Chceš půjčit deštník?

Mami! Natsu!

" Lucy!!... Lucy!!... LUCY!" Otevřu oči, protože mě probudí někdo kdo volá mé jméno. Když si sednu a kouknu kolem sebe, zjistím, že jsem na zlaté louce po které jdou paprsky slunce z modré oblohy. Pak si všimnu, že vidím osobu. Nejde ji vidět do tváře. " Kdo jsi?" Postava se zasměje. " Dlouho jsme se neviděli.. ale z těch dopisů co mi píšeš mi připadá, že už máš znova rodinu. A to co jsi mi řekla u hrobu... dospěla jsi, jsem na tebe pišná." Počkat, je to.. " Mami?" Postava pojde ke mě blíž. Má dlouhé zlaté vlasy s ofinou do strany, hnědé oči plné lásky, jemné vrásky se sem a tam ukazují.. přesná replika mě v dospělosti. Začnou mi téct slzy jako vodopády. " Mami.. MAMI!!" Rozběhnu se za ní, z jejích oči též padají slzy. Objemu ji co nejvíce, udělá totéž, jen mi dá jednu ruku na hlavu. " Lucy, vše co jsi mi psala jsem četla. Jsem pořád s tebou, ale jako duch. Vzhlížím z nebe jako tvůj anděl strážný.. Ani nevíš jak jsem na tebe hrdá." Pošeptá mi máma utěšujicí slova. Nemůžu mluvit, jen jí chci objímat a slyšet její hlas. Chyběla mi tolik a vrátila se. " Musím s tebou mluvit." odtáhne mě. Kývnu a utřu si slzy. Posadíme se,vítr nám jemně hladil tváře a vlasy foukal. " Lucy... Teď jsme mezi nebem a zemí, máme jedinou šanci si popovídat. Ták... líbí se ti někdo? Co tví noví kamarádi, víc mi o nich pověs." Hodí ďábelský úsměv. " Mám suprové kamarády. Levy-chan je stejná jako já, čte ráda knihy a bude první kdo si přečte moji knihu. Juvia je trošku takový pako, ale je laskavá. Erza je přísná i laskavá, záleží jak ji kdo naštve. Gajeel má velkou slabost pro Levy, hodně velkou. Mira je velký blázen do romantiky. Gray je k lidem chladný, jen k Juvii je jiný, i když to nechce přiznat..." máma koukne unaveně. " Líbí se ti někdo? Třeba... růžové vlasy?" Zrudnu. Začnu panikařit. " Já... já... j-jo.. jmenuje se N-natsu.. Proč se ptáš?" Koktám. Můj obličej by se nedal rozeznat od rajčete. " Pověz mi o něm. V dopise se člověk moc nedozví." Přisedne si blíž. " Nó... je milý, roztomile dětinský, má pěkné růžové vlasy, je mi s ním dobře. Když nejsem s ním, je mi smutno. Slíbil mi, že zůstane navždy se mnou. Má zelené oči jako olivy. Jen.." máma se nadechne a vydechne. " Ale nevíš zda tě taky miluje. Ale já mám pocit, že jo. Jen mi ho stačí popsat a mám představu. Musíš mu to prostě říct, máš to ode mě jako rozkaz." " Aye, sir!" No super, teď mluvím jako Happy. " No, teď asi už budeme muset končit. Ráda jsem tě viděla, Lucy.." rozbíhají se nám slzy. Naposled ji obejmu. " Mám tě ráda mami! Nikdy na tebe nezapomenu!" Oči mě tolik pálí. " Já tebe taky! Jen mi slib, že se nebudeš ohlížet na minulost, ale na přítomnost a budoucnost. Užívej si život, jsi mladá. Jsem šťastná, že mám tebe za dceru... Lucy Heartfilia." Máma mi dá pusu na vrcholek hlavy a přitáhne mě blíž k sobě. " Jsem navždy s tebou.."
" LUCY!" Rychle si sednu. Jen tak tak popadám dech.  Ale okamžitě mě obejmou dvě ruce. Kouknu se do levého koutku očí dolů. Růžové vlasy. " N-natsu?" Rozklepe se mi hlas. Slyším jak vzlyká a těžce dýchá. Jeho slzy mi padají na levé rameno i krk. Pevně mě drží. " L-lucy... já se tolik bál.." z jeho hlasu šel slyšet smutek i radost. " Co se stalo?" Zeptám se a začnu ho hladit po zádech. Chvilku je potichu. Mám strach o něj, v takovém stavu jsem ho neviděla. " T.. ty... jsi byla na chvíli..m...m..m-mrtvá.. " začal okamžitě víc vzlykat. Cože?! Ten sen... byla skutečnost? Existuje posmrtný život! Chudák Natsu, určitě se musel o mě hodně bát. " Jsem tu. Nebreč, prosím.. pro mě je těžké tě takhle vidět, drtí mi to srdce." Uvědomím si co říkám. Ups! Otočí se na mě. Má slzy po tvářích, oči bolestné. " Můžu se na něco zeptat?" Kývnu hlavou. Kouká se mi hluboce do očí, což mě znérvózní. " Lucy.. jsi nejlepší osoba co jsem kdy poznal. Tvůj smích, tvůj hlas mi každý den donutí, aby moje srdce se víc zahřálo. Jsi nejkrásnější člověk co jsem viděl, jsi jako anděl z nebe bez křídel........ mi... miluješ mě?" Vše co řekl, mě zahřálo u srdce. Usměju se jako ten největší blázen. " Ano.. milovala jsem tě vždycky." Natsu udělá nejhezčí úsměv co jsem viděla. " Líbí se ti i má dětinskost i barva vlasů?" Zasměje se. " Ano, to nejvíce. Jsi prostě jako vysněný.. Ale miluješ mě taky?" Jen pro jistotu, jestli jsem to nepochopila špatně. Schová svůj růžový obličej do šály. " A-ano.. miluju tě celým srdcem." Obejmu ho. " Ani nevíš jak dlouho jsem čekala až to rekneš!!" Raduju se. " Já zas od tebe!" Přitáhne naše objetí blíž k sobě. " Kdybych tě nepotkala, byla bych smutná.. díky za všechno, Natsu!" Teď mu ještě zbývá říct o mé minulosti. Ale to nechám na později, chci si užívat tuhle chvíli. " Už tě nikdy nepustím!!" Zasměje se rošťácky. " Já tebe taky.."

Už je to tady! Konečně si to řekli!! 😂 Ale není to ještě konec, zbývá ještě kousek. Doufám, že vás to zatím bavilo.
Vekraa💗