❤️Without him I would die❤️(FF Andy Fowler)

~Kapitola 25~Zapomenout

POHLED PAM

Když jsem si lehla,tak jsem proklínala sama sebe,ale zároveň jsem si říkala,že jsem dobře udělala.Měla bych si Andyho držet dál od těla.Nechtělo se mi,ale musel získat zpátky moji ztracenou důvěru.Jenom mu musím dát šanci.Budu mu ji muset dát,protože jinak to nepůjde.Snažila jsem se nad tím ještě nějak uvažovat.Začaly mi po tváři stékat slzy,protože mi bylo líto,co všechno se za poslední týden událo.Po chvíli někdo zaklepal.To bude určitě Andy.Pam,hlavně klid,chovej se slušně.Zvedla jsem se a šla jsem otevřít.
,,Jé,Mikey,jaké překvapení.“
,,Ahoj Pam.Co,čekala jsi někoho jiného?“
,,Vlastně ani ne.Pojď dál.“
Sedli jsme si na postel.
,,Nevadí ti,že tu je Andy?“
,,Proč by mi to mělo vadit?“
,,No,ta Amerika a všechno.Událo se toho strašně moc a...já mám o tebe strach a nejsem jediný.“
,,Prostě...“vhrkly mi slzy do očí,ale musela jsem pokračovat.
,,Je mi strašně líto,co se stalo.Snažím se předstírat,že jsem v pohodě,ale ve skutečnosti nejsem.Snažím se být silná,ale nejde to.Když jsem s vámi,tak mě vždycky dokážete rozesmát,ale když jsem sama,tak si na všechno vzpomenu a jsem slabá.“
Mikey mě objal kolem ramen a počkal,než se vybrečím.Byla jsem ráda,že ho mám.
,,Rozhodla jsem se,že dám Andymu druhou šanci a...pokusím se zapomenout.“
Se slzami v očích jsem se usmála a do pokoje vtrhl Rye.

POHLED RYE

Pam měla slzy v očích.To mě vyděsilo.Měl jsem s ní být a ne pořád jen myslet na sebe a jít si uvařit jídlo,zatímco moje holka tu brečí nad tím,co se stalo.Jsem blbec.
,,Pam?To bude dobré.“přikývla hlavou a objala mě.Mikey už se chystal jít,tak jsem mu jen tiše poděkoval.
,,Co tě trápí?“
,,Víš...já...když jsem šla nahoru,tak mě zastavil Andy a chtěl se mnou mluvit,jenže já na to nebyla připravena...a chci mu dát druhou šanci.Chci na to všechno zapomenout.
Chci,aby to bylo jako dřív.“
,,Pam,to je jenom na tobě.Andy to chápe,že potřebuješ jen čas se vzchopit.Neboj,já tu budu vždy s tebou.“dal jsem jí pusu na čelo a Pam si lehla.Po chvíli usnula a já jsem se vydal za Andym.

POHLED ANDYHO

Ležel jsem na břichu a přemýšlel jsem pořád dokola o tom stejném...jak mě Pam tak rychle odbyla...odmítla.Prostě mě to zabolelo.Věděl jsem,že potřebuje čas,ale chtěl jsem si s ní promluvit už teď.Chtěl bych zapomenout na všechno,co se stalo v tom baru a potom.Z mých myšlenek mě vyrušilo otevírání dveří.
,,Ahoj,můžu?“
,,Ryi,jasně.Posaď se.“
,,Víš,Pam mi řekla o tom,že si s ní chtěl mluvit.Není na tom moc dobře.Dej jí jen čas,než si vše urovná.Chce na to zapomenout a...chtěla by ti dát druhou šanci.“
,,To jsme dva.Jsem rád,že tu jsem.“
,,My taky.Víš jak jsme o tebe měli všichni strach,že se ti něco stalo?I Pam...“
,,Popravdě...neměl jsem se zrovna nejlíp.Hned jak jsem se dozvěděl o tom skoro znásilnění,tak jsem šel do baru a byl jsem na tom hodně špatně.Pil jsem celé dny i noci,ale pak jsem si řekl,že do toho nemůžu spadnout znova a musím domů za vámi.Taky jste mi chyběli.“
,,Andy,moc si cením toho,že jsi to nevzdal a bojoval jsi a zvládl jsi to.“
,,Jakto,že na mě nejsi naštvaný?“
,,Jsi můj nejlepší kamarád.Nemohl bych kolem tebe jen procházet a nic ti neříct.Já odpouštím,ale nezapomínám.“
Rye to řekl tak vážně,že jsem vybuchl smíchy.Přidal se ke mně a vše bylo v pohodě...kromě mně a Pam.