heaven || j.jk. k.th.

KAPITOLA 18.

Přečíst popisek prosím!

Ráno jsem se probudil přilepený na Taeho nahé hrudi. Při vzpomínce na včerejší noc jsem se musel usmát. Vlastně mi vzal panictví. Když přemýšlím nad tím panictvím. Ani jsem mu neřekl, že jsem byl panic.

S tím se pojí i další věc na kterou jsem mu neodpověděl. Rozhodl jsem se, že mu to řeknu až se probudí.

„Dobré ráno Kookie." zamručel rozespale Tae a promnul si oči. Já jsem se lokty zapřel o jeho hruď, tak aby ho to moc nebolelo, ale zároveň tak abych mu mohl koukat do očí.

Prohrábl jsem mu rozcuchané vlasy. „Dobré Tae." políbil jsem ho něžně na rty. „Jak ses vyspal?" zeptal jsem se vlastně ze zvyku.

„Celou noc jsi mě hřál. Takže dobře." uchechtl se. „Hele Tae?" podíval jsem se mu do očí. „No?" zívl si.

„Pamatuješ si jak jsme byli v kavárně, hned druhý den co jsme se poznali?" tázavě jsem se na něj podíval. Svůj pohled jsem ale obrátil k jeho hrudi, kde jsem začal prstem kreslit všemožné obrazce.

On mě začal drbat ve vlasech a promluvil : „Jo pamatuju, proč?" zeptal se nechápavě. „No..." odmlčel jsem se. „Ten den ses mě na něco zeptal. Já jsem ti ale neodpověděl."

Přestal jsem s "kreslením" a podíval se opět na něho. Jen mě napjatě poslouchal. „Uhm ... chtěl bys to vědět? Myslím, že už je správná chvíle." řekl jsem a očekával jeho reakci.

„Pokud vím, tak jsem se tě ptal proč ses chtěl zabít viď?" potvrzoval si svou předešlou otázku Tae. Jen jsem přikývl. „V tom případě to chci vědět."

„No..." začal jsem s vyprávěním. „Předtím jsem žil s mámou a jejím přítelem. Táta mi umřel když mi bylo osm. Mamka začal pít a brát drogy. Stejně tak její přítel. Ten byl ještě horší. On ... mlátil mě. Každý den..." stekla mi slza.

Tae mi ji hned palcem setřel a sevřel moji ruku, aby mi dodal jistoty. „Na škole, kam jsem chodil si mě taky vyhlídla jedna parta homofobů a šikanovali mě kvůli tomu, že jsem gay. Takže jsem byl každý den zmlácený alespoň dvakrát. To by mi tolik nevadilo. Nikdo mě ale nechtěl zaměstnat. A tak vůbec. Pak ten hajzl začal mlátit i mamku za to, že mě chtěla chránit. No a navíc jsem až do včera byl panic." nad poslední větou jsem trochu zčervenal.

Podíval jsem se Taemu do očí a viděl v nich smutek. „Už jsem toho měl prostě dost. V tom věku mě taky popadli deprese z taťkovo smrti." Taemu stekla slza.

Položil jsem mu ruku na tvář a slzu setřel. Lehce jsem se na něj usmál. „Ber to ale z lepší stránky. Kdybych se rozhodl tomu čelit a nešel na ten most, tak bych tě nikdy nepoznal a to by byla škoda." mrkl jsem na něho a zvedl jsem se z postele.

Přešel jsem ke skříni a začal si vytahovat nějaké boxerky. Když jsem se ale otočil a viděl Taeho nadržený výraz tak jsem si to rozmyslel.

Úplně nahý jsem odešel ke dveřím a ještě se otočil. „A dneska žádný sex." Po cestě dolů jsem se musel zasmát. dnešek bude skvělý. Pěkně Taeho pozlobím. Došel jsem do kuchyně a přes své nahé tělo hodil alespoň zástěru. Začal jsem páchat něco ke snídani. Pobrukoval jsem si svou oblíbenou písničku.

Při obracení placky mé tělo obmotali dvě ruce a hned na to jsem dostal lehký polibek po ouško. ,,Krásně zpíváš." Pochválil mě Tae. ,,Co vaříš?" zeptal se a nakoukl přes mé rameno. ,,Jenom placky s chili." usmál jsem se lehce.

------

,,Mohli bychom zavolat klukům a jít ven ne?" zeptal jsem Taeho, když jsme se povalovali na sedačce. ,,Nemyslím, že je to moc dobrý nápad. Nemuseli by na mě mít stejný pohled jako předtím." zakroutil Tae hlavou v nesouhlas. ,,I kdyby. Jsi můj přítel a jenom protože tě teď asi nemají rádi neznamená, že tě opustím." usmál jsem se povzbudivě. Jen přikývl a podal mi mobil, který byl na stolku před námi.

Vytočil jsem Jiminovo číslo a čekal až to zvedne. ,,Ahoj Kooku, co se děje?" ozval se Yoongiho hlas z mobilu. ,,Ahoj Yoongi. Je u tebe Jimin?" zeptal jsem se. ,,Počkej dojdu ti pro něj." informoval mě Jiminovo přítel. ,,Klidně poslouchej taky. Chci se vás na něco zeptat." usmál jsem se a podíval se na Taeho. Když jsem zpozoroval jeho nejistý výraz, stiskl jsem jeho ruku.

,,Ahoj Kookie! Tak co jsi chtěl?"  ozval se energicky Jimin. ,,Nechcete někam zajít? Mám pro vás novinku." uculil jsem se a pohladil hřbet Taeho ruky. Ten se šťastně usmál a natáhl se pro polibek. Ten jsem mu s radostí opětoval. ,,Jasně proč ne. Zavolám i ostatní jo?" ujistil se Jimin.

,,Určitě. Tak za půl hodiny u knihovny? Jo a nepřijdu sám." zasmál jsem se a ještě před tím, než stihli odpovědět a vyzvídat jsem hovor ukončil. ,,Tak se jdeme obléct ne?" tleskl jsem rukama a zvedl se z gauče. Tae se jen pousmál nad mou energií.

-----

,,Taetae pohni trošku. Už takhle nestíháme." zatáhl jsem Taeho víc za ruku. ,,Kookie já tam nechci." zaskuhral. Zastavil jsem se a otočil jsem se na něj. Chytil jsem ho za ramena. ,,všechno bude v pohodě. Jsem s tebou." věnoval jsem mu lehký polibek a znovu se rozešel. Už z dálky jsem viděl kluky jak na nás mávají.

Tae měl kšiltovku, takže sklopil hlavu aby mu nebylo vidět do obličeje. ,,Ahoj kluci!" zakřičel jsem na ně, když jsme byli zhruba dva metry před nimi. Došli jsme k nim a Tae konečně ukázal svůj obličej. ,,S Taem jsme se dali dohromady a teď už spolu opravdu chodíme." usmál jsem se šťastně.

Jakmile jsem ale viděl výrazy mých kamarádů , tak můj úsměv zcela opadl. Jejich znechucené a opovrhující pohledy směřované na Taeho, mluvily za vše. Jediný kdo se lehce, avšak s obavami usmíval, byl Jimin.

,,Jungkooku to nemyslíš vážně?!" začal Namjoon zvýšeným hlasem. Přikrčil jsem se v obranné pozici. Ani jsem nedutal a poslouchal znechucená slova, vycházející z úst mých přátel. Alespoň jsem si myslel, že to jsou mí přátelé.

,,Jimine?" pípl jsem a sledoval jeho zmatenou tvář. ,,Ty mi na to nic neřekneš?" zeptal jsem a neskrýval naději, která se odrážela v mém hlase. ,,Nemá ti co říct. Pojďte kluci jdeme." zavelel Hoseok a už tahat zbytek skupinky, stojící přede mnou pryč.

,,Říkal jsem ti to Kookie. Jdeme domů." otočil se i Taehyung a měl se k odchodu. ,,Ne!" oponoval jsem rázně. ,,A vy stůjte!" zvýšil jsem na ně hlas. Tohle si nenechám líbit. ,,Co si o sobě jako myslíte? Takhle se chovají přátelé? Když jsem konečně šťastný, tak prostě odejdete?" vybalil jsem na ně se zamračeným pohledem.

,,Jak s ním můžeš být šťastny?! Vždyť ti tolik ublížil!" na slovo ním dal Hoseok obzvlášť znechucený důraz a tón. ,,Omyl Hoseoku. Ano přiznávám. Nebylo to od něj moc hezké a ano byl jsem na dně. Ale všechno jsme si vyříkali a Taehyung je přesně to, co v životě potřebuju, a nehodlám se ho vzdát jenom kvůli lidem, které jsem do teď nazýval přáteli. Jdeme Tae. S nimi už si nemáme co říct." dokončil jsem svůj monolog.

Tae celou dobu jen zarytě mlčel a nezmohl se jediného slova. Otočil jsem se k odchodu, ale Jiminovo hlas účinně zastavil můj pohyb. ,,Kookie počkej!" Pohlédl jsem na něj, a než jsem stačil cokoliv zaregistrovat, visel mi už Jimin kolem krku. ,,Moc vám to přeju." zašeptal mi do ucha a v jeho hlase byl slyšet úsměv, který mu tančil na tváři.

Pustil jsem Taeho ruku, kterou jsem doposud svíral a objetí Jiminovi oplatil. ,,Díky Jiminnie. Jsi opravdoý kamarád." zašeptal jsem nazpátek a do očí se mi nahrnuly slzy. Poté objal i Taeho a mně neunikl jeho dnes první šťastný, a krásný úsměv, který mě tak hřeje u srdce.

++++++

Ahoj! Jsem po necelých třech měsících zpátky s novou kapitolou. Byla jsem naprosto rozrušená z přijímaček, které nedopadly zrovna podle mých představ. Když jsem zjistila, že mě nevzali ani na jednu školu, tak vám můžu říct, že mě to dost silně zasáhlo. Pak byl taky problém s wattpadem, který mi na mobilu nefungoval a nemohla jsem tudíž dopsat kapitolu, která byla tak dlouho rozepsaná.(ano píšu na mobilu, je to tak pro mě pohodlnější) Nakonec jsem to stejně dopsala na notebooku. No ale aby toho nebylo málo, tak mě na odvolání přijali na obě školy a já dala před zdravotnickou přednost gymnáziu. Takže je ze mě gymnazistaa!!!

Dále bych taky chtěla všem poděkovat za 1.2K PŘEČTENÍ!!! JAK?! PROSTĚ JAK A ČÍM JSEM SI TO ZASLOUŽILA? Strašně ráda bych každému jednomu čtenářovi poděkovala zvlášť. Strašně moc děkuju a uvidíme se u další kapitoly. MILUJU VÁS!!!
Vaše ~Usagi-chan~