carpe diem ✔

Autorčino zakončení

Než začnu, ráda bych poděkovala všem čtenářům, jelikož carpe diem se rychle stalo mou nejúspěšnější povídkou, a konečně jsem se přehoupla přes 'stovku'.

-

Stejně tak jako u Extáze vydávám autorčino zakončení, ve kterém se v pár větách rozpovídám o tom, co mě inspirovalo, a jak mě celá tato šílenost napadla.

Po několika nocích beze spánku, kdy jsem přemýšlela, jestli se vůbec chci odebrat do říše snů, mě napadlo, jaké to asi je po smrti.

Čeká na nás nekonečná temnota?

Otevřeme snad zničeho nic cizí oči a celý svůj život teď zapomeneme?

Ocitneme se v jakémsi Nebi či Pekle?

Netuším, a ani se to nedozvím.

A až se to dozvím, budou zde stovky dalších pisálků polemizující o Bohu a reinkarnaci, kteří snad v tomto urputném filozofování nahradí mou drobnou osůbku.

Rozhodla jsem se napsat krátkou povídku, ve které se Smrt setkává se sebevrahem - v našem případě Alexem, který však namísto "Spáchal jsem sebevraždu," pronese "Někdo mne zavraždil."

Bizarní představa, ale každý toto extrémně citlivé téma vnímá jinak.

Někdo to vidí jako hloupost.

Někdo to vidí jako vraždu lidské bytosti.

Někdo to vidí jako slabost a neschopnost se vypořádat se svými problémy.

Někdo to vidí jako osvobození.

A někdo jako já - člověk, který se s těmito sebedestrukčními myšlenkami rve dennodenně, je o tom vlastní duší přinucen přemýšlet jako o něčem jak děsivém, tak uvolňujícím.

A čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc se mi v hlavě mísily nápady na další krátkou povídku jako je sedm barev duhy a Extáze.

A nějak z toho všeho vzniklo carpe diem.

-

Jsem moc ráda, že povídka sklidila takový úspěch, a že mi 'koupila čas' na dopisování dvou fantasy příběhů, které plánuji na rok 2018.

A ještě jednou všem děkuji - hlavně stálým čtenářům, že se mnou tuto šílenou jízdu absolvovali.

- zirque