Chceš půjčit deštník?

Mraky nad Magnolií

Jsem Lucy Heartfilia a je mi sedmnáct let. Mám blonďaté vlasy podobné zlaté barvě, oči hnědé s nádechem barvy ořechů.
Mám ráda modrou i růžovou barvu, též heboučké kočky a horkou bílou čokoládu se šlehačkou.
Můj život je plný utrpení, brečení,smutku.. Proč? Když mi byli čtyři roky, já a moje maminka jsme byli na nákupu v našem městě. Po nákupu jsme šli k našemu autu, maminka mi řekla ať na ni počkám, ale o pár minut mi spadl plyšák k silnici. Vyrazila jsem pro něj, jak jsem byla už u plyšáka, slyším maminku volat: "Lucy, pozor!!" Pak mě něco strčilo zpátky k autu. "Bumm!!" Slyším naráz. Toho dne jsem probrečela nejvíce a začala psát dopisy pro mámu, nemohla jsem se s tím srovnat... maminku srazilo auto, kvůli mě. Táta byl naštvaný, a tak si vybíjel vztek na mě, říkal: " To je jenom tvá vina! Umřela jen kvůli tobě!!" Táta často pil alkohol, ubližoval mi, zapomínal že mám narozeniny. V mých šestnácti letech mi otec zemřel na zničení jater. Od té doby jsem žila v naší vile sama...

Je podzim, momentálně jsem ve městě Magnolie v studených ulicích v dešti. Hledám slavnou kavárnu Fairy Tail, chci tam pracovat a začít nový život. Jdu tak deštěm s lehkým pláčem bez deštníku. Myslím jen na svou minulost.. maminka umřela jen kvůli mě. Vydim jak ji to žluté auto srazilo, ta krev stékajicí po zemi. Proč jsem to nemohla být já?
Slzy tečou dál s deštěm po tvářích, ale pak déšť přestane.. cože? Kouknu nad hlavu, deštník. Podívám do prava, stojí tam kluk s růžovými vlasami podobné květin třešeňového stromu, zelenými očima plná radosti a s úsměvem na tváři. " Proč jdeš v dešti bez deštníku?" Zeptá se zvědavě a dá mírně hlavu do strany. " Emm... zapomněla jsem ho." Chvilku přemýšlel. " Chceš půjčit deštník?" Ukázal úsměvem své zuby.. zvláštní, špičáky měl ostří než je známo. " Tak chceš?" " Em.. co?" Zapomněla jsem co říkal. " Chceš půjčit deštník?" Mám si ho půjčit? Asi jo, nechci zmoknout. " Ano." Předal mi ho do ruky, rozběhl se pryč a pověděl:" Vratíš mi ho později! Ahoj!" Cože? " Díky!" Stojím tam překvapeně s jeho deštníkem v ruce. Nebrečím, ani nemyslím na minulost. Hned začnu chodit k cíly, slavná kavárna Fairy Tail..

Ták.. tohle je moje první fan fikce na Fairy Tail, kdyby mě jedna kamarádka nepřemluvila abych tohle začala psát, tak bych si tenhle příběh nechala pro sebe..
Máte taky rádi Fairy Tail jak já?
Vekraa.💗