👩‍👧 Maminko kde je tatínek? 👩‍👧

13. kapitola

Když všechny byly na místě. Vyložili všechny věci z auta. Tudíž všechny odrážedla a batoohy.. Lucka se začala smát když Terka otevřela kufr a tam tři odrážedla a čtyři batohy. ,, Co je??" zeptala se Terka když vytáhla všechny věci z auta a kufr zavřela. ,, Jen, že všechny máme odrážedla. Jde vidět že myslíme stejně. ,, Sofi týjo ty máš heškou kolobešku." vyhrkla Klárka, která měla jen takové prosté několikabarevné. ,, ďěkuju." odpověděla Sofie.

Když vyrazili holky se bavily a děcka byly o pár metrů před nima. Sofie na ostatní děti občas nestačila a tak se rozběhla rychleji a pak zase jela svým tempem. Během cesty si holky vykládaly všchno možné a taky se ptaly hlavně Terky. ,, No víte ze začátku jsem se bála na Sofii vůbec nějak pořádně šáhnout. Vždycky jsem ji brala tak opatrně. Mamka si tehdy vzala na první dva týdny volno jakmile mě pustili z nemocnice. Až mamka mě trochu do toho nakopla. A teď vidíte co z ní je je jí jeden rok a měsíc a když něco chce už si dokáže sama říct. " začala vysvětlovat Terka. ,, Já jsem byla taky vystrašená, když jsem měla poprvé doma Daniela." řekla Míša. ,, Ale teď když mám Sabinku tak už jsem vklidu. " řekla Míša a sáhla do kočárku, kde podala Sabince dudlík. ,, No a co ty Luci už máš vybrané jméno?" zeptala se Lucka. ,, No holky vybrala jsem jméno Terezka. Adam s tím sice ze začátku nesouhlasil ale pak jsem mu vysvětlila, svoje důvody tak se vzdal jména Claudie a souhlasil se mnou." " ,, Po jakém vysvětlení?" zeptala se zase Lucka. ,, No nejdřív jsem se hodně připravovala, přemýšlela zda už je čas na miminko s Adamem jsme to probírali a rozhodli jsme se tedy, že to zkusíme, hned jsme měli rozhodnuto i jaké jména by nesl chlapeček a jaké holčička takže jsme měli vybrané Leoška a Claudinku. No a když jsme se domluvili na tom srazu tak jsme si s Adamem řekli, že si to můžu vyzkoušet, Míši ty jsi měla zrovna týdenní Sabinku a to bylo pro mě plus. No a pak když jsem nasedla k tobě do auta Teri tak mě zarazilo, že máš holčičku ale jakmile jsem ji poznala aspoň trochu tak jsem chtěla s tebou strávit několik dní a pak jak jsem u tebe zjistila, že tam máte zavedené tak krásné pravidla. No a tam jsem taky změnila názor na jméno. Má předloha je Terka a taky jsem se rozhodla tak pojmenovat mou dceru po Terce Terezka. Dokázala mi, že i sama je schopná se starat o malou a tak krásně slušnou a vyspělou. To jsem dlouho neviděla. Taky jsem tam pochopila, že jsem připravená být maminkou." vysvětlovala Lucka. 

Mezitím co vysvětlovala byli v polovině cesty a uběhla už skoro půl druhá hodina. Pak nastal hrozný křik. Jelikož z asfaltové a štěrkové silnice sešly a šly po kamenech tak musela Sofie pěšky.  A to se jí moc nelíbilo. Ale nakonec jak viděla, že i ostatní děti jdou po svých tak přestala fňukat a tak šla. Občas pomohli Míše s kočárkem. A stále si povídali. Až jednou pak Míša vyřkla otázku, kterou Terka čekala už na srazu ,, Teri a tobě jak se povedlo zatajit Sofinku?" zeptala se. Terka dlouho rozmýšlela až nakonec řekla ,, Víš ono to není zatajený, ono spíše to věděli jen ti co mě potkali. V Kroměříži to třeba ví všichni co bydlí kolem nás a teď jak jsem na mateřské tak úplně, jelikož skoro denně chodím na nákup, a Sofie chodí se mnou. Takže není to tajný." ,, No dobrý a co fotky třeba? Na facebooku jsem hledala a nic jsem nenašla." pronesla Eliška ,, Moment ono já to mám v soukromí a má na ně povolení jen ti, kteří o ní ví normálně." řekla Terka a vytáhla mobil. Něco na něm začala ťukat a pak řekla ,, Teď to zkus. " řekla a Eliška vytáhla mobil. ,, Jéé díky. Teď už je tu vidím všechny. Páni hezký pokojík. A vůbec hezký domeček Teri. A tahle fotka ta je od kdy?" zeptala se Eliška, která pak otočila mobil a Terka se podívala na tuhle fotku. Na fotce byla 4 měsíční Sofinka a seděla opřená o pohovku v obýváku a něčemu se smála. ,, Jo to byly Sofince 4 měsíce a dívala se na pohádky. A tak se smála, že jsem to musela poslat mamce. Ale víš co jak budeme nahoře tak vám ukážu video, na kterém se Sofinka řechtá jak střelená a nakonec se sama od sebe postavila a začala skákat dokola. To bylo poprvé co udělala své vlastní kroky a od té doby chodí jak vyšinutá. " vysvětlovala Terka celá unešená. ,, Aha a třeba jak ji vychováváš? Lucka říkala, že máte doma nějaké pravidla." zeptala se druhá Eliška ,, Jo to je pravda, doma máme několik pravidel, například v osm musí být v posteli. Nebo třeba pokud nesní snídani a neumyje si zuby tak si nebudeme hrát a koukat na Mášu." ,, A co potom teda děláte." ,, No tak jelikož se to nestává tak často. Tak třeba jednou jsme jeli na nákupy a to taky protestovala takže jsem ji unavila a pak spala od 5 odpoledne až skoro do 7 do rána. To je tak když ji vemu do obchoďáku a chodíme a chodíme, z toho neměla odrážedlo a ani neseděla ve vozíku, vždycky dostala ten dětský vozík a nakupovali jsme. No ale taky třeba místo toho si jdeme lehnout ona obvykle usne a pak aspoň třeba nespí odpoledne kde už poslouchá normálně. Nejčastěji to spíš je ale vždy když má blbou náladu. A to už na ní poznám." ,, A když má blbou náladu?" , No tak mě neposlouchá a tak ji posadím do ohrádky, kterou už využívám jen jako vybití její agrese. Tam má jen dvě hračky a na ostatní nedošáhne. Takže jakmile se zmíním, jestli nechce do ohrádky tak řekne ne já už budu hodná." řekla Terka a všechny se začaly smát. ,, Dobrý a jak teda s ní nakupuješ? Koupíš jí vše na co si ukáže?" zeptala se Lucka ,, To ne. Tohle dělá mamka s taťkou ti ji koupí cokoliv ale u mě to má tak, že jakmile něco chce, tak má doma prasátko a u mě má peňěženku a v ní má peníze, které dostala na narozeniny nebo jak se narodila a pak na jméniny a na vánoce nebo jen tak jak jsme přijeli k našim. A tak tam má našetřeno poměrně hodně. A tak když něco chce tak mi to ukáže a já ji u pokladny vytáhnu její peněženku, už umí i poznat nějaké drobné a nebo ví kolik je zelená bankovka a kolik je oranžová a podobně. V obchodě v Kroměříži už vždycky paní pokladní ví a tak ji řekne tak jak ona to ví a pozná. Takže takhle. Jo když chce něco z domu třeba k babičce vzít tak okey u babičky má tak akorát kostky a panenku. Takže vždycky něco bereme. " ,, Pamatuju si na včerejšek jak sama od sebe vytáhla odrážedlo a řekla ťak a odlažedlo jeďě š ňámi ša babiškou a pak ša dětmi. Na tohle si vzpomínám dobře. To byl najednou nějaký rámus na schodech obě jsme úplně ztuhly a pak se objevila Sofie a  za sebou táhla to odrážedlo.",, Jo jo tehdy jsme obě skoro vyskočily na nohy a šli jsme směrem ke schodům, kde se pak objevila Sofi." řekly obě po sobě s Luckou. 

Pak jelikož byl na několika místech byl sníh tak Sofii vzala do náruče na jednu stranu a v druhé ruce nesla odrážedlo. Míša táhla kočárek a Eliška jí pomáhala. Ostatní dohlíželi  na děti aby nespadly na sněhu. Když vyšly i poslední kopeček tak se konečně zjevila i asfaltová cesta a Sofie se okamžitě vrhla na odrážedlo. Jelikož byla zima tak se rozhodly zajít na oběd do restaurace. 

Když snědly vše co si objednaly tak se Sofie otočila na Terku ,, Mami mušu ši koupiť boňboňky?" zeptala se a pozorovala jak se kouří z jejího hrníčku čaje a občas do něj foukla. , Tak jo já ti vytáhnu peněženku a zajdeme se podívat na ty bonbónky ano?" zeptala se jí Terka. Sofie kývla na souhlas a tak vytáhla její peněženku a vzala i svou a pak šli k pultu. Sofii posadila na barovou židličku a zeptala se ji ,, Jaké chceš ty bonbóny?" zeptala se Sofie ta se rozhlédla a řekla ,, Ťyhle a ťaky ťyhle. " řekla a servírka je postavila před ni. ,, A kolik?" zeptala se servírka. ,, Ňo plo všechny děťi." řekla Sofie a podívala se na Terku ta se otočila na stůl kde seděli a začala počítat děti. ,, Dejte osm a osm." řekla Terka servírce. ,, Ták bude to 32  korun." řekla servírka. ,, Tak Sofi tady máš peněženku a vytáhni jednu zlatou minci jednu bronzovou minci a jednu střední stříbrnou." začala jí říkat Terka a Sofie poslušně vytahovala z peněženky koruny, které jí diktovala Terka. ,, Děkuji" řekla servírka vzala si drobné a podala Sofince sáček s bonbónkama a řekla ,, tady máš" ,, Děkuju" řekla srozumitelně Sofie. Terka ji dala dolů ze židličky a Sofie se rozeběhla k ostatním dětem a začala jim rozdávat bonbónky. ,, Sofinko a kolik máš našetřeno doma v prasátku." zeptala se jí Denisa ,, Moč, šešt želených čtyši olanžové a mnoho dlobných." řekla a Napila se čaje. ,, Pěkně umíš počítat slyšeli jste ji Fildo a Klárko." řekla Lucka a podívala se na zmíněné děti. Filda protočil oči a napil se horké čokolády a Klárka se podívala na maminku a řekla ,, Mamiňko a koupiš mi ťaky plasatko na spošení?" Lucka kývla na souhlas. Pak už se děti moc nebavili.

Když dojedli a dopili vydali se zpět. Jelikož bylo něco málo kolem druhé hodiny tak šli pomalým krokem. Ze začátku museli i děti pěšky a jakmile se dostali už na asfalt tak se zmocnil každý svého odrážedla a jeli. ,, Sofie opatrně je tam kopeček." řekla Terka jakmile si Sofie začala rozjíždět. ,, Jóoóóó" řekla Sofie a jela k ostatním dětem. Míša mezitím krmila Sabinku. ,, Holky kojili jste?" zeptala se Lucka ,, Ne Sofie nechtěla." ,, Ani Sabinka a ani Daniel nechtěli." řekla Míša ,, Fildu jsem kojila ale Klárka nechtěla." řekla Lucka ,, Patrika jsem kojila jenom první měsíc a pak odmítal pít a tak měl náhražku" vysvětlila Denisa ,, Dominik od začátku nechtěl." přerušila ji Eliška ,, Rozárku jsme kojila do jejích 4 měsíců. Pak jsem přešla na náhražku" řekla Eliška 

Po asi třech hodinách se konečně objevili u aut. ,, Holky bylo fajně. Měli bychom se zase někdy domluvit." řekla Lucka když odemkla auto a děcka začali nastupovat. Terka taky odemkla auto a skládala do kufru odrážedla a batohy. ,, No já nevím kdy budu zase tady ale jestli chcete tak bych vás ráda pozvala k nám do Kroměříže na týden o velkých prázdninách. Co vy na to. Místa tam je dost. Mám tam zahradní domeček a pak taky velkou zahradu, na které bychom mohli stanovat. Taky budeme letos kupovat bazén. Neboli už je objednaný a v dubnu začne výkop do země a v červnu by mělo být hotovo." řekla Terka. ,, Páni tak to se asi stavíme co vy na to vy dva?" zeptala se Lucka a podívala se k ní do auta a pak se usmála ,, oba spí" řekla s úsměvem na tváři a pak se šla podívat i Terka do auta a zjistila, že ti tři jsou taky už v říši snů.  ,, Krásně jsme je všechny utahaly." řekla Eliška a Denisa se začala smát. ,, Jo to jo" dodala 

Pak už se rozloučili a jely každá svou cestou....

V Havířově se holky rozloučili a taky se domluvili, že jelikož nikdo nezná cestu k Terce tak se domluví týden předem, že přijede domů k rodičům a pak zase nabere několik holek jako dneska a pojedou všichni společně k nim.