heaven || j.jk. k.th.

Prolog

Jungkook

Jako každé dítě jsem měl krásné dětství. Ale to by byla nuda kdyby se nic nestalo. Když mi bylo osm tak můj otec zemřel na vážnou nemoc.

Matka po jeho smrti propadla alkoholu a dalším návykovým látkám. To by nebylo tak hrozné. Ovšem ona si našla přítele. Ani nevím jestli se opravdu milovali.

Pár měsíců to tak vypadalo. Do té doby než se ten chlap přestěhoval k nám. Oba chodili domů buď opilí nebo pod vlivem drog.

Odnášel jsem to já. Matky přítel mě pokaždé zmlátil. Ona se mě snažila bránit. Nikdy to nepomohlo. Akorát potom zmlátil i ji.

Jednoho dne jsem si řekl, že toho už bylo dost. Rozhodl jsem se ukončit své trápení. Není jednodušší řešení, než si vzít život.

Na papír jsem napsal vzkaz pro moji matku, kterou jsem měl narozdíl od něj rád. Položil to na její noční stolek a chystal se k odchodu.

Obouval jsem si boty, když se zase všechno poďelalo. ,,Kam si jako myslíš, že jdeš ty zmetku malej?! Koukej se vrátit!" vyrušil mě z činnosti jeho hluboký hlas.

,,Do hajzlu to už si člověk ani v klidu jít vzít život nemůže?!" vyjel jsem na něj. Jeho nadávky, které následovaly už jsem ignoroval a prostě jsem vyšel z baráku a nezapomněl zabouchnout dveře.

Jeden by řekl, že mám celý život ještě před sebou, když je mi teprve dvacet. Ale to je právě to. Je mi dvacet a stále jsem bydlel s matkou, nikde jsem nesehnal práci, která by mě bavila a ještě mě mlátil ten hajzl. Můj život nemohl být posranější.

Procházel jsem se po silnici, a přemýšlel jsem, jak se zabít co nejrychleji. Z mého přemýšlení mě vytrhla světla a zvuk klaksonu.

Pak už byla tma.

Taehyung

V dnešní době je domácí násilí pomalu obvyklejší, než láskyplný vztah. Jinak tomu nebylo ani v mojí rodině.

Otec matku mlátil skoro každý den. Ona ho, ale milovala natolik, že ho neudala. Nechápal jsem ji. Jak může milovat někoho, kdo ji mlátí?

Nesnášel jsem ho.

Jednou přišel domů opilejší než kdy jindy. Opět ji mlátil. Ale víc. Emoce ve mě začaly bublat. Popadl jsem prázdnou flašku vína.

Praštil jsem ho s ní po hlavě. Nic se mu nestalo. Jen mu tekla krev z hlavy. Láhev se rozbila na půl. Neváhal jsem a ostrou stranou začal bezmyšlenkovitě bodat do jeho břicha.

Padl na zem bez známek života. Matka začala křičet a plakat. Teprve když propukla v pláč, jsem si uvědomil co jsem udělal.

Vyšel jsem z domu, nastartoval auto a rozjel jsem se. Potřeboval jsem si pročistit hlavu. Proudy slz se prodraly na povrch. Pořádně jsem přes ně neviděl na cestu.

Nevšiml jsem si proto chlapce, kračejícího po silnici. Snažil jsem se to na poslední chvíli ubrzdit. Jel jsem ale moc rychle.

Srazil jsem ho. Okamžitě jsem vylezl z auta a přiběhl k němu. Začal jsem mu hledat pulz. Nenašel jsem ho. Chytil jsem se za vlasy, div jsem je nevyrval.

,,Ne ne ne, to nemůže být pravda." smál jsem se na celé kolo jako psychopat. ,,S tímhle žít nemůžu." řekl jsem a přelezl zábradlí mostu, na kterém jsem stál.

Skočil jsem.

++++++
Ahoj! Vítám vás u nového příběhu. Snad Vás zaujal a počkáte si na další kapitolu.  

Všem přeji krásné Vánoce a šťastný Nový rok. :3

U další kapitoly zase papaa
   Vaše ~Usagichan~