Moje Učitelka

Hodina plná pohledů

Čekání na odpověď byla jako čekat na rozsudek smrti. Takový ten moment na který je nepříjemné čekat a nemůžete to urychlit.
Na jedla jsem se a koukla na mobil. Nic. Šla jsem do sprchy. Nic. Četla jsem knížku. Nic. Šla jsem spát. Nic.....
Koukala jsem na televizi a najednou se ozval pronikavý zvuk. Konečně! Konečně mi napsala...

Určitě, sejít se můžeme třeba příští úterý ve stejnou dobu?

Byla to sice dlouhá doba ale vyplatí se čekat. Napsala jsem že to půjde a že se budu těšit. Wtf? Vážně jsem napsala že se budu těšit?!
Nemohla jsem usnout, pořád jsem přemýšlela nad další schůzkou... jak to be probíhat?  Co budu mít na sobě? 
A při tom jsem usnula.

Ráno jsem se probudila a hned se zděsila nad pomyšlením že jsem právě slintala do polštáře. Vstala jsem z postele jako zombie a mířila do koupelny. Provedla jsem nudnou ranní hygienu a oblékla se.
Do školy se mi nechtělo ale ten den byl příroďák i zemák  ( předměty s NÍ ) . Hned se mi zlepšila nálada.

Ve škole byli už všichni připravení na hodinu a zvonilo. Do třídy vešla učitelka, s úsměvem na tváři.

U: " Ahoj třído, dneska budeme probírat..."

Bla bla bla... bla... bla bla... Neslyšela jsem jí. Tvářila jsem se smutně jako že jsem největší chudinka na světe a přemýšlela jsem. ( nečekaně )

U: "Na konci hodiny mi odevzdáte sešity."

Začala jsem si rychle psát poznámky aby jsem si u ní šplhla. ( Všichni to známe )
Do konce hodiny jsem jí koukala do očí a měla jsem nepříjemný pocit... jako kdyby mi četla myšlenky... bylo to divný... hodně divný.

Zazvonilo. Mayerová nás uklidnila že hodinu končí učitel ( to jsme potřebovali vědět ) a všichni jí šli odevzdat sešity.
Když jsem svůj sešit pokládala na stůl položila mi ruku na rameno a řekla: "Chci s tebou o něčem mluvit, kdy by se ti to hodilo? O Čj nebo o matiku? "

Byla jsem tak trochu šokována a nevěděla jsem co říct. 

Já: "Tak o tu češtinu..."
U: "Dobře. Přijdu pro tebe."

Do teď nevím proč jsem neřekla že chci jít o matiku, ale to je fuk. Připadala jsem si jako jediná osoba na světe a i když většinou nechci být středem pozornosti tak jsem za to byla ráda.