Moje Učitelka

Nikdy

Blížil se konec školního roku. S paní učitelkou Mayersovou to bylo jako dřív. Ona - moje učitelka. Já - jedna ze sta které učí.
Když v hodině někoho pochválila, když se smála nějakému vtipu, nebo když jsem zrovna nebyla středem její pozornosti, tak se mi hroutil svět.
Chtěla jsem být zpátky v její hlavě. I přes to že mě nebude Mít ráda.

Na konci jednoho nudného dne, jsme šli předat školní skříňky. To znamená, že třídní učitelé kontrolovali jejich stav, aby je mohli příští rok dostat nižší ročníky. Moje skříňka byla až na konci,takže jsem ve škole zůstala nejdéle. Všichni ostatní hned odcházeli.

Čekám až ke mě Mayersová taky konečně dorazí a Já budu moct domů.
V hlavě se mi formuje plán, kterého budu možná litovat. Co možná? Určite.

"Tak jak to vypadá u tebe Carrie?" ptala se když otevírala mou skříňku.
Podívala se dovnitř a otáčela se k odchodu.
"Beru to zpátky." (Já)
"O čem to mluvíš?" zarazila se.
"Beru zpět mojí omluvu."

Vzala jsem si tašku a odcházela pomalu ke dveřím.

"To měl být vtip?!" křičela ještě za mnou.
Neohlížela jsem se a šla domů.
Zítra je vysvědčení a potom budu Mít dva měsíce na to, vymyslet co dál.