👩‍👧 Maminko kde je tatínek? 👩‍👧

6.kapitola

,, Teri to je tvoje dcerka? Jak se jmenuje? Kolik jí je?" zeptala se Lucka ,, Jo je a ve čtvrtek jí byl rok a řekneš tady Lucce jak se jmenuješ?" zeptala jsem se Sofie. ,, Šoinka"opověděla a zase se trochu ostýchala. ,, Je to stydlivka" dopověděla jsem.  Všechny věci jsme dali do kufru a Sofie poslušně čekala až se jí otevřou dveře a bude moct jít si sednout do sedačky. ,, Volala mi Denisa trochu se spozdí teď je kdesik ve Stonavě. " ,,Ok" když jsem Sofii otevřela dveře Sofie vykřikla ,, Ťěťa Žděka" vykřikla ,, Ahoj Sofinko." ,, Jde vidět, že se s Jan***vou vídáš. A na to, že jí je rok tak krásně mluví. Dominik začal srozumitelně mluvit až okolo roku a půl." dodala Eliška ,, Kdysi teď už moc né. A jo je po mě já taky mluvila brzo. " dopověděla jsem. Oddělala jsem zadní sedadlo ať může Sofie úplně dozadu k Dominikovi. ,, Sofie tohle je Dominik, Dominiku tohle je Sofie." vysvětlila jsem a oba se pozdravili. Zapla jsem jí pásy. A volala Lucce zase Denisa ,, Teri chce tě Denča. " ,, Ano Deni?" ,, Ahoj Teri prosimtě můžete mě počkat třeba na nádraží u nás tu je bouračka a on tu bude asi stát delší dobu je tu dost velká kolona." ,,Ok čekáme na nádraží" ,, Díky ahoj zatím" Takže jsme nasedli a jeli jsme k nádraží. Autobus tam byl za deset minut po nás. Touhle dobou už měl být dávno u nás a to jsou tři zástavky dál. Já jsem čekala venku, jelikož Denča neznala moje auto.,, Čau tak kde máš auto?" zeptala se mě Denisa ,, Támhle " ukázala jsem jí na bílou škodu Kodiaq. ,,Wau" řekla jen a šli jsme. Sedla si k holkám všechny se pozdravili a pak se zarazila. ,, Čí je ta malá." ,, Moje" řekla jsem jí a vyjeli jsme do Ostravy. ,, Počkej chceš mi říct, že tehdy jak nás kluci opili na tom srazu tak jsi obulovala. " Já přikývla ,, Takže Radek je otec? A ví to?" ,, Jo ví, přispývá mi. " ,, A proč sis to nenechala vzít" ,, Naši byli proti, já byla proti a on taky jenom jeho rodiče byli pro." vysvětlila jsem a už jsem se v tom nechtěla hrabat ,, Co ti maj do toho kecat ostatní ty jsi fakt blbá." ,, Deniso já se o tomhle nechci bavit obzvlášť s tebou, která děti nesnáší, řekla jsem, že to vysvětlím pak což znamená pak všem. Jasný?"  A bylo ticho. Jen jsem zvýšila trochu hlas a byl klid ,, Maiňko ňebuť naštvaňá" ,, Neboj Sofinko už nejsem" řekla jsem už klidným hlasem. Zvonil mi mobil Mistrová. Byli jsme už na cestě z Havířova na Ostravu. ,, Ano paní Mistrová?" ,, Ahoj Teri kde jste?" ,, Na cestě z Havířova do Ostravy" ,, To my taky" , Jaké má paní Libe***vá auto?" ,, Volvo višňové barvy" ,, Právě vás předjíždíme." a opravdu právě jsme předjeli višňové volvo a byly tam, paní Jan***á jim zamávala. ,, Ahoj Zdeničko. Teri my se budeme držet vás paní L***dová nemá navigaci." ,, Dobře já sice navigaci mám ale sleduju ji jenom očkem, plus mínus vím kam mám jet." ,, Ok jedeme za vámi" ,, Zatím" ,, Taky tak" a hovor skončil. Trochu jsem přibrzdila ať nás stíhají a jelo se dál. Z rychlé silnice jsme sjeli ještě před Ostravou Míša bydlí bokem od Ostravy. Přes kruhový objezd jsme jeli stále rovně a pak jsme odbočili směrem k Ostravě do centra a pak zase do leva od centra pryč. Nakonec jsme zahli k postranní cestičce doprava a třetí odbočka doleva. A pak pořád rovně. ,, Ták vidím, že jsme tu první." řekla jsem a premýšlela kde zaparkovat ,, Mami ona spí" řekl Dominik a Eliška se na ni podívala ,, Teri Sofie usla" ,, To je dobrý nespala po obědě."  Nakonec jsme se zajeli otočit trošku dál a vjeli jsme k Míše před bránu. Jelikož mám větší auto a Míša má  BMW ty jsou tak trochu stejně velké, tak má velký vjezd do zahrady. ,, Jsme tu." řekla jsem a začali jsme vystupovat. ,, Pěkný auto Teri co to má za funkce" ,,Všechno možné" Mistrová si prohlížela auto ,, Kdepak máme tu naši vaši Sofinku? " ,, Spí" odpověděla jsem druhé mistrové. A ukázala jí na sedačku ,, Ona má ty moje šaty?" zeptala se s údivem a začala se usmívat. ,, Jo bez nich nikam nechtěla jít. Protestovala si vzít cokoliv jiného." odpověděla jsem. L***ová se jenom s údivem dívala. ,, Pěkný auto Teri. " odpověděla Jo***vá. Začal mi zvonit telefon zase... Dala jsem klíče do zapalování a tak se aktivovalo handsfree. ,, Ano prosím." ,, Ahoj Teri tady Denisa, prosím tě já mám menší problém. Právě jsme sjeli z rychlovky a jsme pod ní. Náhle jsem začala cítit benzín a holky taky. Ihned jsem zastavila a zdechl mi motor, nemůžu nastartovat." řekla na vysvětlení. ,, Dobře zeptám se tě. Máš tahací provazy?" ,, Počkej podívám se." já jsem se šla taky podívat zda mám provazy na odtah. A já mám. ,, Tak co máš?" zeptala jsem se. ,, No nemám" ,, Okey já tady vytáhnu věci z auta a přijedu pro vás jo? Kolik vás tam je?" zeptala jsem se. ,, Je nás tu pět. Dobře počkám díky moc." řekla a hovor ukončila. ,, Doprčic co teď se Sofii?" zeptala jsem se jen tak. Li***ová začala přemýšlet. Mezitím přišla Míša. Všichni jsme se pozdravili. A v dáli šlo vidět auto nejspíš Lucka. ,, Teri uděláme si srandu z ostatních. Dej mi Sofinku do náruče já ji uložím, Michalko myslíte, že by mohla někde se na chvíli prospat?" zeptala se Li***vá. Míša kývla. Já tedy poděkovala a dodala, že když se teď probere tak bude pěkně nevrlá. A tak jsem malou pomalu vytáhla ze sedačky a předala do rukou Li***ové. Auto se přiblížilo úplně, a ano byla to Lucka. Já tedy vytáhla věci a kývla jsem na holky ať mlčí. Li***ová se vzdálila se Sofii v ruce za Míšou. Já pak nastoupila do auta a rozjela jsem se.

Denisu jsem odtáhla k Míši. Podle mě je to hadička díky, které je zamezený přístup benzínu do motoru, a proto nemohla nastartovat. Naštěstí mají rodiče stejný problém, když jsou buď u nás nebo jsme někde venku. Takže mám zásobu. Já už jako nové auto mám k motoru přidělanou hlinikovou nerezovou hadičku. Takže jsme pak otevřeli kapotu a ano měla jsem pravdu. ,, Stále stejná." řekla Denisa když jsem jí potvrdila mojí doměnku.

... Mezitím v domě Míši z pohledu Lib***vé ... 

Sofinku jsme dali k Sabince do pokoje a Míša je chodí cca deset minut kontrolovat. Když tam šla asi po desáté, jakmile se už zde ukázala i Eliška s Eliškou a dětmi a řekli že Terka s Deniskou spravují její auto a že do patnácti minut tu budou ozval se brekot. Dost silný. Já se zvedla a vydala se nahoru k podle mě spící Sofii. Jenže ona byla vzhůru a dívala se vystrašeně na Míšu, která byla asi dva metry před ní a stále opakuje ,, Jááá či mainkůůůůů." a pořád to opakovala dokola, plus brečela a brečela a fňukala. ,, Sofinko co brečíš?" zeptala jsem se opatrně, když Míšino uklidňování nestačilo. ,, Ďe je mainka." aspoň už jenom popotahuje. ,, Pojď já ti ukážu kde je maminka ano?" řekla jsem vzala jí do náruče. A přešla jsem k oknu i s ní a ukázala jsem jí na auto okolo ,kterého běhala Terka a Denisa. ,, Ďo je ta duhá paní co behá s mainkou?" zeptala se Sofie. ,, To je Deniska má, tady syna Patrika. A Eliška tady má dceru Rozálii. A tady toto je Míša a tohle je její dcera Sabinka. Vedle si hraje Filípek s Klárkou, Rozárkou, Danielem, Patrikem a Dominikem. Co ty na to?" zeptala jsem se. ,, Ja či za mainkou." ,,Tak půjdeme dolů a vybereme ti z tašky nějaké ty střevíčky. Co ty na to? A pak počkáme na maminku ano?" zeptala jsem se jí a ona kývla. Sešli jsme dolů a z tašky co mi dala Terka do ruky tak jsem vytáhla střevíčky na doma a pak si sama od sebe vytáhla svačinku Hello. Jelikož byla taška dole vedle ostatních, kteří tam seděli tak Sofie moc nemluvila. Lucka se stále ptala čí je ta malá a holky plnili co jim Terka řekla. Pak to ale nevydržela Denisa. ,, Prostě před dvěma lety jsme měli sraz ze základky a kluci nás opili, A Terezu si vylosoval Radek. Jeden parchant co jí rozbil ve školce nos, a ve škole ji šikanoval. Ona se s ním vyspala. A byla zatraceně blbá, když si to nechala! A pak vzniklo toto." Denisa ukázala na Sofinku, šlo vidět z hlasu Denisky, že už to musela říct. ,, Denisko ale až promluví a chvíli s ní strávíte čas pochopíte, že Terezka na toto neměla srdce, když už o jedno miminko přišla." to asi neměla Zdenička říkat, protože si ihned zacpala rukou pusu. Skoro všichni vykřikli cože. ,, No tak za prvé tohle se mohlo probírat i se mnou a ne za mými zády a za druhé nešlo to Deni, už jsem chtěla být matkou když to první zemřelo." řekla stojíc u dveří Terka. ,, Maiňka" vykřikla Sofie vysmekla se mi z klína a utíkala za ní. ,, Řeknu vám k tomu jen jedno Sebastian se narodil s mozkovou obrnou a nemocným srdíčkem. Zemřel do dvou dnů po narození. Sofince se naštěstí nic neprojevilo.  Bylo mi dvacet. Tehdy jsme slavili s mým klukem, se kterým jsem chodila, jeho přijetí na výšku. Po narození malého nebo spíše po jeho smrti jsme se rozešli." Sofinku si vzala do náruče.

Pokračování příště.......................