Moje Učitelka

Omluva? Ne díky.

Dobře. Zítra o poslední hodinu pro tebe přijdu.
                                  Mayerová

Co? To se jako zase podepisuje pod zprávy?  Jako kdyby jsme si nikdy nic nepsali...

Nadešel den D. Od rána jsem byla nervózní. A moc tomu nepomohl fakt že Mayerovou od rána nikdo neviděl.
Každá hodina byla jako 5 let sezení v té nejnudnější místnosti na světe. Konečně to bylo tu. Poslední hodina začala.
Než stihla učitelka zadat práci. Ozvalo se klepání.

"Můžu si půjčit Carrie?"

Beze slova a bez jediného pohledu jsme kráčeli vstříc kabinetu.
Zaklapli se za námi dveře.
Je to tu. Řekla jsem si v duchu.

"Tak co jsi mi chtěla? " řekla chladně.

Mlčela jsem najednou mě nenapadla žádna slova.

"Ummm... no...víte...Já... Chci se vám omluvit. Za všechno co jsem vám udělala. Nezasloužila jste si to. Byla to kravina. Chápu když na mě budete naštvaná..."
Všechno co jsem měla na srdci. Všechno to, co jsem nechtěla říct najednou vyplulo na povrch.

" Omluva se příjmá. "

Hned co to dořekla, přistoupila blíž a objala mě.
Vůbec jsem to nečekala. Vlastně jsem myslela že vůbec nepřijme tu omluvu.
Nakonec jsem jí taky nesměle objala.

" Prosím už nikdy nic takového nedělej. Chvíli jsem opravdu uvažovala nad tím, že zkončím s učením. " zasmála se Mayerová a odtáhla se ode mě.

Co jsem to sakra udělala? To jako že by z končila...kvůli mě?

" Tak už běž nebo se bude paní učitelka zlobit. " řekla a sedla se do křesla u jejího stolu.

"Dobře. Naschle... Jo a... to s tím učením jste myslela vážně? " Na co se to zase ptám?  Mentálně jsem se nakopla.

"Už běž."  Poslala mě pryč.

Zbytek dne jsem nad tím přemýšlela. Pak nad ní a nade mnou. Proč jsem to vlastně všechno dělala.
Najednou mi to docvaklo. Protože...