Mlčky jsme procházeli poklidným městem. Bylo něco okolo půl desáté ráno, takže bylo celkem vylidněno. Vůbec mi to ale nevadilo. Užíval jsem si sluníčka, které svítilo, klidné atmosféry a Taeho prsty propletené s těmi mými.
Procházeli jsme kolem malé kavárny. Zastavil jsem se a přes velké okno jsem se podíval dovnitř. „Tae~" zatahal jsem ho za rukáv jako malé dítě. „Tady to vypadá hezky. Pojďme sem prosím." udělal jsem psí očka.
Nejspíš zabraly protože se Taehyung rozešel směrem ke dveřím podniku. Nějací lidé.. Ehm teda andělé tu už byli. Vyhlídli jsme si stolek u okna zhruba uprostřed místnosti. Posadil jsem se a Tae naproti mě.
„Co to bude pánové?" zeptala se hned číšnice, která k nám přišla. „Pro mě zatím jenom latte." promluvil Taehyung jako první. „A vy?" podívala se na mě. „Já si dám karamelové cappuccino a ten čokoládový dort." objednal jsem si a zavřel jídelní lístek, který už ležel na stole.
„Hned to bude." usmála se a odešla. „Je to tu hezký." konstatoval jsem a porozhlédl se po kavárně. Všechno bylo laděno do světlých barev. Společně s nábytkem z tmavého dřeva vše krásně kontrastovalo. „To jo. Je tu klid." zopakoval můj pohyb Tae.
„To všude tady. V Soulu měli pořád všichni na spěch. Tady nikdo nikam nespěchá. Je to nezvyk." pousmál jsem se. „Tady nikdo spěchat nemusí. Všichni jsou po smrti." zasmál se pronikavě Taehyung. Musel jsem se nad jeho poznámkou usmát.
„Co jsi dělal předtím? Než jsi se dostal sem?" zeptal jsem se zničeno nic. „To není důležitý." oponoval Tae. „Pro mě jo." trval jsem na svém a rukou ho pobídl k mluvení. „V podstatě nic moc." začal po chvíli.
„Žil jsem s matkou a otcem. A flákal se. Nic zajimavýho." pousmál se. „A ty?" chtěl vědět také. „Taky jsem žil s mámou a jejím přítelem. Studoval jsem na vysoký umělecký. A to je asi všechno zajimavýho." odpověděl jsem.
„Proč jsi se chtěl na tom mostě zabít?" optal se najednou. Trochu mě to zaskočilo. Rozhodně jsem s ním ale o tom teď nechtěl mluvit. „O tom někdy jindy. Teď už nám to nesou." informoval jsem ho když jsem koutkem oka spozoroval onu číšnici.
„Tady to je. Dobrou chuť." dala před nás naše objednávky. Usmál jsem se na ní. Najednou zamrzla v pohybu a prostě na mě koukala. Bylo mi to trochu nepříjemný. „Ehm, děje se něco?" zamával jsem jí před obličejem.
„Eh co? Ne nic." usmála se nervózně a odešla. „Nelíbí se mi. Moc jí to čumí." nafoukl uraženě tvářičky. „Tady někdo žárlí." ušklíbl jsem se ukrojil si z dortu. Vložil jsem si sousto do úst. „Mhhh~ to je výborný." rozplýval jsem se.
Tae se na mě hladově podíval. „Chceš?" kouknul jsem na něj a když přikývl, ukrojil jsem další kousek. Už se natahoval pro vidličku když v tom jsem ho zastavil. „ Já sám." na rtech mi tančil malý úšklebek.
Moje ruka mířila k jeho ústům. Ty následně otevřel a malý kousek dortu zmizel v jeho puse. „Oh bože to je dokonalý." řekl s plnou pusou a dramaticky se opřel o křeslo ve kterém seděl. Hlasitě jsem se zasmál jeho reakci. Neuniklo mi, že na mě v ten moment někdo upřel zrak.
Očkem jsem zabloudil k té číšníci. A moje teorie se potvrdila. Zírala na mě. „Tae." šeptl jsem jeho směrem a pohled otočil opět k němu. „Co je?" zašeptal stejně jako já, avšak on zněl nechápavě.
„Ta číšnice na mě furt kouká. Je to nepříjemný." řekl jsem trochu zoufale. V jeho očích se zalesklo. Nahl se ke mě přes stůl. Konkrétně k mému uchu do kterého zašeptal : „Hraj to se mnou. Až udělám věc, kterou se chystám udělat tak se usměj a teď taky." odtáhl se zpátky.
Udělal jsem přesně to, co řekl. Došlo mi o co mu jde. Proto jsem se snažil co nejvíc napodobit zamilovaný pohled. Vzhledem k mým citům k němu to nebylo zas až tak těžké. Najednou vzal do svých dlaní mou ruku a její hřeb si přiložil k ústům. Jeho rty se dotkly s mou kůží a já myslel že se rozteču.
Můj úsměv se ještě zvětšil. Svou druhou ruku jsem položil na ty naše a palcem pohaladil tu jeho. Znovu jsem se nenápadně podíval na tu holku. Ta znechuceně odvrátila pohled.
„Povedlo se?" zeptal se Tae. Přikývl jsem. Znovu políbil mojí ruku. „Tae ona už nekouká." dal jsem mu tím najevo, že už to dělat nemusí. „Já vím." usmál se a mě jeho věta donutila zčervenat. „Tak jdeme nakupovat?" usmál se a zvedl se když jsem přikývl na souhlas.
Večer bude ještě zajímavý.
++++++
Vaše ~Usagichan~
ČTEŠ
heaven || j.jk. k.th.
Fanfiction„Netušil jsem, že by se to mohlo stát." „Temný už zůstane navždy." || heaven Toto jsem psala poměrně dávno, tudíž to možná není tak dobře napsané, ale protože má "heaven" i druhý díl, který dopisuji letos, tak příběh měnit nebudu. Možná projde kore...
