carpe diem ✔

gamma

"Mám."

Ruce jsem si ležérně zasunul do kapes džínsů a znovu se podíval k vyšší entitě, která se nade mnou skláněla, jako nějaký zlověstně vyhlížející útes.

"Umřel jsem, tudíž jsem zde oprávněně."

Smrt zakroutila hlavou, i když jsem si nebyl jistý, jestli vůbec nějakou pod tou černo černou kápí má.

"Je ti sedmnáct let," četla nahlas z kusu pergamenu, z jehož dolní části visela rudá pečeť. "pochybuji, že jsi dostal infarkt a ještě více pochybuji, že tě někdo zavraždil. Vypadal bys jinak."

"Vlastně," začal jsem a úspěšně tím upoutal její pozornost. "vlastně to byla vražda."