❤️Without him I would die❤️(FF Andy Fowler)

~Kapitola 5~Má mě rád?Nemá mě rád?

POHLED PAM

Když se limuzína rozjela,tak ještě dlouho jsem se za ní dívala,než zmizela v zatáčce.Pár minut jsem ještě stála ve dveřích a snažila se pobrat,co se právě teď stalo.Potom se za mnou objevil Andysek,který se o mě otřel.Vzala jsem ho do náruče,zavřela dveře,rozběhla se s ním po schodech nahoru do mého pokoje a skočila na postel.Andysek mě začal olizovat.Poslední dobou byl můj život úžasný.Měla jsem dvě stvoření,která mě dělala šťastnou-Andy a malý Andysek.Přemýšlela jsem nad tím,jestli ta pusa byla skutečná a neudělal to jen proto,že to v tu chvíli bylo správné.Když jsem si vzpomněla na chuť jeho rtů,tak se mé rty začaly třást.Cítila jsem radost,ale i smutek.Trpěla jsem.Bylo mi s ním tak dobře,ale nevěděla jsem,co ke mně ve skutečnosti cítí.Zabořila jsem hlavu do polštáře a začala vzlykat.Sama jsem nevěděla proč,jen se toho poslední dobou hodně stalo.Byla jsem šťastná,i nešťastná.Veselá,i smutná.Z mých myšlenek mě vytrhl Andysek,který si vedle mě lehl.Díky němu jsem se cítila lépe,než kdybych měla být sama a všechny tyhle situace  sama zvládat bez jeho roztomilosti,lásky a tiché podpory.Věděla jsem,že mu můžu říct všechno,ikdyž mi neodpoví.Nevadilo mi to.Stačilo mi,že mě bude poslouchat.Po chvíli Andysek začal pravidelně pomalu oddechovat a já ho hladila po hlavičce.Začala jsem opět přemýšlet o dnešku...

Přemýšlela jsem o tom,proč jsem mu vlastně nezavolala.Samozřejmě jsem každý den zírala na číslo,které mi dal,ale neodvažovala jsem se mu zavolat.Sama jsem nevěděla proč.Když jsem s ním byla,tak mi nic nechybělo,ale když jsem byla sama,tak jsem o všem pochybovala.Choval se ke mně moc mile.Všechny dny strávené s ním byly dokonalé.Přesto jsem věděla,že ke mně nemůže cítit to,co já k němu.Byla sice pravda,že sama jsem moc dobře nevěděla,co k němu cítím,ale záleželo mi na něm...hodně.Měla jsem ho ráda a ikdyž jsem na něm chtěla najít nějaká negativa,tak bych nic nenašla,ani kdybych sebevíc chtěla.Jeho blízkost mi dělala dobře.Když jsem dnes vedle něj ležela opřená o jeho hruď,slyšela jsem tlukot jeho srdce.Byl hlasitý a rychlý.Možná v něm moje blízkost něco vzbuzovala.Nedával na sobě nic  znát a to mě znervózňovalo.Možná bych měla být ráda,ale nemohla jsem...potřebovala jsem vědět,jak to mezi námi je,co ke mně cítí...pokud teda ke mně vůbec něco cítí.Pořád jsem si dokola přehrávala náš dlouhý polibek.Nechala jsem ho na něm.Kdyby se nerozhodl,že se přitáhne blíž,tak by k ničemu nedošlo,protože bych to nezvládla,ale on se i tak bez mého sebemenšího náznaku přitáhnutí ke mně přitáhl sám a naše rty se nemohly odtrhnout.Byla jsem z toho polibku zmatená a nevěděla jsem,co to pro nás znamená.Stejně mi nakonec došlo,že mě musí mít taky trochu rád a že mu na mě záleží,když si dělal starosti,proč jsem mu nezavolala a chtěl ode mně slib,že mu zítra zavolám.Měli jsme fakt zvláštní vztah...

°°°

Pečlivě jsem z papírku vyťukala čísla do mobilu a dívala se na fotku,kterou měl u svého čísla nastavenou.Vážně byl k sežrání.Telefon zvonil jednou...dvakrát...
,,Andy?“
,,Ahoj Pam,čekal jsem tvůj telefon.Poslyš,nechtěla bys dneska přijet i s Andym?Mohli bysme se projít nahoru na louku.“
,,To je skvělý nápad,tak kdy?“
,,Za hodinu na tebe bude čekat limuzína před domem.“
,,Nepotřebuji žádnou limuzínu.“
,,Copak bys mi odmlouvala?“
,,Ne,jen je to pro mě moc nóbl.“
,,Pro tebe není nic nóbl.“
Vypadalo to,že chtěl ještě něco říct,ale zavěsil.Na nic jsem nečekala a vytryskla jsem po schodech nahoru se připravit.

    POHLED ANDYHO

Chtěl jsem jí ještě něco říct,ale nakonec jsem si to rozmyslel.Potřeboval jsem popřemýšlet o tom,o čem se s ní chci pobavit.Nechtěl jsem dělat rychlé závěry a říct jí,co k ní cítím.Znělo to sobecky,ale chtěl jsem s ní nejdříve strávit co nejvíce času,abych poznal,jestli mi za to stojí.Moc dobře jsem věděl,že mi za to stojí,ale chtěl jsem se jen ujistit,nebo jsem spíš nebyl připravený na to jí to říct.Musela ale něco tušit...ten náš polibek nebyl jen tak.Všechny naše pohledy,objetí,doteky...to taky nebylo jen tak.Budu s tím muset brzy něco udělat,jen přijít na to co přesně.