Zlatý Pohár

3.

Oskarovy plány si pomatova nazpaměť. Věděla, že se stačí dostat do kanceláře sekretářky doktora Charlese Coopera. Byl to totiž jediný možný vstup do bezpečné šachty. Ozbrojení vojáci ji už museli všude hledat. Neměla tedy čas. Ale měla štěstí. Chodba která vedla ke kanceláři byla prázdná. Zatím. Nemohla však vědět, jestli je prázdná i kancelář. Pokud tam bude jen sekretářka nebude to problém. Doktor ji stáhnul pásku z očí jen ze zlosti. Jak hloupé. Tohle špatné rozhodnutí z hlouposti a momentního nepřemýšlení ji tak docela zachránilo krk. A on to určitě ví.
Olivia vběhla do chodby. Potichu po špičkách. V dáli už slyšela kroky.
Stála před dveřmi. Nic neslyšela. Dveře prudce otevřela. Za stolem seděla starší žena. Vlasy měla stáhlé a na sobě měla elegantní černé sako. Zapisovala něco do papírů, ale její výraz se rychle změnil v šok. Olivia se jí jen zahlédla do očí, které ji celé zčernaly. Žena se v tu chvíli nemohla hnout. Byla jako zmrzlá.
Olivia už slyšela kroky. Dostala strach. Věděla, že nemá čas. Pravidelně každých patnáct minut chodila kontrola. Vstup do šachty byl na stropě. Rychle prohledala šuplíky. Oskar všechno zkoumal do detailu. Dokonce i věděl, že si schovává sekretářka nářadí ve spodních skříňkách. Opravdu našla šroubovák. Rychle zavřela ještě ostatní šuplíky. Až na jeden. Zarazila se. Vevnitř ležely jakýsi spisy v deskách, na kterých bylo napsáno ' souřadnice P. ' Najednou slyšela halasy hned za dveřmi. Stoupla na stůl a odšroubovala šrouby šachty. Vyskočila a pomocí okraje se vysápala nahoru. Šachtovou desku pak zavřela a šrouby jen rukou našroubovala zpátky.
Dveře se otevřeli. Olivia zarazila pohled do zmrzlé sekretářky. Ta jakoby najednou oživla.
Jenže Olivia ji dokázala ještě chvíli ovládat.
"Paní Montgomeryová. Zamknete se tu a okamžitě hlaste veškeré podezření."
"Ano jistě."
"Utekla nám Olivia Sandynová."
"Ach, ne. Dobře. Děkuji za oznámení."
Stejně rychle jak muži přišli, tak taky zmizely. Olivia odtrhla oči od sekretářky. Ta padla do bezvědomí. Olivia nesměla ztrácet čas. Rychle lezla šachtou.

Konečně se dostala na druhý konec, který vedl ven. Měla odřená kolena a bolavá zápěstí. Stále držela pevně dokumenty. Podívala se přes mřížovou desku. Nikdo tu nebyl. Sem by ani chodit neměli. Byl tu jen veliký kontejner s odpadem. Olivia rozrazila mříže a skočila do páchnoucích pytlů. Dostala se ven. Už se potřebovala dostat jen za plot a běžet. Plot byl asi sto metrů od ní. Rozhlédla se. Za rohem již stali těžkooděnci a pochodovali se zbraněmi v ruce.
Olivia na chvíli nepřemýšlela a vyběhla. Vteřinu potom si uvědomila, jak hloupý nápad to byl. Vojáci okamžitě začali střílet. Olivia běžela. Kousek před plotem ji střelila kulka do paže. Spadla na zem. Chvíli byla v šoku. Rychle však vstala. Adrenalin ji donutil. Skočila na drátěný plot. Za ní se ozýval štěkot vycvičených psů. Vylezla na plot a převalila se na druhou stranu na tvrdou zem. Rychle se dostala na nohy a běžela do lesa.