YOUR SECOND SELF

8

"Ahoj"pozdravila jsem Emmu a zavřela dveře od bytu."Co si dáš?"zavolala jsem na ni z kuchyně a sama si natočila kohoutkovou vodu.

"Sedni si"vešla do místnosti s naprosto vážným výrazem v obličeji.Zhrozila jsem se nad zprávou,kterou mi chce říct.Pomalu jsem odložila sklenici a posadila se na pohovku.Emma si sedla hned vedle mě a natočila se směrem ke mě,že mi skoro dýchala do obličeje.

"Co se děje?"zeptala jsem se.

"Víš jak jsem ti říkala,že bych moc ráda odletěla do Kanady?"v jejím hlase bylo slyšet váhání.

"Jo?"

"Letím tam!"vykřikla a rozmáchla rukama až mě málem trefila.Bylo opravdu vidět,že je šťastná a to mě opravdu potěšilo.

"To je skvělí!"rychle jsem ji objala. Mám za ní takovou radost.Vždycky o to básnila a ví o Kanadě snad úplně všechno.Ale na jak dlouho tam letí?"A na jak dlouho tam letíš?"

"Na  tři měsíce"zaváhala,ale pořád bylo vidět,že má radost.Je to docela dlouhá doba a asi mě to možná až moc překvapilo.Přeci jenom je to moje nejlepší kamarádka a nevidět je tak dlouhou dobu je trochu frustrující.

"Páni"na nic jiného jsem se nezmohla,ale pořád jsem byla ráda,že je šťastná.

"Budu ti každý den volat"znovu si mě přitáhla do obětí a silně mě zmáčkla v náručí."Než se naděješ máš mě tu zpátky"zasmála se a já se taky nějakým způsobem musela usmát.Seděli jsme tady takhle asi třicet minut a celou dobu jsme si povídali a smáli se.Dokud nás,ale nevyrušil zvonek.Omluvně jsem se na ni podívala a vydala se ke dveřím.Doufám,že je to jen paní "Bobinová" ze spodu.Je to opravdu milá sousedka,ale pořád má tendenci na něco si stěžovat a upozorňovat.Když jsem ale otevřela dveře paní Bobinová to rozhodně nebude.Byl to Harry.Ani nečekal na pozdrav a hned se mi dravě přisál na rty.Bylo uklidňující cítit jeho hebké měkké rty na těch mích.Byla jsem docela zaskočená a nevěděla jsem co s rukama na rozdíl od Harryho,který si je jako vždy zaparkoval na mé tváře.Rychle jsem mu ruce zasunula do vlasů a lehce za ně zatahala.

"Počkej.Prosím"zastavila jsem ho po chvilce když mi došlo,že v obýváku sedí Emma a bůh ví co si myslí.
Harrymu,ale byly mé prosby jedno a znovu mě chtěl políbit,ale už jsem to opravdu musela zastavit.Položila jsem svou ruku na jeho hruď a lehce do něj zatlačila.Dostal se mi jeho nechápaví pohled.

"Je tu Emma"kývla jsem hlavou směrem do obýváku.Harry protočil očima a pustil mé tváře.

"Chyběla si mi"řekl skoro neslyšně a mě to vykouzlilo úsměv na tváři.Chytila jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty."Ty mě taky"

"Zavolám ti večer ano?"naklonila jsem hlavu na stranu a vyčkávala na jeho reakci.Nebyla zrovna pozitivní.Bylo vidět,že je spíš naštvanej,ale s Emmou se dlouho neuvidím.

"Jasně"pokrčí rameny a chystá se odejít.Já si ho,ale přitáhla zpátky k sobě a znovu ho políbila."Měj se"

"Kdo to byl?"zeptala se Emma,ale z jejího výrazu jsem mohla vyčíst,že moc dobře věděla kdo to byl a tak jsem jen protočila oči a sedla si zpět k ní.

"Měla by jsi si,ale opravdu něco najít Miley"naléhal na mě táta.Vím,že bych si měla najít práci a taky jsem se už na nějaká místa dívala,ale buď je vše moc daleko nebo se mi to místo prostě nelíbí.

"Já vím tatí a fakt se snažim"posadila jsem se na postel a zapnula počítač a najedu na facebook.

"No fajn.Jestli si,ale do týdne nenajdeš práci tak ti přestanu platit nájem"

"Tak to bych se mohla nastěhovat zpátky domů co říkáš?"zajásala jsem s ironií v hlase.

"No,ale můžeš spát na chodbě"

"Mám snad pokoj ne?"uchechtla jsem se a dál projížděla fb.

"No jak se to vezme"slyšela jsem to zaváhání v jeho hlase.

"Tatí?Co si udělal s mým pokojem?!"zamračila jsem se.Měla jsem tam svoje věci!

"No..Pracovnu"odpověděl tišeji a i přes telefon jsem poznala,že se mračí při vyčkávání na mou reakci.

"Pracovnu?!A na co ty potřebuješ další pracovnu?Vždyť-..To si děláš srandu"povzdechla jsem si když mi došlo pro koho asi ta pracovna je."A kde mám jako svoje věci?"

"V garáži"jakoby se mě snažil uklidnit,že je nevyhodil.Ještě to tak.Bych nakopala jeho i tu jeho..Ani už nevím jak se jmenuje."Můžeš se pro ně prosím někdy zastavit?Víš zabírají hrozně moc místa a špatně se mi tam parkuje a taky-"

"Ježiši tati!Mám odpoledne čas tak se tam zastavím"protočila jsem oči.Docela mě vytáčí.Nejsem zpátky ani dva měsíce a už mám věci v garáži.Teda vlastně i tam překáží..

"To by jsi byla zlatá.Víš Mary je teď hodně nervózní a tak jsem ji chtěl udělat radost"

"Jo.jasný.Hele už musím jít.Někdo zvoní"s těmito slovy jsem položila hovor a svalila se na postel.Samozřejmě,že nikdo nezvonila,lep potřebovala jsem ten hovor ukončit.

Zamračeně se koukám na bílý strop mé ložnice a poslouchám nějaké písničky.Bože.Můj táta je ženatej. Nebyla jsem na jeho svatbě.Ani vlastně neznám svojí "mámu".Nevím jestli jí mám říkat mami.Ne.Nebudu jí tak říkat.Však tu ženskou ani neznám natož,abych jí říkala mami.No jen ta představa.."Ahoj mami!Dneska to bylo super nezajdem na nákupy a někam na jídlo?"
To by asi neklapalo.Z mého "přemýšlení" mě vyruší můj mobilní telefon.Pořád koukám do stropu,ale začnu rukou hledat mobil.

Harry:Už máš čas????

Me:Jo,ale mám mrtvou hodinku:))))

Harry:můžu se přidat??

Me:když chceeeš

Harry:to jako o mě nemáš zájem?!!!:O

Me:samo že mám :*

Me:jen jsem přemýšlela

Harry:nad čím?:O

Me:to je jedno:D 

Me:dojdeš teda?????

Me:?????

Harry:mohla by jsi mi jít jako otevřít no? xdd

Ani jsem neodepisovala a rozběhla se ke dveřím,v zrcadle jsem ještě překontrolovala moje vlasy a hned na to otevřela.

"Ahoj"pozdravila jsem hned jakmile jsem otevřela dveře.Seděl tam.Na schodech a hrál si s mobilem.Prakticky okamžitě na mě upoutal svůj pohled a po tváři se mu rozlil úžasný úsměv. Muluju jeho úsměv.

"Ahoj"postavil se a hned okolo mě obmotal své silné paže.Trošičku zaskočeně jsem mu objetí opětovala a usmála se mu do hrudi.Na tváři mě lehce zastudil jeho řetízek s křížkem.Usmála jsem se a trošku jsem od něj poodstoupila ,ale pořád jsem byla v dostatečné vzdálenosti.

"Co podnikneme?"pořád se usmíval když jsem se zeptala,ale stejně byl ho pořád jen objímala nebo prostě jen vdechovala jeho vůni.

"Dneska máme koncert"trošku se zašklebil když tuto větu říkal.Jakoby nebyl rád,že ho má.

"To je snad dobře ne?"odtáhla jsem se a pořádně si ho prohlédla v obličeji.Nevím proč to dělám,prostě to bude asi tím,že je dokonalej.

"Jo,jen bych chtěl být s tebou"pokrčil rameny a já se musela usmát."Tak určitě máme ještě spousty času"chytila jsem ho za zápěstí a zatáhla do bytu."Spousty času na-"nedořekl to,protože jsem ho přerušila svým polibkem,ale že by si nějak stěžoval.

"Tak na to máme hafo času"zasmál se a znovu mě políbil.Své ruce přemístil na můj zadek a lehce ho zmáčkl.Lehce jsem mu vzdychla do úst a na to se usmál.