carpe diem ✔

theta

"Už vím."

Znovu jsem upoutal její pozornost. Na chvíli se zastavila a sklonila hlavu.

"Poznávám to tu. Je to park nedaleko místa, kde jsem žil. Vždy jsem rád chodil skrze něj a sbíral pěkné listy."

Podíval jsem se na ni a pokrčil rameny.

"Alespoň jsem se zde mohl ještě jednou projít," dokončil jsem s úsměvem.

"Nechováš se jako někdo, kdo byl zavražděn," napřímila se a znovu vykročila dál po bledé cestě. "Copak ti nevadí, že se již nikdy nevrátíš?"

Na chvíli, ale opravdu jen malou, jsem se zamyslel.

"Vlastně ani ne."