k limuzíně.Když jsme vyjížděli,tak jsem zapochyboval,jestli dělám správně a nemám se radši vrátit.Ne,nesmím to vzdát a ani nechci.Na to bylo moc brzy.Nejdřív z ní musím dostat,proč se neozvala.Jak jsem furt tak přemýšlel,tak cesta rychle ubíhala.
Když limuzína zastavila před jejím domem,znejistěl jsem.I přesto vystoupil a vykročil směrem k jejímu domu.Vlastně jsem ani nevěděl,co jí chci přesně říct.Došel jsem ke dveřím a zazvonil jsem.Slyšel jsem blížící se kroky a potom otevřela.Vypadala ještě krásněji,než když jsem ji viděl posledně.Měla na sobě to oblečení ode mě,což mě neskutečně potěšilo a nakoplo k tomu něco udělat.Zírali jsme na sebe ve dveřích pár minut a potom jsem ji objal.Chyběla mi,tak moc mi chyběla.Pokývla hlavou směrem dovnitř,abych šel dál.Už jsem se chystal začít mluvit nahlas,když vtom si dala ukazováček před pusu a ukázala směrem do rohu.Uviděl jsem tam roztomilé štěňátko,které teď patřilo Pam.Šli jsme na zahradu abysme netušili jejího psího miláčka.
,,Andy,já...co tu děláš?"
Poznal jsem z jejího hlasu,že je nervózní.
,,Pam,proč jsi mi nezavolala?"
Sklopila oči dolů.
,,Já...já...nevím.Nevěděla jsem,jestli to bude dobrý nápad.Měla jsem toho poslední dobou hodně a jenom bych tě otravovala."
Přeceňovala se.Kdyby věděla,co k ní cítím,tak by to neřekla.
,,Pořád si neodpověděl na otázku,co tu děláš."
Nenechala se jen tak odbýt a to se mi líbilo.
,,No chtěl jsem se ujistit,že jsi v pořádku a...víš,chyběla jsi mi."
V ten moment se mi prudce rozbušilo srdce,jako by její odpověď byla to jediné,co mě teď udrží při životě.
Tváře jí zčervenaly a zadívala se mi do očí.
,,Věř mi,že ty mi taky.Ani nevíš,jak jsem ráda,že tu jsi."
Musel jsem se usmát.Byl jsem s touhle odpovědí víc než jen spokojený.

Po chvilce strávené na zahradě nám začala být zima,tak jsme šli dovnitř.Neměla tak velký dům,jako my,ale líbil se mi.V přízemí měla kuchyňku a obývak propojený s jídelnou a v 1.patře svůj pokoj,koupelnu a pracovnu.Vzala mě za ruku a vydali jsme se po schodech nahoru.Zavedla mě do jejího pokoje,sedla si na postel a ukázala,abych si sedl vedle ní.Po chvíli zmizela a já si prohlížel její pokoj,který byl útulný.Lehl jsem si na postel a po chvíli jsem usnul...

°°°

Když jsem otevřel oči,tak jsem úplně zapomněl,kde jsem.Pak jsem si vzpomněl...ležím v posteli Pam.Cítil jsem něčí dech na mé hrudi.Spala vedle mě a opírala se o můj hrudník.Nechtěl jsem se odtud ani hnout.Chtěl jsem se dívat jenom na ni,jak spí.Podíval jsem se na hodiny na nočním stolku...bylo už skoro devět večer.Strávil jsem u ní celý den.Nemohl jsem ji tu nechat.Nemohl jsem odejít bez rozloučení.Nemohl jsem ji znovu opustit.Najednou se Pam prudce nadechla a zvedla hlavu.Chybělo málo k tomu,aby se naše čela a nosy dotýkali.Nechtěl jsem mezi námi mezeru...teď ne.Jednou rukou jsem ji chytil za vlasy a druhou za bok,přitáhl jsem se k ní tak,až se naše čela a nosy dotýkaly.Slyšel jsem její povzdech a na nic jsem nečekal.Naše rty se poprvé spojily a nechtěly od sebe pryč.Pam se ode mě nechtěla odtáhnout,ani já od ní,ale potom jsme uslyšeli psí kňučení.Pam se rozběhla po schodech dolů a já ji v patách.Chtěl jsem ji být nablízku...jim oběma.Pam si pochovala štěně a pak ho dala mě.Líbilo se mi.Bylo teploučké,maličké a roztomiloučké.Pam si přinesla mobil a párkrát nás vyfotila.Ty fotky se povedly.Hned si jednu z nich dala na tapetu.Zajímalo mě,jak se jmenuje to malé stvořeníčko.
,,Zapomněl jsem se zeptat,jak se jmenuje?"
Pam se rozmýšlela,co má říct,ale nakonec z ní vyšlo slabé:
,,Andy."

Pojmenovala po mně svého psa.Třeba to není po mně,ale jen shoda jmen,i když to by byla velká náhoda.Blížil se večer a já se musel vrátit domů.
,,Pam,slib mi,že mi o víkendu zavoláš."
,,Dobře,slibuju."
Usmála se na mě a zamávala mi,když jsem nastupoval do limuzíny.

°°°

,,Kde ses celý den flákal?"
Rye vážně umí přivítat.Nic jsem neodpovídal,jen jsem se culil a Rye hned poznal,že se něco muselo stát.
,,Že ty jsi jel za Pam?To nepopřeš,vidím to na tobě."
Mrkl na mě a jen jsem přikývl.Dál se už nevyptával a byl jsem za to rád,protože jsem si potřeboval protřídit myšlenky a šel jsem si brzy lehnout.

*Další kapitola je venku.Snad nevadí,že není tak dlouhá​.Mám v plánu další kapitoly udělat vždy z obou pohledů,souhlasíte?❤