Moje Učitelka

Zlom

Byli vánoce, svátky klidu a míru. Pro mě? Svátky přejídání stresu a spěchu.
Každý den od té zprávy co jsem napsala svojí učitelce, jsem žárlila doslova na každý pohled který věnovala někomu jinému než mě.
Bylo mi z toho špatně. Věděla jsem že je to kravina v podstatě nemám žádné právo na ní žárlit ale prostě to tak bylo.

Nikdy ale nikdy by mě nenapadlo že to co udělám mě bude tak dlouho mrzet.
Každý den jsem na ní myslela.

Do třídy chodila jedna trošičku mohutnější ( no trochu víc mohutnější ) holka, jmenovala se Nikol ....a taky si sjednala schůzky s "MOJÍ" učitelkou. Poprvé když jsem viděla jak spolu na chodbě mluví tak mi bylo na zvracení. Nedalo se to vydržet. Málem jsem brečela. Byl to nepopsatelný pocit, který jsem ještě nikdy nezažila... ŽÁRLIVOST.

Dnes se musím zajít za Nikol a zeptat se jí jestli je ve třídě všechno v poho... no snad nezapomenu. Vlastně by jsem se jí mohla zeptat po hodině... Ale budu to muset provést tak aby se jí pak nikdo nezačal ptát... no nějak to vymyslím.

Crrrrrrrrrrrrrrrr!

Dobré ráno třído! Posaďte se.
Dneska budeme probírat...

Proč na mě pořád tak kouká? Co jí je? Teda ne ze by mi ti vadilo ale... proč to dělá?!

Zdá se mi to nebo na mě Adri pořád kouká? No teď to řešit nebudu ale asi si s ní promluvím.

Hodina skončila a Mayerová řekla: Nikol pojď mi vzít sešity do kabinetu.

Věděla jsem že to není jen tak. Nikdy nikoho takhle nevybrala. Vždy sešity nosil ten, kdo měl zrovna službu. Já chápu že má Nikol třeba nějaký problém, ale tohle mě dost naštvalo.

Šli jsme na oběd do školní jídelny. Mayerová měla dozor na chodbě. Schválně jsem rychle snědla oběd a šla na chodbu.
Šla jsem ke skříňce, oblékla jsem se a šla směrem k ní.
Už jsem jí míjela.... Nepozdravila jsem, nekoukla jsem se na ní.
A takhle se to opakovalo přesně 4 týdny. Nezdravila jsem jí, ignorovala jí....
Nakonec mi od ní přišla SMS.