Chceš půjčit deštník?

Noviny

Včera v noci jsem boj o postel vyhrála já a Natsu prohrál. Povídali jsme si o pozitivních věcí, aby jsme zapomněli na to co se stalo. Pomohlo to.
Dnes ráno mě probudilo chrápání od gauče. Štěstí že tak, jinak bychom zaspali. " Natsu! Vstávej!" Chrápání ustalo, ale místo toho bylo vymlouvání, že dolů nechce. " Jen pojď lenochu.." vzdal to a šel do svého pokoje se převlíknout. Já na sebe hodila oblečení :košile, legíny, zástěra a můj obvyklý účes. Začnu jít dolů po schodech za Makarovem jak včera chtěl. Zaklepu. " Dále!" Vejdu dovnitř s nervozitou která roste. " Ahoj Lucy, tak jsi přišla." " Co po mě potřebujete?" Najednou zesmutněl. " Lucy, jsi Lucy Heartfilia?" Jak.. jak? Jak to zjistil? " A-ano?" Vytáhl nějaký papíry z novin, starých novin. Podal mi je a já si je vzala. Na prvních novinách stálo: SMRT MLADÉ MATKY LAYLY HEARTFILII. ZŮSTALA JEN JEJÍ DCERA LUCY A MANŽEL JUD HEARTFILIOVI. Na druhých stálo: JUD HEARTFILIA ZEMŘEL NA ALKOHOL, ZŮSTALA JEHO DCERA. JAKÁ TRAGÉDIE, VELKOOBCHODNÍK UŽ NENÍ MEZI NÁMI. Strnula jsem se zemí, nemůžu uvěřit že Makarov tohle zjistil. " Je mi to líto dítě, ale neboj, nejsi jediná. Vlastně všichni co tu pracují nemají rodiče, buď umřeli nebo nepoznali." Tím mě už úplně zaskočil, možná to mají stejné, ale jejich rodiče aspoň neumřeli kvůli nim. " Nikomu to neřeknu, až budeš mít nějaký problém, tak přijď za mnou." Kývnu hlavou pro souhlas a odcházím. Všichni na mě koukají divně, protože se s nikým nebavím, jsem potichu, mám smutnou náladu. " Lucy? Je ti něco? Juvii to zajímá." Objeví se z neznáma. " N-ne, není.." koukám radši do země. Ale je mi něco, teď ví že jsem vrah svých rodičů Makarov. " Juvia si myslí něco jiného, ale když si nechceš o tom povídat, nebudu tě nutit." Zas se vrátí do neznáma. Klepu se a pořád nad tím myslím, až z toho upustím tác s ledovou kávou na zem. Ozve se rána rozbitých střepů i tácu. Okamžitě ucitím na sobě pohledy. Nevím co dělat, a tak se tedy rozběhnu po schodech do svého pokoje. CHCI BÝT SAMA. NEPOTŘEBUJU KAMARÁDY ANI MÍT KOLEM SEBE LIDI, JINAK TO DOPADNE JAKO V TOM SNU S NATSUEM. Sednu si do kouta obmotaná dekou. Nebrečím, jen mám nakrajíčku.
Mám pocit, že to brzy psychicky nezvládnu.