YOUR SECOND SELF

2

"Hele zavolám ti potom,musím vyklidit ten nákup"omluvila jsem se tátovi.Prokecali jsme spolu celou cestu domů.

"Fajn a opravdu ti tam nic nechybí?"vyzvídal pořád.Ptá se asi už po desáté.
Zabouchla jsem za sebou dveře noho,protože už jsem neměla volnou ruku a šla jsem rovnou do kuchyně.

"Ne a už opravdu musím končit.Měj se"s těmi to slovy jsem hovor típla a rychle jsem utíkala do ložnice pro nabíječku.Mobil jsem konečně zapojila(pro jistotu i zkontrolovala,že je vše zapojené)a vrátila se do chodby vyzout si tenisky.Tenisky jsem skopla z nohou a vydala se k nákupu,který jsem pečlivě uklidila.Zrovna když jsem uklízela poslední věci do lednice se bytem rozezněl zvonek.Nelámala jsem si s tím hlavu a rychle jsem to nějak naházela do lednice.

"Už jdu!"křikla jsem když jsem zase uslyšela zvonek.Zavřela jsem lednici a rychle jsem se vydala ke dveřím.Když jsem konečně otevřela.Stál tam vysoký kudrnáč a černé mikině a černých džínech."Ehh"vydala jsem ze sebe nechápavě,protože on tam jen zaraženě stál a zíral."Co potřebuješ?"nadzvedla jsem obočí.

"Jsem Harry"podal mi s úsměvem ruku.Co to sakra je?Zjeví se tu random típek a hned se chce seznamovat?

"Miley"představila jsem své jméno,ale rukou jsem mu nepotřásla."Ale představit ses mi asi nepřišel co?"usmála jsem se ironicky.

"Ne"zavrtěl rychle hlavou."Kamarád si tu zapomněl nějaký věci"vysvětlil mi a zvedl klíče v ruce.

"A to si pro ně nemohl dojít sám?"zasmála jsem se.

"On odletěl a...Chápeš"kývl hlavou a bylo vidět,že je docela nervózní.Až teď jsem si všimla,že má docela hezký oči,který mě usilovně pozorovaly.Děsivý,ale..ne jen děsivý.

"No.Zůstala tady nějaká krabice tak.."kývla jsem na něj hlavou,aby mě následoval do bytu.Otočila jsem se a vydala se do ložnice pro krabici.Chvilku tam jen tak stál,ale pak byly slyšet kroky co mě následovaly.
Sehla jsem se pro krabici,kterou jsem schovala pod postel.Byly v ní jen nějaké krámy,jako obrázek,budík,pár propisek a kaktus.
"Na"podala jsem mu krabici do rukou.Nastalo to trapné ticho,kterému se všichni snaží vyhnout.

"Tak.Díky"usmál se a vydal se ke dveřím.Ani nevím jak,ale můj pohled sklouzl k jeho zadku.Teda jako musím říct,že ho má pěkný.Ten zadek..

"Nekoukej mi na zadek"uchechtl se když vyšel ze dveří.

"Moc si věříš"usmála jsem se.Sakra jak to zjistil?Arogantní debil..nejspíš.
On se jen usmál a nic neříkal."Co?"nadzvedla jsem obočí a opřela jsem o dveře rukou.

"Nechceš si někam vyjít?"zvedl jeden koutek a začal mě dychtivě pozorovat.

"Ani tě neznám"naklonila jsem váhavě hlavu na stranu.Zase se mi v hlavě začaly míchat myšlenky o tom,že je to nějakej vrah nebo úchyl.

"Poznáš?"jakoby se mě ptal.Je sice hezkej,ale vůbec ho neznám.Jen tak se tu zjeví a co čeká?

"Spíš ne hele"zavrtěla jsem hlavou."Měj se"už jsem chtěla zavřít dveře,ale on mě zase přerušil."Jedno kafe"naléhal.

"Proč ti na tom tak záleží?"zamračila jsem se nechápavě a trochu dveře přivřela.

"To ti řeknu u toho kafe.Vyzvednu tě v osm"zavolal na mě,ale než jsem stačila cokoliv říct nebo jakkoliv zareagovat už byl pryč."Ale"zavolala jsem ještě,ale bez zpětné reakce.Šokovaně jsem zabouchla dveře a začala jsem zírat do blba.Právě se to stalo?Zazvonil cizí kluk,vzal si co potřeboval,pozval mě na "kafe" a já tam musím jít.Počkat.Nemusím a ani nepůjdu.