❤️Without him I would die❤️(FF Andy Fowler)

~Kapitola 2~Sen?Realita

Probudila jsem se s velkými bolestmi hlavy.Vůbec na nic jsem si nevzpomínala.Jediné,na co jsem teď myslela,byla bolest mojí hlavy a mého břicha.Strašně moc jsem chtěla otevřít oči,protože mi něco říkalo,že až je otevřu,tak budu šťastná.Vůbec jsem nevěděla proč,když mi bylo tak špatně a jediné,co jsem chtěla,bylo už nikdy nevstát z mojí postele..počkat...vážně je tohle moje postel?Začala jsem pochybovat i o svojí posteli...musela jsem toho sakra hodně vypít.Vypít!Už jsem si začala vzpomínat...barman mi neustále doléval.Ach Bože...ještě že si přesně nepamatuju,kolik jsem toho měla.Když jsem bloudila dál vzpomínkami na včerejší večer,měla jsem úplnou mlhu.No nic.Převalila jsem se na posteli a další věc mě zarazila.Moje postel vrže,ale tahle postel nezavrzala.Tahle postel byla i o něco měkčí a pohodlnější než ta moje.Už jsem nemohla jen tak ležet a mít zavřené oči,když ani nevím kde jsem.Co když mě někdo unesl a chce mě zabít?No,to je blbost,protože už by to nejspíš dávno udělal,když jsem spala.Po několika minutovém přemlouvání své mysli jsem se rozhodla,že otevřu oči.Ještě chvíli jsem čekala,jestli něco neuslyším.Bylo stále ticho.Tak,teď nadešla ta chvíle,abych se opět podívala na svět.

Nemohla jsem uvěřit svým očím.Nade mnou visel nádherný stříbrný lustr se svíčkami a videla jsem stěny,které byly vymalované také stříbrně.Strašně se mi tu líbilo,a to jsem se ani ještě nezvedla z postele.Chvíli jsem se nechala tou krásou unášet a pak jsem si pomalu sedla.Tak mě zabolela hlava,až jsem vyjekla a přidržela si ruku na čele.Nato jsem uslyšela něčí kroky,jak se sem řítily.Bála jsem se,ale otočila jsem se ke dveřím a čekala,až se objeví člověk,který mě doufám zachránil.Viděla jsem,jak se klika pohnula a zatajila jsem dech...
Dveře se otevřely...

Ne,to není možné.Prostě ne..nevěřím tomu,to se mi jenom zdá.Ještě spím,pořád jsem mimo a zdá se mi jen sen.Pořád stál u dveří.Štípala jsem se a čekala,že zmizí,ale on tam pořád stál.Musela jsem vypadat vtipně.Měla jsem otevřenou pusu dokořán a k tomu ruku na bolavé hlavě.Takhle jsem si naše první setkání fakt nepředstavovala.Vlastně jsem ani nečekala,že nějaké bude.Nevěděl,co má dělat,tak se jen usmál tím nejkrásnějším úsměvem,který jsem kdy viděla.Potom mi zamával a rozesmál se.Smála jsem se s ním a zamávání mu oplatila.Pořád stál u dveří a díval se na mě.Celou dobu se díval jen a jen na mě jeho nádherně zářivýma očima.Dokonce se mi zdálo,že mu v nich zajiskřilo.Ó můj Bože,na tohle do konce života nezapomenu.Konečně si odkašlal a zeptal se:
,,Ahoj,jsi v pořádku?"
Nevěděla jsem,jestli to myslí vážně,protože jak bych s ním nemohla být v pořádku,jenže pak mi došlo,že to vlastně neví,že jsem do něj zamilovaná až po uši.Teď nebo nikdy.
Rozběhla jsem se a padla mu kolem krku.
,,Není mi úplně nejlíp,ale budu v pořádku."
Pořád jsem se usmívala a nemohla jsem skrýt úsměv.Po dlouhé chvíli,kdy jsem byla zavěšená na jeho krku,mi přejel rukama po zádech.Cítila jsem,jak mi po nich přeběhl mráz,ale bylo to příjemné.Ten pocit se mi tak líbil.Potom mi pošeptal do ucha:
,,Donesu ti něco k jídlu a pití.Prospala jsi celý den.Musíš být hladová."
Usmál se a odešel.Je tak milý,krásný,okouzlující,sexy...prostě přesně můj typ.

°°°

Přinesl mi těstoviny s tuňákem (mé oblíbené) a heřmánkový čaj.Pořád jsem nemohla uvěřit,že vedle mě sedí Andy Fowler ze skupiny RoadTrip.Ó můj bože!Nikdy by mě nenapadlo,že zrovna on mě vysvobodí z baru,když jsem to fakt potřebovala jako sůl a že naše první setkání,jeho první pohled na mě byl,když jsem byla tak moc opilá...ach,tohle si do konce života nikdy neodpustím.Ať tak či tak,díky mému zlomenému srdci mám šanci se s ním poznat a tím jsem svému srdci dlužná.Řekl mi všechno,co se stalo,když do baru vešel.Musela jsem se tomu zasmát,jak jsem to přehnala.Taky se smál.Jeho smích byl neskutečně přitažlivý a nebo se mi to jen zdálo,protože je podle mě celý přitažlivý.
,,Proč si to vůbec tak přehnala?"
Zarazila jsem se.Tohle byla rána.Viděl můj zaražený výraz a natáhl se po mé ruce.
,,Promiň.Nemusíš mi to říkat,pokud nechceš."
Naše ruce krásně vyplnily mezery mezi prsty.Vychutnávala jsem si to.Pak jsem se ho pustila a rychle ze mě vypadlo:
,,Co si tam dělal vůbec ty?"
,,Aale,šel jsem tam něco vyzvednout pro Rye-to je jeden můj kamarád."
,,Já moc dobře vím,kdo je Rye,Andy."sladce jsem se usmála.Až teď mi došlo,že se mi ještě nepředstavil,ale i tak jsem mu řekla jménem.Trapas.Teď si bude myslet,že ho úplně žeru.Andy se začervenal a podíval se mi do očí.
,,Smím se zeptat,jaké je vaše jméno,slečno fanynko?"
Řekl to tak vážně,ale zároveň tak vtipně,až jsem vyprskla smíchy.
,,Pam,pane zpěváku."
Zakřenil se a natáhl ke mně ruku:
,,Krásné jméno.Těší mě,Pam.Já jsem Andy,jak už víš."
Potřásli jsme si rukama.Nejen,že byl milý a sexy,ale byl i vtipný a choval se jako gentleman.Další plus.Došlo mi,že jsem u něj už dlouho a měla bych jít domů.Nechtělo se mi,ale musela jsem.Čím dřív se s ním rozloučím,tím líp,protože už ho stejně nikdy neuvidím a čím déle tu budu,tím míň to potom budu zvládat bez něj.
,,Kde to vůbec jsme?"
,,Jsme kousek za Londýnem.Kde vůbec bydlíš?"
,,Asi čtvrt hodinky od centra.Ty bydlíš tady?"
,,No,vlastně jo.Tohle je pokoj pro hosty,ale provedu tě klidně po celém domě.Bydlí tu se mnou i kluci,tak bys je třeba ráda poznala."
No to by bylo něco,kdybych všechny viděla pohromadě.Neříkám,že bych nechtěla.Andy mě bedlivě pozoroval a snažil se vyčíst můj pohled.
,,Promiň,ale řekla bych,že už tu tobě i ostatním překážím,takže bych se měla vrátit domů."
,,Ne,to není pravda.Nikomu tu nevadíš a už vůbec nepřekážíš.Nezapomeň na to,že já jsem tě sem donesl a kdybych tě tu nechtěl,tak bych tě sem nebral."
Usmál se na mě a čekal,co řeknu.Přikývla jsem,že beru na vědomí.
,,Dobře.Zůstanu tu ještě tři dny a pak už půjdu po svých."
,,Ano,to přijímám."
Mrkl na mě a byla jsem v sedmém nebi.Andy Fowler na mě mrkl.Připadala jsem si jako v pohádce.Z mého snění mě Andy vrátil zpět do reality.
,,No už je pozdě,takže bys měla jít spát,aby ses připravila na zítřejší prohlídku domu a seznámení s klukama.Dobrou noc."
Jen jsem se usmála a tváře mi hořely.Musela jsem být rudá jako rajče.Andy mě ještě chvíli zkoumal a pak zavřel dveře.Než jsem usnula,tak všechny mé myšlenky patřili jenom jemu.Proč jsem mu neřekla,že za to všechno může Bryan?Něco mi říkalo,že mu to musím říct.Až pojedu domů,tak mu to řeknu.