Kdybych jen znala pravdu

8.kapitola

Willhelm přišel o trochu později a přidal se k nám. Doobědvali jsme a já jsem si šla sednout zpátky na zahradu.

,,Můžu si přisednout Charlot?" zeptal se přicházející Willhelm.

,,Určitě," odpověděla jsem a pousmála se.

Sednul si naproti mě a zamyšleně mě pozoroval.
,,Mohla bych vám zítra dát ten dopis pro rodiče. Poslal byste jim ho?" zeptala jsem se prosebně.

,,A-ano zajisté, můžeš, odešlu ho pak, co nejdříve," odpověděl a založil si ruce na hrudi.

,,Děkuju moc," šťastně jsem špitla a zářivě se usmála.

,,V pořádku, ale naopak bych od tebe chtěl jednu laskavost," odkašlal si a bez jakéhokoliv citu ve tváří mě sledoval. Jakoby se proměnil, rysy v jeho tváří ztvrdly.
,,Ráda jakkoliv pomůžu," odpověděla jsem a nervózně si hrála s prsty.
,,Zítra na večeři k nám přijde velmi vysoce postavený a důležitý host. Víš tedy, jak se budeš chovat?" zeptal se a nadzvedl obočí.
,,Chápu já...budu slušná a budu mluvit spisovně a..." přerušily mě jeho rázná slova.
,,A žádná slova o židovství, o tvých rodičích a ničem, co s židy souvisí ano?" řekl rázně a já sebou jemně škubla.
,,Jistě," odpověděla jsem a několikrát za sebou zamrkala.
,,Můžu ti přinést nějaké oblečení, protože jsem si všiml, že ho postrádáš. Nějaké kalhoty, sukně, triko, košili, šaty snad a kabát a samozřejmě i spodní prádlo. Zítra odpoledne všechno dostaneš," řekl a s skoro neslyšitelným povzdechem vstal.
,,Já...děkuju to nebude nutné," řekla jsem a také vstala.
,,Už jsem řekl, že ti vše donesu, je to maličkost," otočil se ke mně a projel mě zvláštním pohledem, bylo mi to nepříjemné, naháněl mi strach a cítila jsem na zádech projíždějící mráz a potichu jsem kňukla.
,,Dobře," řekla jsem a věnovala mu děkovný úsměv. Jemně se mu rty zvlnily a rysy v jeho obličeji se na malou chvíli uvolnily. Pohladil mě dlaní po vlasech a rychlým krokem odešel před dům. Odemknul branku a zase ji za sebou zamknul. Napravil si důstojníckou čepici, otřel si čelo a nasedl do auta. Za malou chvíli nastartoval a odjel pryč.

Polekaně jsem sebou škubla, když jsem ucítila kapky deště dopadat na moje ramena a postupně na celé tělo. Pohlédla jsem k obloze a i přes déšť koukala na slunce zacházejíci za několik mraků. Byla to podivná chvíle, přestala jsem cítit kapičky, které velmi rychle smáčely moje tělo a koukala jako v tranzu k obloze. Myslela jsem a představovala si, jak stojím na pláži v Itálii vedle Rachel. Maminka se opaluje a tatínek na mě cáká slanou mořskou vodu. Směju se, pištím a užívám si chvíle s nimi.
Přijde však velká vlna a smete všechny kromě mě na zem - do moře - zmizí pryč. Chci vykřiknout, ale z lucidních představ mě vyruší poklepání na rameni a stisk mé paže.

,,Probůh Charl vždyť prochladneš, co tě to napadlo, pojď hned dovnitř, převlékneš se a uvařím ti teplý čaj," řekla starostlivě Hertha a táhla mě dovnitř. Vzpamatovala jsem se a ucítila mrazivý chlad všude na mém těle. Otřásla jsem se a běžela se rychle převléknout. Mokré oblečení jsem pověsila přes dřevěné židličky v kuchyni a sedla si do křesla. Hertha mě zabalila do deky a podala mi horký bylinkový čaj.
,,Děkuju moc," špitla jsem a pomalu usrkávala z hrnku.
,,Co tě to jen napadlo, stát takhle v dešti," nechápavě pokroutila hlavou.
,,Já nevím, jen...zapomněla jsem se," vykoktala jsem ze sebe a prohrabla si mokré vlasy.
,,Ach děvče, děvče," povzdechla si a sedla si naproti mě na pohovku.

Postupně jsem se osušila, snědla večeři a odešla do mého pokoje. Ještě předtím, než jsem zalehla do postele, jsem si vyčistila zuby.
Když už jsem zalehla do postele a zhasnula lampičku, mohla jsem opět slyšet tichou hru na klavír, při poslouchání jsem se snažila usnout, což se mi po chvíli úspěšně podařilo.

Hned brzy ráno jsem si sedla ke stolu a začala psát dopis pro rodiče.

Ahoj mami, tati a Rachel. Jsem strašně ráda, že vám můžu alespoň napsat, když je ta válka. Jsem teď ve velmi krásném domečku se zahradou. Vzal si mě k sobě pan Settler, ale hodně pracuje, takže není moc často doma. Nikdy jsem nevěděla, že jsou úředníci tak vytížení. On byl kdysi velmi dobrý voják, ale poranil se. Je na mě moc hodný a oblíbila jsem si ho. Když není doma, tak je tady Hertha -paní, která je taky velmi milá, vaří mi moc dobré jidlo a taky se o mě stará. Přiznám se, že vám Itálii závidím, ale já se mám taky dobře. Doufám, že si to tam moc užíváte a nic se vám nestalo. Mám vás strašně moc ráda a nemůžu se dočkat našeho setkání. Německo brzo vyhraje válku a my se konečně uvidíme. Tak moc mi chybíte...ale pan Settler říkal, že mám být silná a nemám plakat. Přece jen se mi moc stýská.
Mějte se krásně,
Vaše Charlotte.

Oddechla jsem si a dopis vložila do připravené obálky. Zalepila jsem ho a běžela s ním dolů do kuchyně. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale Willhelma jsem tady už neviděla a smutně si povzdechla. Schovala jsem si dopis za pas a šla se nasnídat. Na stole byla položena snídaně, ale nikdo tady nebyl.

,,Dobré ráno!" vykřikla jsem trochu hlasitěji, ale nedostalo se mi odpovědi, tak jsem jen zavrtěla hlavou a pustila se do jídla.
Potom, co jsem dojedla a šla se umýt, jsem uslyšela, že se někdo vrátil a bouchnul dveřmi. Rychle jsem přiběhla dolů a všimla si Herthy s dvěmi taškami.

,,Dobré ráno," řekla jsem a pomohla ji vzít jednu tašku. Hned za ní se objevil Willhelm s dalšími dvěmi taškami.

,,Dobré Charlot," řekl a šel za mnou. Položila jsem tašku do kuchyně a všimla si, že jde do mého pokoje a následovala ho.

,,Mám pro tebe oblečení," řekl a položil obě tašky na moji postel.

,,Děkuju a uhm...mám-napsala jsem ten dopis pro rodiče, jen nevím adresu, tak kdybyste ji dopsal," předala jsem mu obálku s dopisem.

,,Samozřejmě, dopíšu ji," odpověděl a dal si dopis do kapsy.
,,Doufám, že jsem ti vybral správnou velikost," dodal ještě a odešel do své ložnice, kde měl i pracovnu.
Vysypala jsem všechny věci na postel a tašky odložila vedle. Panečku vždyť to je tak krásné oblečení a tolik, to muselo být hodně drahé. Probírala jsem postupně každý kus oblečení a poskládala ho do skříně. Úlevně jsem vydechla, když už jsem měla všechno uklizené a pomalým krokem šla do obývacího pokoje. Sedla jsem si na sedačku a dívala se neznámo kam.

/Snad se vám nová kapitola líbí, moc děkuju za jakykoliv ohlas./