Home sweet Home

4 0 0
                                    

"Slečno"probudil mě jemný hlas letušky.Rychle jsem otevřela oči a z uší si vytáhla sluchátka.
"Jsme na místě"usmála se a odešla.Párkrát jsem zamrkala.Opravdu.Jsem tu.Jsem doma.Musela jsem se usmát nad tím,že se to opravdu děje.Po třech letech jsem konečně ve svém rodném městě.

Rychle jsem do tašky dala mobil a sluchátka  a vydala se společně s ostatními cestujícími k východu z letadla.

"Ahoj"promluvil na mě holčičí hlas.Otočila jsem překvapeně hlavu k té dívce.Byla tak stejného vzrůstů,ale zato měla krásně modré oči.Stejně největší skvost byly její pastelově růžové vlasy.

Stejně největší skvost byly její pastelově růžové vlasy

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

"Ahoj"usmála jsem se na ni.A společně jsme pokračovali v cestě.

"Jsem Emma"podala mi ruku s úsměvem.Je taková..Hyperaktivní,ale to ji možná dělá tak kouzelnou.

"Miley"potřásli jsme si rukou.

"Půjdu si pro kufry.Nezajdeme pak někam?"usmála se na mě a trochu ode mě odběhla.

"Fajn.Ve čtyři v Cafe Art"zamávala jsem na ni s úsměvem.Úsměv mi oplatila a zmizela v davu.Zasmála jsem se nad tím,že se vůbec nestydí.Nebojí se přijít ke mě a hned se mi představit,ale je roztomilá.

 Konečně jsem uviděla svůj velký černý kufr,hned jak ke mě dojel blíž popadla jsem ho a začala ho táhnout za mnou.

"Miley!"zavolal na mě známí hlas.Rychle jsem se otočila tam odkud zaznělo zavolání.

"Tati!"vypískla jsem a s kufrem jsem se k němu rozběhla.Míjela jsem tucty lidí,které se také vítali se svými rodinami."Tati"skočila jsem kolem krku své jediné rodině.

"Konečně tě mám u sebe"zašeptal mi do vlasů.

"A já tebe"usmála jsem se mu do košile.Konečně mi do nosu zase udeřila ta známí vůně.

"Pojď.Mám pro tebe překvapení"vzal mi kufr a i mou ruku a táhl mě směrem k autu.

"Jaké překvapen?"zasmála jsem se když jsme nastoupili do auta.

"Uvidíš"odpověděl s tajemným úsměvem.
Celou cestu jsme prokecali.Mluvili jsme o všem co se za tu dobu stalo a nestalo.To je to co mi opravdu chybělo.Mluvení se svým tátou.

"Tak jsme tady"rychle vystoupil z auta.My,ale nejsme doma.Jsme v cizí ulici,která je plná domů různých barev.

"Kde to jsme?"vystoupila jsem z auta a rozhlídla se kolem.Táta mezi tím vyndal z kufru můj kufr a vydal se k jednomu domu.
"Ty si se přestěhoval?"znovu jsem se zeptala když jsem ho dohonila.Zrovna odemkl dveře a vešel do domu.Před námi se objevila paneláková chodba.Táta se vydal do schodů.Já,ale zůstala stát a opřela se o žluté zábradlí.

"Na co čekáš"zasmál se a pokračoval dál.

"Tati"vyběhla jsem za ním.Stál v prvním patře u bílých dveří."Co tady děláme?"přistoupila jsem k němu a společně s ním zírala na dveře.

"Na"zdvihl ke mě ruku a klíči a dál zíral na dveře.

"Co?"zamračila jsem se,ale klíče si převzala.

"Tady teď bydlíš"usmál se na mě konečně.

"Co?!"vykulila jsem oči."Jak to myslíš?"koktala jsem a žmoulala klíče v ruce.

"Nejsi už malá a se mou už určitě bydle nechceš"usmál se hlavou kývl směrem ke dveřím.

"Ne!Co-Co ty?Budeš v celém domě sám a bude mě to pronásledovat"chtěla jsem mu klíče vrátit,ale on mi ruku zatavil a vrátil zpátky.

"Proč si myslíš,že jsem sám"zasmál se.

"No..Byl si sám když jsem odjela a-a"nechápala jsem co se tu děje.Nejsem připravená bydlet sama..A ten odlet,to všechno.

"Jsem ženatý Miley,už rok"ukázal mi na ruce malý stříbrný prsten.

"Co?!"skoro jsem vykřikla."Jak.Jak.Proč.Kdy?"koktala jsem."Proč si mi to neřekl?"

"Určitě by jsi chtěla přiletět nebo hůř mi to rozmlouvat"ušklíbl se a opřel se o dveře.

"No to teda-"chtěla jsem odporovat,ale táta mě přerušil.

"Znám tě..Dcero"zasmál se.Mám mě tak přečtenou..


"Páni"vydechla jsem kdy jsem spatřila jak je ten byt obrovský.Je to podkrovní byt.V domě jsou vlastně jen tři byty.Já mám ten nejvýš a dole jsou ještě dva.

"Doufám,že se ti líbí"chytil mě za rameno.Já mu,ale okamžitě skočila kolem krku."Nemusíš doufat"


YOUR SECOND SELFWhere stories live. Discover now